The Dancing Girl
Režie:
František ČápScénář:
Jan WenigKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Marie Glázrová, Jiřina Štěpničková, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Eduard Kohout, Karel Höger, Gustav Nezval, Vlasta Fabianová, Jelizaveta Nikolská (více)Obsahy(1)
Romantické kostýmní příběhy jsou vyhledávány mnoha diváky, zejména ženským publikem. U nás tento žánr neměl velkou tradici, zejména pro značnou finanční náročnost. Přesto však v době protektorátu byly natočeny tři nejznámější – Noční motýl, Maskovaná milenka a Tanečnice. Byly důkazem, že česká kinematografie i ve ztížených technických a ekonomických podmínkách je schopna vytvořit divácky přitažlivý a přitom technicky a řemeslně mimořádně náročný film, který divákům přinášel dvě hodiny zapomenutí na realitu života v okupované zemi. Film Tanečnice natočil František Čáp v roce 1943. Příběh o ženě, která v honbě za světovým úspěchem odsunula svůj rodinný život na poslední místo, inspiroval klasika české kameramanské školy Ferdinanda Pečenku k vytvoření znamenitých obrazů v degasovském stylu, protagonistku a představitelku titulní role Clo Marii Glázrovou pak k velké herecké kreaci s množstvím psychologických odstínů. Stejně tak diváky zaujal i Karel Höger, který vytvořil dvojroli Saši Holberga a Arense, dívčiny milence. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Ženské melodrama, volně navazující na Nočního motýla tematicky i způsobem ztvárnění, které zde nabývá ještě vyhraněnějších poloh. Čáp tu dává cele vyniknout Marii Glázrové v roli ambiciózní primabaleríny obětující rodinné štěstí pro uměleckou dráhu. Střet obou sester v rozhodující chvíli jejich životů je zároveň konfliktem lásky k umění a mateřství, tedy volbou bez možností. V tomto ohledu nelze neupozornit na výtečnou Jiřinu Štěpničkovou, která mezitím dospěla v herečku nebývalé krásy i šíře tvůrčího záběru. Čápův film se kromě jiného přiřazuje do nepříliš početné skupiny kostýmních dramat, které i po letech nadchnou svou atmosférou a pečlivou dobovou výpravou. ()
Solídna dráma ženy, ktorá pre kariéru spraví takmer všetko. Má aj silné momenty, no akosi mi tu do úlohy baletky nepasovala bucľatejšia Marie Glázrová. Neviem, ako to bolo pred 100 rokmi, ale teraz si baletku predstavujem ako 40-kilovú anorektičku. A trochu zvláštne už dnes pôsobí pohŕdanie, s akým sa musela stretávať slobodná matka, aj zdesenie lekára, keď ho požiadali o potrat. ()
Světská sláva, polní tráva. Když je člověk mladý, chce točit zeměkoulí. Když zestárne a zjistí, že zeměkoule se točí a bude točit i bez něj, přijde krize. Člověk i jeho hodnoty se zkrátka s věkem mění. Toto je příběh tanečnice Marie Glázrové, zářící hvězdy baletu, která na své cestě překročila mnoho lidí a zůstala zcela sama. Návrat? Do jedné řeky nevstoupíš. Glázrové velké sólo dokazuje, že utáhne celý film naprosto v pohodě, je okouzlující a bezchybná. Její emocionální přechody mohou leckoho i zaskočit, ale dá se na to zvyknout. Já už jsem si jí i oblíbil. Příběj Tanečnice není sice nijak originální, stejně tak i její mravní poselství, ale je natočen poctivě a profesionálně. Rozhodně to není ztráta času...80% ()
Pokud mne televizní program nezaujme, sáhnu po klasice. S tímto pamětnickým filmem jsem měla šťastnou ruku. Příběh řešící stále aktuální problém, zda si má žena zvolit jako životní prioritu profesní kariéru nebo slevit ze svých ambicí a věnovat se rodině, má ve filmu dlouhou historii. Faktem je, že postavení svobodné matky je u nás méně zahanbující, než tomu bylo v minulosti a dává ženě možnost úspěšně zvládnout obojí. Vždy tomu tak nebylo. Snímek je z uměleckého světa v atraktivním provedení, skvělém hereckém obsazení s početným komparsem a krásnými kostýmy, které volají po barvě. Je vidět, že se na výpravě se nešetřilo a výsledek tomu odpovídá. I když je závěr trochu smutný, je spravedlivý. Líbilo se mi to. ()
Jedno z nefrekventovanější literárních témat: dát přednost profesnímu životu (ať už se po tím rozumí skutečné či domnělé hodnoty) či běžnému životu, spočívajícímu v narození, rozmnožení a zemření. Pod profesním životem se rozumí dřina a odříkání, a nakonec úspěch (i v případě, že přijde až po smrti) a považuje se za něco vyššího, zatímco ten běžný, domněle nižší, se často porovnává se zvířecím (vegetování) a douhý život s minimem zádrhelů je jeho cílem. V podstatě se oba módy moc od sebe neliší. Vždycky se najde něco, na čem člověk ulpí, čím se pyšní a čeho celý život lituje. ()
Reklama