Unaveni sluncem 2: Odpor

Když pominu, že absolutně nechápu, co vedlo Nikitu Michalkova k tomu, aby vzkřísil z mrtvých hlavní postavy svého právem opěvovaného díla, tak musím konstatovat, že pokračování sice nenudí, ale s původním skvěle vystavěným dramatem nemá mnoho společného. Krásná poetika tolik charakteristická pro Unaveni sluncem se vytratila kamsi do ztracena. Ještě o trochu víc zamrzí absence nosné myšlenky a také naivita, s níž byly některé bojové scény podané. Ovšem pokud bych to brala jako samostatný válečný film, pak nemám vážnějších výhrad. Nutno podotknout, že kouzlo snímku natočeného o šestnáct let dříve alespoň částečně připomínají závěrečné minuty zobrazující umírajícího vojáka s jeho posledním přáním, které mu Naděžda nakonec vyplní. (65%) (27.06.2020)

Válečný /ú/žeh je nabíledni. Účet: Popáleni, roztaveni dlouhotrvajícím horkem, které polyká, škvíří vše, co mu stojí v cestě. Slzy nepřestaly stékat po tváři kraje, po tváři dcery, která nepřestala věřit... ve shledání. (05.11.2017)

Jsem z toho zmaten, protože moje kopie končí nápisem konec 1. části. Druhou jsem nikdy neviděl a nevím, zda to není nějaký fór, zda tedy nějaká druhá je. Nemyslím si, že tato dvojka je opravdu velké Nikitovo selhání, mě se líbí kamera a hudba. První polovina filmu mi příjde zcela skvělá. V druhé se pan Michalkov rozkošatil s fantazií a přešel do amerického válečného akčáku. Hlavně hodně utržených údů! Nebyl on na školení u Bondarčuka? No a závěr je takový symbolický, polonahá sestra u umírajícího tankisty, který ještě neviděl kozy. Všechno kolem na sračku, prostě válka. Závěrem: filmu můžete opravdu cokoliv vytknout ale nudit se nebudete. (23.06.2011)

Ano, původní film z roku 1994 mne zaujal hodně moc, ale co bylo tohle ? Druhý díl trilogie natočený po 16 letech (dost silně pochybuji, že trilogie byla záměrem už tehdy před 16 lety - spíše to možná bude tím, že o prachy jde vždycky až v první řadě :-( Filmů, kdy "pokračování" se alespoň vyrovnalo původnímu úspěšnému originálu je ve světové kinematografii jako šafránu. Mnohem častějším případem je rapidní pokles kvality i diváckého zájmu a někdy i propadáky. U tohoto "díla", které samozřejmě ani náhodou nepatří k těm "šafránovitým" jsem opravdu chvílemi jen nevěřícně zíral. Nepochopil jsem, zda to měla být parodie na akční válečné filmy, absurdní fraška, či oslava nesmrtelných a neprůstřelných sovětských hrdinů. Tak mne napadlo, že to bylo tak trošku jako když pejsek s kočičkou pekli dort :-) Ale co je podle mne nejhorší, tímto druhým dílem "trilogie" režisér a scénáristé dost znehodnotili vyznění i význam filmu původního. O dírách ve scénáři i mnoha nevyjasněných zvratech ani nemá cenu psát, některé "akční válečné" scény byly opravdu neuvěřitelné :-) Namátkou : stárnoucí hrdina po letech trápení v gulagu a dalších válečných útrapách skáče (spolu s invalidou o berlích) parakotoulem přes vysoký plot těsně před vybuchující bombou ... Ve filmu z roku 1994 byla naprosto geniální a přirozená tehdy osmiletá dcera režiséra v roli Nadi. Teď po šestnácti letech je tatáž "herečka" dost silně nepřirozená, obvláště v roli třináctileté věřící pionýrky (když je jí skoro pětadvacet) a nic na tom nemění ani závěrečná scéna (prvního dílu druhého pokračování "trilogie"). Trošku jsem se obával, že ještě předvede tanec u tyče (např. historické zástavy), ale k tomu naštěstí nedošlo. Původní film z roku 1994 si určitě ještě někdy zopakuji, tento druhý díl trilogie určitě nikdy více a o tom třetím díle, které určitě půjde v nejbližší době ještě nejsem rozhodnutý. Možná, že tento "mezidíl" byl trošku úlet, ale každopádně, pokud se odvážím, tak jsem zvědav, jak brzy mne přijde na mysl parafráze jednoho filmového názvu "Bože, jak hluboko jsem klesl/-a", která mne napadla už při sledování tohoto dílu :-) (06.11.2017)

Mslím si, že k pochopení ( nebo spíše k vcítění se do děje) je potřeba vidět první díl, bez toho totiž může na některé diváky působit jen jako "obyčejný" válečný film. Pro mě je však podařeným filmem, který mě ani minutu nenudil a dokonce ani nepřiměl podívat se na hodinky:). Nikita se opět představuje jako typický "Rus" (myslím jen v dobrém slova smyslu), a kdo má rád tuto "ruskou duši" ,tak jak ji známé od Tolstého a Dostojevského, ten může být jen nadšen. (11.07.2010)

Na tento film jsem se velice těšil. Nadšen jsem nebyl, zklamán také ne, ale to nic nemění na tom, že jsem čekal daleko více než pouhý průměr. Film začíná parádně, po pár minutách mě vtáhl do děje. Jenomže film poté začně chaoticky přebíhat v čase mezi roky a některé scény mě mátly a chvilku mi trvalo než jsem si všechno po chvíli urovnal. Atmosféru má film parádní, bojové scény jsou důvěryhodné, žádné přehnané hrdinství jako můžeme vidět v podobných válečných filmech, bohužel bojových scen tu moc není. Jako hlavní kámen úrazu vidím několik scén, které se snaží ždímat emoce a působí velice rozpačitě jako vystrčená zadnice z německého letadla. Přehlédnout tyto scény, tak jsem si film vychutnával daleko více.Proti hercům vybraným do hlavních rolí nemám žádnou výtku, svoje role zvládli. Stalina hraje herec jako by mu z oka vypadl. Trochu mi vadila hudba, která na mě vůbec nepůsobila a nepodpořila tak vypjaté scény. Celkově hodnotím film 60% a to hlavně za válečnou část filmu, jelikož příběhově to trochu pokulhávalo a občas až chaoticky přebíhalo mezi události. (02.07.2011)

První díl je doslova přenádherné komorní drama na pozadí velikých dějinných zlomů. Tohle je masivní a až zbytečně komplexní pokus o zmapování dějin, s problesky onoho dávného osobního a rodinného dramatu. Těžko se popisuje, jak emocionálně mě zasáhl původní film (Záměrně se vyhýbám označení první díl, jelikož mi to, vzhledem k okolnostem, zní jako dehonestace.) Tady se ale sešlo obsahově z cesty natolik......že se to nemělo vůbec stát. Anebo klidně ano, ale pod jiným názvem a bez spojitostí s geniálním dílem "Unaveni sluncem". 40% (02.06.2012)

Michalkova epopej věnovaná obětem 2. světové války. Ano, mimochodem jde o pokračování jeho oskarového dramatu, ale to opravdu jen mimochodem. Film má čtyři scénáristy, asi pět dějových linií, nepříliš přehledné vyprávění, děsivou spoustu postav a režiséra, kterému ujeli cvičky tak, že občas z toho bolí paty i diváka. Michalkov si zde naplnil některé své snové scény a při nich dokazuje, že je stále ještě umělec (scéna s umírajícím tankistou, tikající hodinky, tragedie s německými cyklisty), ale jeho tlak na náboženství, absolutní absence soudnosti, co se týče stopáže a nečekaně velké množství vaty mu podrážejí nohy. Navíc příliš věří trikařům, takže občas máte pocit, že koukáte na pět let starý videofilm. Jenže Michalkovi v tom hrají všichni, co v ruské kinematografii něco znamenají, takže si postavy pamatujete a jsou dobře zahrané - na druhou stranu scénář je tak naivní, že kdykoliv se objeví známá tvář, víte, že hned tak neumře a bude hybatelem osudu. Navíc stále mu zůstal cit pro vizuál, umí pořád manipulovat s divákovými emocemi a pak přijdou ty vytoužené obrazy a vy úplně zapomenete, že předchozích dvacet minut byl šedivý průměr. Michalkov prostě postavi ohromný pomník odpovídající jeho megalomanství, není to moderní umění ani klasika, jen tak-tak to drží pohromadě, ale rozhodně to nejde přehlédnout! Bývalý generál - dnes politický vězeň Kotov se dostane na začátku Velké vlastenecké války z lágru na frontu, kde bojuje o svůj život, čest a šanci dát dohromady svou rodinu - ta si ovšem za dobu jeho nepřítomnosti také užije své... 60% (01.08.2010)

Prosluněné intimní a politické drama nahrazuje pokus o rozmáchlý epos, který jako celek vůbec nefunguje...Film je roztříštěn do řady epizod, které jsou tu více tu méně působivé...V těch silnějších momentech podává Michalkov hrůzu a absurditu války stylem, který se zlehka podobá "Jdi a dívej se"...V těch horších vítězí bohužel nesoudnost, špatné digitální triky, patos a místy až komičnost...Ale ohodnotit tuhle dvojku jako odpad je absolutně přemrštěné...Není totiž ani tak fatálním selháním jako příliš velkou, narcistní a pevně neukotvenou ambicí... (26.11.2010)

Veškeré plusy a mínusy se ve finále sečetli do neškodného průměru.Michalkov opět nešetří výbornými scénami, které je radost sledovat (tankový útok, stodola, nástup vojska). Na druhou stranu takové podrytí původního díla jsem v životě ještě neviděl.Myslel jsem že film bude prequelem k svému předchůdci, čili z doby bolševické revoluce...což by mě i více zajímalo.Ovšem zasazením do období velké vlastenecké války, Michalkov setřel veškerou serióznost své ságy.Každej ať si na tom vezme co ho zajímá. (16.09.2010)

Nefunguje to, protože režisér tlačí příliš na pilu a snaží se toho ukázat příliš mnoho. Bojový scény jsou dobrý (11.07.2010)

odhlédnu-li od původního, parádního filmu Unaveni sluncem, který možná stimuloval mnohé, zajisté ovšem ne touhu po pokračování jasně danejch osudů, i od mediálního humbuku kolem režiséra (tj. komu filmem posluhuje a komu zase ne), zbývá staromódně pečlivý a pomalý film, nepříliš přehledný, vizuálně občas nápaditý a vtipný ( kozy a mrtvola, parafráze Baltermancovi "Krajiny po bitvě" s otravným digisněhem). Nikita-herec většinu času filmu pobíhá špinavej kolem kamery, a když už to nejde (65let), tak začne kamera kroužit kolem něj. Nadezhde to víc slušelo jako malé dívence, hrát jí taky moc nejde, ale zas když má režisér k dispozici všechny původní herce, proč to nevyužít, že? každopádně, co jsem nevěděl a nepřijemně mě to po třech hodinách sledování filmu překvapilo - TEN FILM NEMÁ KONEC. takže, pokud máte rádi seriály jako já, bacha na to... (25.07.2011)

Film je to především zbytečný, a to naprosto. Solidní řemeslnou zdatnost štábu nelze upřít, ale proč proboha poskládat vedle sebe tolik v sovětských dobách milionkrát omletých klišé a poslepovat to tak chatrným příběhem. Patetičnost atd., ano, jistě, ta ovšem vychází ze zcela samozřejmé heroizace sama sebe, ať už to točil Hollywood nebo Mosfilm, prašť jak uhoď. (01.06.2011)

Unaveni sluncem 2 je opravdu "tak trochu jiný" válečný film. Ačkoli tu máme už od počátku jasné hlavní hrdiny, tak se od nich nedočkáme toho, co by od nich každý čekal. Kotov nevybíhá ze zákopu a nestřílí jednoho Němce za druhým. Ostatní vojáci neopěvují jeho jméno a nepřipínají mu na prsa blyštivé medaile. Mnoho utrpení je způsobeno jen hloupou shodou náhod (samozřejmě za přispění pochodujících nervů a skrytého potenciálu). A pokud někdo trpí, tak jsou to většinou ti "dobří" či "méně špatní"? Ti, kteří se chtěli chovat třeba jen trochu hrdinsky či lidsky skončili povětšinou s prostřelenou hlavou nebo rozjetými končetinami. V podstatě by se dalo říct, že tento snímek ukazuje pravou tvář války. Nic není předem nalajnováno a i když se někdo může zdát v jednu chvíli jako vyvolený, může být během několika málo minut spálen v nedaleké stodole. To je prostě život neznající zaběhnutá klišé. Na druhou stranu ale přiznávám, že se ve filmu kumuluje až příliš mnoho ironických náhod (ať už šťastných či nešťastných). V některých scénách herci docela nepříjemně přehrávají. V jedničce to bylo přijatelné - tam se jednalo takřka o magický realismus - ale zde?... To však není ten největší nedostatek (všechno jsou to jen lehko přehlédnutelné maličkosti). Hlavní problém však nastane, když se začneme pídit po smyslu tohoto díla, popřípadě po kontinuálním příběhu nějaké postavy. Snímek celkově vyznívá jako dlouhá předehra k předem natočenému finále. A to je velká škoda. Rovněž mě mrzí charakterová změna samotného Kotova. Možná s člověkem natolik zamává lágr (nemůžu posoudit), ale mně přišlo, že se Kotov začal chovat úplně jinak než dříve. (29.04.2011)

Tento film může diváka bavit jenom v případě že ho bude brát jako sled zajímavých scén a úplně odhlédne od jakékoliv logiky či návaznosti na původní film. Jednotlivé záběry jsou poskládány bez ladu a skladu a divoké střídání časových rovin je ještě horší. K tomu si přidejte kupu patosu a nechtěně legrační situace. Ovšem jako soubor zajímavých momentek z války na Východě funguje film takřka na jedničku. Atmosféru, některé nápady a drahý vizuál by mu mohli leckteré filmy závidět. Bohužel to jako celek vůbec nefunguje a to také díky tomu že hlavní hrdina je vlastně celkově na plátně jen na pár chvilek a v nich neříká/nehraje nic moc zajímavého. (07.04.2012)

Ano, je to patetické a zdlouhavé, ale něco tam bylo. (11.10.2013)

16. let po uvedení výborného snímku ´Unaveni sluncem´ se režisér a spoluautor scénáře Nikita Michalkov rozhodl k daným postavám vrátit a vdechnout jim další život. S ohledem na zakončení příběhu to zní krapet nelogicky ale budiž. Sovětský svaz napadlo Německo a tak ruské obyvatele tentokrát postihli krutosti války. Což o to, válečné filmy ruská kinematografie vždy uměla a tak je i tentokrát na co se dívat. Válečné scény jsou dobře provedené a tkví z nich typická stranická věrnost, nelogičnost uvažování i lidská hloupost. Dramatické situace v nelidskosti německé armády a války jako takové jsou citově dosti tlačeny na maximum ke zřejmému soucitu a své absurdnosti. Vyhozený most do povětří plný civilních uprchlíků, letecky zničená loď červeného kříže plného lidí nebo msta německé pěší divize na obyvatelích vesnice ve formě jejich hromadného upálení ve stodole. Postava plukovníka Kotova se ocitla v pracovním lágru, která byla okamžitě po napadení Ruska přeřazena na bojiště. Tady je zajímavá scéna ze zákopů, kdy se k nim přidala jednotka Rudého praporu. Nad tímhle mám trochu pochybnosti, neboť je zřejmé, že jednotky složené z trestanců byli posílány na ty nejtěžší bojiště, kde byla vysoká pravděpodobnost jejich ztráty. Vojáci k nim tedy nemohli být přiřazeny, ale to jen na okraj. Od artového vyznění tentokrát Michalkov upustil a spíše natočil ryze popkornový válečný snímek. Špatný však není, jen my vtom docela vadí americký styl zábavy. Scéna se soudruhem Stalinem jak si vychutnává chleba s máslem a s povidly se tu jeví naprosto zbytečně a ničím nezajímavě. Jestli šlo o zesměšnění, tak tady to vyšlo zcela mimo mísu. Poukazující lidskost je příjemná, ale těžko posoudit jak byla ve své době reálná situace se smrtelně raněným tankistou přející si ještě před smrtí vidět ženské poprsí (které, jak sám říká, v životě neviděl) což vyžaduje po zdravotnici, která to pro něj ze soucitu udělá. Příběh je vyprávěn Dmitriji (Míťa) Andrejeviči Arsenťjevovi, který Kotova v předchozím snímku zatýkal a který se následně od samotného Stalina dozvěděl že žije a byl jím zaúkolován ho najít. Za zmínku také stojí, že se před kameru vrátila i skutečná Michalkova dcera hrající dceru Kotova, která v předchozím snímku jako dětská hvězda naprosto zabodovala. Válečný snímek jakých je spousta, ale co se týče ruské produkce, natočen je velmi dobře. (14.01.2016)

Nesmyslnost a krutost války v té nejabsurdnější podobě. (06.11.2017)

"Nechcete ochutnat soudruha Stalina?" Tak ochutnat se tohle Machalkovovo válečné drama opět jistě dalo, už pro trochu jiný pohled na chování příslušníků obou stran, které je někdy vskutku bizarní, jindy naopak brutální... (31.05.2020)

Po fantastickej "jednotke" je nové Michalkovo nepochopiteľné pokračovanie podľa mňa zbytočné. Pokazil si vo svete kredit vysoko kvalitného režiséra! Škoda tak veľkého rozpočtu, ktorý mohol byť investovaný do iného sólo veľkofilmu. Ja som bohužiaľ veľmi sklamaný a považujem to za jeden veľký prešľap! 35% (19.07.2011)