The Dancing Girl
Režie:
František ČápScénář:
Jan WenigKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Marie Glázrová, Jiřina Štěpničková, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Eduard Kohout, Karel Höger, Gustav Nezval, Vlasta Fabianová, Jelizaveta Nikolská (více)Obsahy(1)
Romantické kostýmní příběhy jsou vyhledávány mnoha diváky, zejména ženským publikem. U nás tento žánr neměl velkou tradici, zejména pro značnou finanční náročnost. Přesto však v době protektorátu byly natočeny tři nejznámější – Noční motýl, Maskovaná milenka a Tanečnice. Byly důkazem, že česká kinematografie i ve ztížených technických a ekonomických podmínkách je schopna vytvořit divácky přitažlivý a přitom technicky a řemeslně mimořádně náročný film, který divákům přinášel dvě hodiny zapomenutí na realitu života v okupované zemi. Film Tanečnice natočil František Čáp v roce 1943. Příběh o ženě, která v honbě za světovým úspěchem odsunula svůj rodinný život na poslední místo, inspiroval klasika české kameramanské školy Ferdinanda Pečenku k vytvoření znamenitých obrazů v degasovském stylu, protagonistku a představitelku titulní role Clo Marii Glázrovou pak k velké herecké kreaci s množstvím psychologických odstínů. Stejně tak diváky zaujal i Karel Höger, který vytvořil dvojroli Saši Holberga a Arense, dívčiny milence. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
My máme také naši "Černou labuť ". Ovšem, tohle není psychologická studie postupné proměny jednoho jedince, ale je to klasické drama s vynikající Marií Glázrovou a Jiřinou Štěpničkovu. Budu tvrdá. Jsem jednoznačně na straně Jiřiny Štěpničkové, která ve filmu kvůli dítěti obětovala svůj život. On je totiž velký rozdíl mezi tím stát se matkou a být matkou. Matkou nemusí být nutně žena, která dítě porodí, ale žena která se o něho láskyplně stará a vychovává ho. ()
Vysloveně půvabné secesní melodrama patřící k vrcholům protektorátního filmu. Tanečnice je dalším z velkých kostýmních Čápových filmů, kde se opět setkáváme s jeho oblíbenými herci, s Marií Glázrovou tentokráte v hlavní úloze, dále se Štěpničkovou, Brzkovou, Kohoutem, Nezvalem a Pivcem. Životní dráha úspěšné tanečnice Clo Satranové je ideální materiál pro psychologickou hru o ztrátě osobního štěstí na úkor slávy. Vzácné je zdejší setkání s legendární tanečnicí Jelizavetou Nikolskou. ()
Filmy Františka Čápa som videl v rámci LFŠ v plných kinách, čiže aj výsledný pocit z nich bol ovplyvnený kolektívnym zážitkom. Preto ma Tanečnice z pohodlia obývačky neuchvátila tak, ako by to dokázala v kine v rámci prehliadky režisérovej tvorby. Perfektná výprava a kostýmy sú samozrejmosťou, herecké výkony mi ale občas pripadali trochu strojené a hudba, napríklad pri scéne lovu, doslova trhala uši. Scenár prináša hlavnej postave do cesty ťažkú dilemu a divák si asi aj skôr domyslí, ako film skončí. Z dnešného hľadiska je už podobná dilema menej pochopiteľná, kariéra mladej ženy či rodina sa dá s trochou snahy relatívne pohodlne skĺbiť. Samozrejme sa na všetko treba pozerať z hľadiska doby vzniku, aj z hľadiska toho, kedy sa príbeh odohráva. 70% ()
Ženské melodrama, volně navazující na Nočního motýla tematicky i způsobem ztvárnění, které zde nabývá ještě vyhraněnějších poloh. Čáp tu dává cele vyniknout Marii Glázrové v roli ambiciózní primabaleríny obětující rodinné štěstí pro uměleckou dráhu. Střet obou sester v rozhodující chvíli jejich životů je zároveň konfliktem lásky k umění a mateřství, tedy volbou bez možností. V tomto ohledu nelze neupozornit na výtečnou Jiřinu Štěpničkovou, která mezitím dospěla v herečku nebývalé krásy i šíře tvůrčího záběru. Čápův film se kromě jiného přiřazuje do nepříliš početné skupiny kostýmních dramat, které i po letech nadchnou svou atmosférou a pečlivou dobovou výpravou. ()
Mohlo by se zdát, že secesní kostýmní melodrama zasazené do poněkud imaginárního časoprostoru bylo únikovým žánrem v době protektorátu, z něčeho takového ale nelze podezřívat Františka Čápa, který si na podobně koncipovaných filmech (Noční motýl) vybudoval svou pověst. V sousedství nádherné Marie Glázrové se jeví jako šedá myška Jiřina Štěpničková, i když je jasné, že děvče s úkolem sebeobětování, zavržení společností a vypití poháru hořkosti až do dna nemohlo být oslňující krasavicí. Růžena Nasková standardně dobrá, i když trochu divadelní. Pánové lehce bez šťávy (vyznání lásky Gustava Nezvala v kočáře bylo nejen košaté, ale i trapně dlouhé). Ve víceméně epizodním výstupu mě moc bavila sviňsky zákeřná princezna Marie Luisa v podání Vlasty Fabianové. Vzhledem k době vzniku překvapivě solidní výprava. Tanečnice je z válečných let rozhodně jeden z nejlepších českých filmů. ()
Solídna dráma ženy, ktorá pre kariéru spraví takmer všetko. Má aj silné momenty, no akosi mi tu do úlohy baletky nepasovala bucľatejšia Marie Glázrová. Neviem, ako to bolo pred 100 rokmi, ale teraz si baletku predstavujem ako 40-kilovú anorektičku. A trochu zvláštne už dnes pôsobí pohŕdanie, s akým sa musela stretávať slobodná matka, aj zdesenie lekára, keď ho požiadali o potrat. ()
Jedno z nefrekventovanější literárních témat: dát přednost profesnímu životu (ať už se po tím rozumí skutečné či domnělé hodnoty) či běžnému životu, spočívajícímu v narození, rozmnožení a zemření. Pod profesním životem se rozumí dřina a odříkání, a nakonec úspěch (i v případě, že přijde až po smrti) a považuje se za něco vyššího, zatímco ten běžný, domněle nižší, se často porovnává se zvířecím (vegetování) a douhý život s minimem zádrhelů je jeho cílem. V podstatě se oba módy moc od sebe neliší. Vždycky se najde něco, na čem člověk ulpí, čím se pyšní a čeho celý život lituje. ()
moja zaujímavosť:Filmovanie prebiehalo v Prahe, Hlubokej nad Vltavou a Kačine. (dyfur) ()
Tanečnice se raději věnovala své kariéře než mateřskému pudu a když to ve stáří chce změnit, tak zjišťuje tvrdou pravdu a už to nejde vrátit zpět! Musí se s tím tedy smířit... 55% ()
Celkem silny zaver, ktery je ozdobou celeho filmu. Prostredi, ve kterem se hlavni postava pohybuje me bohuzel spise nudilo a subjektivne nemohu hodnotit lepe. Zajimave herecke obsazeni, vykony prumerne. ()
Světská sláva, polní tráva. Když je člověk mladý, chce točit zeměkoulí. Když zestárne a zjistí, že zeměkoule se točí a bude točit i bez něj, přijde krize. Člověk i jeho hodnoty se zkrátka s věkem mění. Toto je příběh tanečnice Marie Glázrové, zářící hvězdy baletu, která na své cestě překročila mnoho lidí a zůstala zcela sama. Návrat? Do jedné řeky nevstoupíš. Glázrové velké sólo dokazuje, že utáhne celý film naprosto v pohodě, je okouzlující a bezchybná. Její emocionální přechody mohou leckoho i zaskočit, ale dá se na to zvyknout. Já už jsem si jí i oblíbil. Příběj Tanečnice není sice nijak originální, stejně tak i její mravní poselství, ale je natočen poctivě a profesionálně. Rozhodně to není ztráta času...80% ()
Pokud mne televizní program nezaujme, sáhnu po klasice. S tímto pamětnickým filmem jsem měla šťastnou ruku. Příběh řešící stále aktuální problém, zda si má žena zvolit jako životní prioritu profesní kariéru nebo slevit ze svých ambicí a věnovat se rodině, má ve filmu dlouhou historii. Faktem je, že postavení svobodné matky je u nás méně zahanbující, než tomu bylo v minulosti a dává ženě možnost úspěšně zvládnout obojí. Vždy tomu tak nebylo. Snímek je z uměleckého světa v atraktivním provedení, skvělém hereckém obsazení s početným komparsem a krásnými kostýmy, které volají po barvě. Je vidět, že se na výpravě se nešetřilo a výsledek tomu odpovídá. I když je závěr trochu smutný, je spravedlivý. Líbilo se mi to. ()
Po špičkách. Za (k)roky, jež ční nad city. Aristokracie "piškotů" nad pyšnost mateřství. ()
V době natočení filmu se muselo jednat o jeden z nejnákladnějších snímků, které byly u nás natočeny (Dražší byla snad jen "Maskovaná milenka", která však nedosahovala kvalit tohoto filmu). Samotné róby a kostýmy hlavní hrdinky musely mít na svědomí polovinu rozpočtu filmu. Naštěstí se sázka na velkolepost a pompéznost vyplatila, a František Čáp opět přesvědčil, že přesně tyhlety estetická dílka mu právě sedí. Začínal skvělým "Ohnivým létem", pokračoval výtečným a rovněž předraženým "Nočním motýlem" a nádech těchto oku lahodících filmů můžeme spatřit ještě ve filmu "Znamení kotvy" - dnes již neprávem zapomenutém. Samozřejmě, hlavním cílem "Tanečnice" je zaujmout diváka a připravit pastvu pro jeho oči (nádherná Glázrová, charismatický Höger, přísný Rogoz), ale i scénář je zajímaví, i když možná trochu předvídatelný. Bezcitná umělkyně dá přednost kariéře před rodinným životem, když se po letech rozhodne svůj postoj změnit, je již pozdě... Látka je velmi silná, škoda jen, že některý prvky nebyly více propracovány (očekával bych ještě větší chlad hlavní představitelky, hrnoucí se za kariérou), některé prvky bych naopak vynechal (zbytečná je role mladého komponisty Högera, který stárnoucí tanečnici fascinuje a oblouzní). Po tomto filmu se nyní ještě více budu soustředit na tvorbu Františka Čápa. ()
Na tehdejší poměry velmi epické a přitom maximálně lyrické. Blízkost Nočního motýla se nezapře. Z početného komparsu i kostýmů je poznat velkorysý rozpočet, hezky také respektují proměňující se dobu, ve které se má příběh odehrávat (od obepnutých šatů s honzíky vzadu, přes lehce secesní náznaky ke konci). Glázrová v hlavní roli perfektní, zajímavá je Högrova dvojrole, rámující baletčiny vztahové peripetie - lásku první a poslední. ()
Po celý čas filmu hraje dramatická hudba, aj keď sa nič nedeje. Len nejaká melodráma jednej umelkyne a trvá to veľmi dlho. No a na konci v posledných minútach prichádza tá pravá dráma, ako z veľkej knihy. Ale to nestačilo, aby to vyvážilo pomerne slabý zvyšok filmu. ()
Tenhle film byl zpracován mistrovsky, jak to Čáp uměl, výborná hudba, zajímavé téma,, film rozhodně nenudil, přesto jedni hvězdičku ubírám. Jednak mi nikdy nebyly sympatické Štěpničková ani Glázrová, přestože jejich umění bezesporu uznávám, pak nechápu, jak se tam ocitnul pan Höger v nové roli. Ještě mně tam neseděla záležitost s tou starou šatnou, která zůstala šestnáct let v Drážďanech netknutá, dokonce tam střelený pan Höger číslo jedna měl ještě nějaké ceny... ()
Příjemný film pro pamětníky s ultranádhernou Marií Glázrovou v hlavní úloze :-) ()
Výborný snímek z uměleckého prostředí, plný nádherné hudby, divadel, tance a našich špičkových herců. Nechápu, proč není proboha mnohem známější, dokonce i v celkem rozsáhlé knize "Náš film" je odbyt na pouhých třech řádcích. Jediná moje výtka by směřovala ke skutečnosti, že Marie Glázrová ve filmu za šestnáct let vůbec nestárne (na rozdíl třeba od Jiřiny Štěpničkové) a na začátku představuje šestnáctiletou dívku, přitom jí bylo třicet dva. Možná by stálo za zvážení obsadit skutečnou baletku, která by svým vzhledem a věkem byla někde mezi šestnácti a dvaatřiceti. Ale tohle je známá bolest starých filmů, viz třicátníci hrající středoškolské studenty v jiných dílech... ()
Tak jsem si to krásně odstupňoval - Maskovaná milenka (2 hvězdy), Noční motýl (4 hvězdy) a Tanečnice mezi tím. Tanečnice je příběh ženy, která vše vsadila na jedinou kartu, na kariéru. Tomu podřídila každičký okamžik života. Dokonce se zbavila dítěte, aby toho na konci litovala. Bohužel pro ni, pozdě. Nevím, zda je Tanečnice romantický film, snad po kostýmní, výtvarné a především umělecké stránce ano, ale rozhodně jsou tu přesahy do psychologického žánru. Hlavně co se týče dvojrole Karla ... Marie Glázrová to neměla snadné, musela sehrát mnoho hereckých poloh a prakticky neustále se od ní vyžadoval soustředěný, fyzicky náročný výkon. To bylo hlavní úlohou její role. Na druhé straně její postava dlouho neměla moc z čeho vybírat. Před skutečná rozhodnutí byla postavena možná jen 2x, 3x, zbytek byla balastní omáčka, která pouze popisovala její kariéru a leckdy snad i její milníky. Nejspíš proto mě film nezaujal tak, jak kolegy. Vynahradil to až závěr, ale těch momentů, kdy bylo potřeba divácké pozornosti bylo méně. ()