Unaveni sluncem 2: Odpor

Zlatá Palma - výběr (12.07.2010)

„Ruský patos v té nejotravnější podobě“ jsem za minulého režimu zažil ve velké míře, coby častý kinodivák sovětských válečných filmů, ale Michalkův film k nim rozhodně nepatří. Naopak, co oceňuji, je Michalkovem systematické nabourávaní klišé válečného žánru, buď prostřednictvím jemného absurdního humoru, nebo fraškovitých situací, které dokreslují absurdnost války, či skrze nezvyklý autorský přístup, který je nečekaný a tudíž občerstvující (závěrečná scéna s odhalením poprsí). Ano, patos je zde také, ale ve velmi rozumné míře. Michalkov se určitě nemá za co stydět a těším se na druhou část vyprávění. (11.08.2011)

Ruský patos v té nejotravnější podobě. A taky fraška, čekal jsem, kdy se objeví Mr. Bean (medvídek ve vodě) a taky Aldo Raine (německá prdel, vystrčená z letadla při bombardování lodi) a též komediální vsuvka s omylem vybouchnutým mostem mi něco připomínala. Kam se poděl generál Kotov? (30.09.2010)

║Rozpočet $45miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $8,257,237║ Ten rozpočet tam je teda cítiť, výpravou by sa to mohlo kľudne zrovnať aj z takým veľkým spektáklom ako Zachráňte vojaka Ryana, nuž príbehovo to už je trošku zložitejšie, lebo je tam až prílišná nevyrovnanosť medzi dejovými rovinami a takpovediac aj nezrozumiteľnosť, lebo dej sa striedavo odohráva v rokoch 1941 a 1943, a z toho čo nám chce príbeh vypovedať nemusí byť všetko hneď jasné(nevidel som prvú časť, ktorá by mi možno dotvorila viac obraz), ak by sa brali bojové scény ako samostatné celky(lebo aj tak pôsobia, bez nejakej predohry), tak tie boli prvotriedne, bola tam surovosť a cit pre kompozíciu obrazu, taktiež dramatické scény ako keď Nemci vypálili stodolu plnú ľudí, či stroskotané dievča na mori držiace sa vodnej protilodovej míny aby sa dostala na pevninu, boli silné, len škoda že film nedokáže fungovať cez tieto scény ako celok, lebo vypadá to tak že režisér Nikita Michalkov si na seba zobral až príliš veľké sústo ktoré sa mu nepodarilo úplne zvládnuť. Po dokonalej Michalkovovej 12, som čakal trošku viac než nakoniec ponúkol. /videl v kine: 70%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (22.06.2010)

Filmařské selhání gargantuovských rozměrů. Film, v němž se fatálně hroutí kategorie postav, času a prostoru (v jedničce tak precizně budované a skvěle fungující) a zůstává jen beztvará a nekoncepční směs záběrů, které často postrádají jakoukoli logiku a racionální záměr. Dílo zkázy dokonává strašidelně monotónní hudba, páprdovská kamera a střih bojových sekvencí, politovánihodné neherectví Nikitovy milované Naděždy a absolutně zoufalá absence názoru a jakéhokoli sdělení. Michalkov může plácat, čeho se tímhle filmem chtěl dobrat (dobra, boha, metafyziky války), ale faktem zůstává, že se dobral jen absolutní negace svého kdysi generálsky rozhodného a disciplinovaného stylu. Paradox nemůže být horší – čím více záběrů film má, tím více vyniká jeho bezradnost a prázdnota. Počkal jsem si na delší verzi a ručím za to hlavou. (10.07.2010)

Nikita je pořád Michalkov, ale tady už z té hrany přehnané sentimentality "konečně" spadnul. A nejednou. Všechny ty patetické zpomalovačky a rádoby dramatické záběry, podtrhnuté občas extra nevhodnou hudbou, dělají z minimálně čtyřhvězdičkového (nenudí a ještě "to" tam trochu je) filmu hodně rozpačitou podívanou. 152minutová verze navíc působí dojmem hrubého náčrtu, který se Michalkov chystá ještě přeskládat, opracovat a obrousit. Těžko uvěřit, že je s výsledkem vážně spokojený - jako srdíčko a narciska byl vždycky, ale tohle už je minimálně na vytahání za kníry. .................. (KVIFF, 2. řada Velkýho, papa Michalkov na pódiu) (10.07.2010)

,,PAMATUJEŠ VELITELE KOTOVA? MÁM ROZKAZ HO NAJÍT.“... ,,COPAK ON NENÍ......?“ /// Úvod plný problematiky Sovětského svazu, soudruha Stalina a nepřátel lidu. Mluvit pravdu a nebát se okolí bylo stejně těžký, jako dostat pionýra (nemyslím motorku) do Artěku (což nebyla žádná Mototechna). Stranickej archív měl přednost před člověkem a trestný prapor byl za odměnu nasazován k obraně vlasti. Generál Kotov brání vlast, hledá ho dcera a taky plukovník Arsentjev (nejen proto, že ho poslal Stalin). U Rusů (stejně jako u asiatů) člověk kolikrát neví, jestli to válečný chování myslej vážně. Samozřejmě, že jsem neviděl žádnej ,,odpad“, ale slušnej válečnej film, kterej na příběhu pronásledovanýho člověka ukazuje víc než jen válečnou vřavu, která v pravdě není zase až tak promakaná jako v pevnosti, ale u kterýho jsem se nenudil. A ten třetí díl, si rozhodně ujít nenechám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Už dávno vím, co natočil pro svýho tátu S.Spielberg. Teď chci zjistit, co N.Michalkov. 2.) Clapcům v četě furt vysvětluju, že zranění na zádech je znamení zbabělce a zasluhuje potrestat kulkou do palice. 3.) Zjistím, že vzít si do zákopu na záda dveře, nemusí bejt až tak debilní nápad. (Možná se tím vyřeší bod 2.) 4.) Chci vidět kozy sovětské frontové zdravotnice (a zemřít!). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (10.08.2011)

Ohromné tvůrčí selhání, o to smutnější, že si k němu musel Michalkov zvolit zrovna téma, které v důsledku degraduje jeho skvostný snímek Unaveni sluncem z roku 1994. Je to ale trochu složitější, protože Michalkov pořád ještě umí, a dovede pracovat s absurditama, vygradovat scénu a v neposlední řadě pořád dobře hraje. Málo kdy ale těchto svých schopností využije... :(( A neumí se krotit... Unaveni slunem 2: Odpor je film bez koncepce, bez ladu a skladu. Skutečně dobrá (ba přímo výtečná) je vlastně pouze úvodní scéna a pak pasáž v zákopech, někdy po hodině a půl filmu. Ostatní je neohrabané, patetické, herecky velmi nevyvážené a především vlastně absolutně zbytečné. Michalkov používá filmařské postupy, aniž by je pořádně použil, odskoky k záběrům z prvního filmu začnou otravovat a když se potom v náznaku na pokračování pasuje div ne do Freddyho Krugera, je definitivně jasné, že tohle je malér. Rozplizlé odporné smradlavé lejno na pomníku velkého filmaře. (11.11.2010)

V Rusku se setkal Michalkovův velkofilm s vášnivým odporem a kritika si na něm s gustem smlsla, což nepochybně do značné míry souvisí s jeho postavením a politickými názory, které se dají volně přirovnat k tomu, které u nás v minulosti měl Otakar Vávra. Taky u nás filmová kritika nezakrývala rozpaky, tak jsem byl zvědavý, jaký dojem na mě tenhle kousek udělá. Je neoddiskutovatelné, že Unaveni sluncem 2 představuje do určité míry nastavovanou kaši vzhledem k zakončení původního snímku, které tvoří velice kompaktní dílo završené smrtí všech hlavních hrdinů, a tudíž prakticky neumožňující pokračování. Když vám zázračně ožije jeden hrdina, je to příjemné překvapení, ale v tomhle případě to už připomíná jisté výjevy z bible. Michalkov jednoduše chtěl natočit válečný velkofilm a využil popularity svého oskarového filmu i za cenu, že vlastně znásilnil své předchozí umělecké dílo. Taky je pravda, že Unaveni sluncem 2 zdaleka nedostahuje takové umělecké úrovně jako první díl nebo snímek 12. Scénář je moc roztříštěný neustálým střídáním časových rovin a mnoha postavami, které nejsou vždycky adekvátně využité. Je to na jednu stranu načichlé hollywoodštinou - takové ty zázračné úniky na poslední chvíli nebo okamžitá odplata shůry padouchovi za jeho nemorální čin - na druhou stranu se tam zrcadlí snad nejvíc z Michalkovovy filmografie za poslední dvacetiletí jeho politické názory nasáklé ruským nacionalismem, "slavjanofilstvím", které mísí pravoslaví s komunismem ve jménu budování silného státu a obrany národa. Filmu by se dala vytknout i řada menších scénáristických nedodělků, naproti tomu ale Michalkov pořád předvádí, že je velkým režisérem současnosti a především že disponuje dostatečně velkým rozpočtem, aby dokázal předvést řadu velkorysých válečných scén s masovým komparzem a přesvědčivou ukázku apokalypsy letních měsíců roku 1941. Kromě něj si nikdo z ruských filmových tvůrců nedovolí předvést letecké nálety dobovou technikou nebo masový útok německých tanků a pěchoty na postavení trestné jednotky. Celkový dojem: 45 %. (08.06.2011)

Režisérovi Nikitovi Michalkovovi po famóznom prvom filme z trilógie Unavení slnkom regulérne ruplo v gebuli a oživil mŕtvych hrdinov prvého dielu (veď čo sú Rusi horší než Biblia? menej než Ježiš? tak oživil rovno dve hlavné mužské postavy). Následne sa s nimi vydal bojovať proti fašistom. Nekonzistentne, zdĺhavo. Ruské hrdinstvo glorifikujúci spektákel je len zopárkrát obohatený vydarenou scénou. (10.06.2020)

Sice souhlasím s těmi, kdo si myslí, že udělat volné pokračování "Unaveni sluncem" ještě po x letech nebyl nejlepší Nikitův nápad, ale na druhou stranu: proč ne? Kdyby na stejný základ, který by vyjádřil nějakým krátkým úvodem - otec jako politický vězeň v kriminále a zbytek rodiny de facto taky a snaží se znovu setkat, až začne válka, rozhodně by to neprobouzelo ty stejné emoce, jako když to mají být ty samé postavy. Že film nemá jeden příběh a jsou to roztříštěné obrazy? Že se děj utápí v dlouhých záběrech a nikam to nevede? Že tam jsou zbytečně detailní záběry na zmasakrovaná těla a že tam vidíme příliš mnoho podrobností umírání? Válka nemá jeden příběh. Válka je hnusná a umírají tam lidi. A taky jsou někdy mrzačeni. Někdy člověka drží při životě naděje, že dokud má klíče, je v pořádku i dům (potažmo rodina, která tam má být). Je to klišé? Ano. Ale lidé takhle uvažují. Člověk potřebuje nějakou hmatatelnou vzpomínku a naději. Potřebuje věřit tomu, že zatímco on je někde a bojuje za pojmy jako "vlast", "svoboda", "národ", tak to, co není prázdný pojem, ale konkrétní lidé, a to ti nejbližší, jsou živi, zdrávi doma a těší se dobré pohodě. Člověk potřebuje věřit tomu, že i když zrovna spadl do moře a to, na čem se drží je mina, střílejí po něm a není si jist, jestli se může spolehnout na pomoc boží, tak že se jednou setká s těmi, které k životu potřebuje stejně jako vzduch. A člověk potřebuje věřit i tomu, že ho za chvíli, jen co to, co se zrovna děje, skončí, někdo zavolá k čaji. Myslím, že přesně o tomhle ten film je. O válce, lásce, víře a naději. (14.09.2010)

Unavení slnkom je výborný a navyše oscarový film. Prečo Michalkov silou mocou chcel nadviazať na už ukončený príbeh mi je záhadou, ale nevadí. Tešil som sa tak či tak. Kľudne to mohol byť úplne iný film, stačilo zameniť mená a nevracať sa k ukončenému príbehu. Príbeh je dosť obšírny a nesúrodý, skáčeme medzi rokmi 1941 a 1943 a výsledok vyzerá dosť roztrúsene, čo je dosť logické, keďže ešte má jeden diel nasledovať. Film obsahuje pár scén, ktoré navodzujú väzbu na prvý diel, a veľa toho ešte povedať treba a tak i film nečakane končí a chcelo by to mať záverečný film po ruke. Nepochybujem, že ako trilógia to bude celistvejšie, ale ešte si počkáme. Film sám o sebe určite má kvalitu, niektoré scény sami o sebe sú vynikajúce ako napr. dievča a vodná mína, Stalin a klavír, prestrelka v hmle či umierajúci vojak, ktorý by rád videl prsia ošetrovateľky. Nechápem hodnotenia odpad!, tomu vážne nerozumiem. Rozumiem nechuti sledovať ruský patriocizmus, ale takto odpísať inak profesionálne zvládnutý film, tomu nie. Úvodná scéna s tortou a Stalinom mi veľmi nesedela, ale potom bol film s každou pribúdajúcou minútou zaujímavejší a v závere by som bral tretí diel ihneď a bez prestávky. Zatiaľ hodnotím štyrmi diskami, ale hodnotenie sa môže po záverečnom diely zmeniť o jednu hviezdu hore alebo dole. Komu sedia ruské filmy, nemôže byť sklamaný. Uvidíme. 80%. (10.07.2011)

20% - Takovýhle průšvih jsem od velikého Michalkova skutečně nečekal. Tento film je smutnou hromádkou zbytečných epizod bez náznaku formy. Je vidět zoufalá snaha o jakýsi pathos a nostalgii, ale bez nějakého jasného sdělení, nebo postavy, na kterou bychom se upnuli to prostě nefunguje... Scénář působí dojmem školní slohové práce jakéhosi grafomana. Jsem příliš zklamaný, abych se tu rozepisoval o špatné hudbě, mizerném herectví a ostinátním opakováním téhož. (31.10.2011)

Prvotní divácký pocit po zhlédnutí Unaveni sluncem 2. naznačuje, že se Michalkov dopustil blasfemie na vlastním díle. Trošku se to podobá představě, v níž by Tarkovskij natočil pokračování Stalker 2: Invaze jako akční sci-fi. (Michalkov by v tomto duchu mohl celou ságu završit filmem Unaveni sluncem 3: Stalin vrací úder.) „Dvojka“ má s „jedničkou“ společného jen velmi málo. Oproti čechovovskými dramaty inspirované atmosféře v Unaveni sluncem, kde na sebe zlo bere podobu nepřítomného molocha operujícího skrytě v zákulisí divadla lidských osudů, nám tvůrce předkládá nesourodou směs válečného akčního eposu protkaného střídavě chtěných i nechtěným grotesknem a zároveň hlubokým patosem. Místo původní promyšlené a konzistentní koncepci působí pokračování až seriálově roztříštěně. http://www.indiefilm.cz/2011/07/23/dvd-unaveni-sluncem-2-odpor/ (08.08.2011)

Na pokračování skvělého filmu Nikity Michalkova - Unaveni sluncem jsem byl velmi zvědav. A nyní jej mohu jen a jen doporučit. Směle se může rovnat klasickým válečným filmům, ale na rozdíl od nich si stále drží příběh bývalého vysokého důstojníka Kotova, který byl během čistek Stalina ve dvacátých letech zatčen a odvlečen do gulagu. Tím totiž končí původní film - Unaveni sluncem. Je to vskutku epická sága a až jsem se divil jak velkolepě k tomu Michalkov přistoupil. Tady už totiž nejsem kdesi na dače uprostřed krásného léta, ale během napadení SSSR jeho velkým spojencem (jak já rád připomínám rusofilům) - Německem. A tak, jak je to možné jen v Rusku si Stalin vzpomene na svého věrného generála a vyšle Meňšikova, který mezitím povýšil Kotova najít. Jenže to vzhledem k rozlehlosti země je sám o sobě úkol téměř nesplnitelný, během války však nesplnitelný o to více... Stopáž filmu je dlouhá, ale nijak nevadila. Užíval jsem si každou minutu. Pokud mi na prvním filmu vadila jistá ruská rozeřvanost a bujarost, tady pro ni nebylo místo a Unaveni sluncem 2: Odpor je vskutku válečným drama západního střihu. Dávám tedy za 4 protipancéřové náboje pro protitankové dělo. * * * * (25.03.2018)

Rozhodně je zde naprosto propastný rozdíl ve srovnání s prvním dílem. Ona je vlastně totální hloupost tyhle díly srovnávat. Nelze snad ani uvěřit, že oba filmy dělal stejný režisér. Kdybych přesto uvěřit chtěl, tak bych předpokládal, že režisér se bude ve své práci postupně zdokonalovat. Zapomeňme na nějaký psychologický rozvoj postav. Vlastně zapomeňme i na pana Kotova. V tomhle filmu se zrodil nový pan Kotov, který s tím původním ná společný pouze knírek. Když se vám zapomenout podaří, tak tenhle film nemusíte vidět až tak propastně špatně. Bohužel stejně jako poztrácel pan režisér talent režisérský, tak jeho dcera totálně ztratila ten herecký. Scénky, kterých se účastní jsou skutečně příšerné. Pár pěkných a vtipných momentů se ve filmu najít dá, ale jsou to skutečně pouze momenty, jako celek film brutálně nefunguje. Přesto bych ten třetí díl rád viděl. 2* (26.12.2012)

Moje hodnocení dalších dvou filmů o "Unavených sluncem" nemá nic společného s jejich řemeslnou kvalitou, režijním vedením, výpravou nebo s hereckými výkony, protože vytknout nemám co. Jistěže mi vadí roztříštěná vyprávěcí struktura, kterou si Michalkov mohl odpustit, nebo některé nadbytečné, často doslovné nebo v mých očích trapné scény. Dílo je to takové, jaké jsem asi čekala, sledujíc občas vysílání besogon-tv a především dění kolem režiséra v posledních měsících a letech, nemohla jsem se mýlit, ani podléhat klamu. Hodnocením především vyjadřuji míru mého zklamání z devalvace původního geniálního filmu. (08.10.2011)

Málokdy je hodnocení filmu takovým oříškem. Mám ho hodnotit jako pokračování výborného prvního dílu (a následně snížit hodnocení u obou), nebo se od toho zkusit oprostit a brát to jako válečné drama od režiséra, který evidentně nemusel řešit rozpočet, množství statistů či natáčecí čas? Na jednu stranu by to stejně dobře fungovalo, kdyby tam nebyl Kotov a jeho dcera, na druhou to právě tyto dvě postavy drží pohromadě. Spoiler: končí to titulkem „konec první části“, což jsem v závěru druhého dílu tak nějak nečekal. (Některé triky dělalo pražské UPP, doufám, že ne toho zbytečného motýla.) (05.11.2017)

45th KVIFF 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Utomljonnyje solncem 2: Predstojanije / BURNT BY THE SUN 2: EXODUS / Unaveni sluncem 2: Exodus) - Zatím nemám porovnání s prvním dílem, ale nechápu hodnocení odpady a podobně. Nebo by pak musel být první díl něco zcela vyjímečného... - 5. 6. 2011 - 75% (20.08.2011)

Ani zdaleka taková tragédie, nad jakou se zde rozhořčují někteří rozumbradové, kteří si názor na film utvořili možná dříve než jej vůbec shlédli. Úrovně prvního snímku "Odpor" sice nedosahuje, ale jeho důstojným pokračováním je zcela určitě. (05.11.2017)