Režie:
František ČápScénář:
Jan WenigKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Marie Glázrová, Jiřina Štěpničková, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Eduard Kohout, Karel Höger, Gustav Nezval, Vlasta Fabianová, Jelizaveta Nikolská (více)Obsahy(1)
Romantické kostýmní příběhy jsou vyhledávány mnoha diváky, zejména ženským publikem. U nás tento žánr neměl velkou tradici, zejména pro značnou finanční náročnost. Přesto však v době protektorátu byly natočeny tři nejznámější – Noční motýl, Maskovaná milenka a Tanečnice. Byly důkazem, že česká kinematografie i ve ztížených technických a ekonomických podmínkách je schopna vytvořit divácky přitažlivý a přitom technicky a řemeslně mimořádně náročný film, který divákům přinášel dvě hodiny zapomenutí na realitu života v okupované zemi. Film Tanečnice natočil František Čáp v roce 1943. Příběh o ženě, která v honbě za světovým úspěchem odsunula svůj rodinný život na poslední místo, inspiroval klasika české kameramanské školy Ferdinanda Pečenku k vytvoření znamenitých obrazů v degasovském stylu, protagonistku a představitelku titulní role Clo Marii Glázrovou pak k velké herecké kreaci s množstvím psychologických odstínů. Stejně tak diváky zaujal i Karel Höger, který vytvořil dvojroli Saši Holberga a Arense, dívčiny milence. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Vysloveně půvabné secesní melodrama patřící k vrcholům protektorátního filmu. Tanečnice je dalším z velkých kostýmních Čápových filmů, kde se opět setkáváme s jeho oblíbenými herci, s Marií Glázrovou tentokráte v hlavní úloze, dále se Štěpničkovou, Brzkovou, Kohoutem, Nezvalem a Pivcem. Životní dráha úspěšné tanečnice Clo Satranové je ideální materiál pro psychologickou hru o ztrátě osobního štěstí na úkor slávy. Vzácné je zdejší setkání s legendární tanečnicí Jelizavetou Nikolskou. ()
Pokud mne televizní program nezaujme, sáhnu po klasice. S tímto pamětnickým filmem jsem měla šťastnou ruku. Příběh řešící stále aktuální problém, zda si má žena zvolit jako životní prioritu profesní kariéru nebo slevit ze svých ambicí a věnovat se rodině, má ve filmu dlouhou historii. Faktem je, že postavení svobodné matky je u nás méně zahanbující, než tomu bylo v minulosti a dává ženě možnost úspěšně zvládnout obojí. Vždy tomu tak nebylo. Snímek je z uměleckého světa v atraktivním provedení, skvělém hereckém obsazení s početným komparsem a krásnými kostýmy, které volají po barvě. Je vidět, že se na výpravě se nešetřilo a výsledek tomu odpovídá. I když je závěr trochu smutný, je spravedlivý. Líbilo se mi to. ()
Filmy Františka Čápa som videl v rámci LFŠ v plných kinách, čiže aj výsledný pocit z nich bol ovplyvnený kolektívnym zážitkom. Preto ma Tanečnice z pohodlia obývačky neuchvátila tak, ako by to dokázala v kine v rámci prehliadky režisérovej tvorby. Perfektná výprava a kostýmy sú samozrejmosťou, herecké výkony mi ale občas pripadali trochu strojené a hudba, napríklad pri scéne lovu, doslova trhala uši. Scenár prináša hlavnej postave do cesty ťažkú dilemu a divák si asi aj skôr domyslí, ako film skončí. Z dnešného hľadiska je už podobná dilema menej pochopiteľná, kariéra mladej ženy či rodina sa dá s trochou snahy relatívne pohodlne skĺbiť. Samozrejme sa na všetko treba pozerať z hľadiska doby vzniku, aj z hľadiska toho, kedy sa príbeh odohráva. 70% ()
Mohlo by se zdát, že secesní kostýmní melodrama zasazené do poněkud imaginárního časoprostoru bylo únikovým žánrem v době protektorátu, z něčeho takového ale nelze podezřívat Františka Čápa, který si na podobně koncipovaných filmech (Noční motýl) vybudoval svou pověst. V sousedství nádherné Marie Glázrové se jeví jako šedá myška Jiřina Štěpničková, i když je jasné, že děvče s úkolem sebeobětování, zavržení společností a vypití poháru hořkosti až do dna nemohlo být oslňující krasavicí. Růžena Nasková standardně dobrá, i když trochu divadelní. Pánové lehce bez šťávy (vyznání lásky Gustava Nezvala v kočáře bylo nejen košaté, ale i trapně dlouhé). Ve víceméně epizodním výstupu mě moc bavila sviňsky zákeřná princezna Marie Luisa v podání Vlasty Fabianové. Vzhledem k době vzniku překvapivě solidní výprava. Tanečnice je z válečných let rozhodně jeden z nejlepších českých filmů. ()
Jedno z nefrekventovanější literárních témat: dát přednost profesnímu životu (ať už se po tím rozumí skutečné či domnělé hodnoty) či běžnému životu, spočívajícímu v narození, rozmnožení a zemření. Pod profesním životem se rozumí dřina a odříkání, a nakonec úspěch (i v případě, že přijde až po smrti) a považuje se za něco vyššího, zatímco ten běžný, domněle nižší, se často porovnává se zvířecím (vegetování) a douhý život s minimem zádrhelů je jeho cílem. V podstatě se oba módy moc od sebe neliší. Vždycky se najde něco, na čem člověk ulpí, čím se pyšní a čeho celý život lituje. ()
Galerie (6)
Photo © Národní filmový archiv
Reklama