Paha maa
Režie:
Aku LouhimiesKamera:
Rauno RonkainenHrají:
Jasper Pääkkönen, Mikko Leppilampi, Pamela Tola, Petteri Summanen, Matleena Kuusniemi, Sulevi Peltola, Mikko Kouki, Pertti Sveholm, Samuli Edelmann (více)Obsahy(1)
Nejdiskutovanější severský film tohoto roku odvážně popisuje moderní život a lidskou zranitelnost v současném Finsku. Silná témata, jako odvaha a nalézání těžké cesty k odpuštění, hrají ústřední roli ve vzájemně se prolínajících epizodách o nezaměstnanosti, alkoholismu, depresi a drogové závislosti. Podobně jako v krátké povídce Lva Tolstého Faux billet, která inspirovala klasický film Roberta Bressona LALRGENT (1983), film Paha maa sleduje cestu, na jejímž počátku je nespravedlnost. Ačkoliv je na počátku řetězce událostí padělaná bankovka, důležitější propojení mezi postavami a okolnostmi pramení z jejich práce (či z jejího nedostatku) a ze stresových situací, které v práci zažívají. Podobně jako jeho krajan Aki Kaurismäki zkoumá režisér Aku Louhimies lidský rozměr práce v mnoha jejích podobách. Kombinací psychologické jasnosti s citlivým pohledem na sociální problémy Paha maa v mnoha ohledech odkazuje na film Ulricha Seidla PSÍ DNY. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (86)
Před pár lety mě ve Varech nadchl film Milovat a opouštět a další dílo téhož režiséra dokazuje, že to nebyla náhoda. Zamrzlá země je mozaikou mikropříběhů odvíjejících se od jednoho muže vyhozeného z práce. Jednou si sice pomůže návratem kousek za začátek a v závěru zase poskočí o pět let dopředu, ale náhody (pro tento typ filmů nezbytné) mi nepřišly nějak nepravděpodobně vykonstruované. Řeší se tu témata jako nezaměstnanost, alkoholismus, drogy, agresivita, kriminalita apod., ale celé je to okořeněné nezanedbatelným množstvím černého humoru. Takhle nějak jsem doufal, že bude vypadat Hřebejkovo Horem pádem. ()
Neskutočná depresia razí z toho filmu ... odporúčam. ()
Falešná bankovka udaná do oběhu jednou z postav filmu rozpoutala sled osudových událostí, které propojily životy několika podivínů žijících na okraji společnosti. Drsný severský snímek, při kterém mi běhal mráz po zádech. Nemilosrdně krutí dokážou být zoufalí lidé. ()
Zamrzlá země, zamrzlá srdce, hořící líh... Sugestivní výběrové řízení na lidské slabosti, aplikované na všechny druhy zoufalství, s lavinovým efektem. Musíme věřit, že nakonec se věci zlepší. Jinak nic nedává smysl. Teď ještě aby tomu věřil i Aku Louhimies, až se tak stane, má ode mě vyšší hodnocení jisté. ()
Zamrznutá zem a ľudia zamrznutí v živote. Otázkou je kto "odmrzne" a kto zostane "zakonzervovaný" vo svojom bludnom kruhu. Prepletenec, ktorý nenudí, ale videla som už aj lepšie. Veľmi slušne natočená a uveriteľná severská realita. ()
Vypointování většiny příběhů bylo pro mé vidění a vnímání světa jednoduše k zblití. Pozérský nesmysl, který většinu postav úmyslně vede na porážku, aniž by se snažil přijmout nabízené možnosti k řešení. A podobné pokrytecké vedení filmu nemusím, nikdy nic není pouze černé. Motivace k činům u většiny byly velmi nepravděpodobné a hlavně nedotažené (což logika nabízela) a některé postavy samoúčelně odporné. Navíc nemusím alkohol a opovrhuji alkoholikama, takže část nazvaná "chlast" byla pro mě za hranou sledovatelnosti. Při pohledu na Mikka Koukiho jsem musel odvracet zrak od obrazovky a podobné znechucení jsem naposledy u filmu cítil při sledování polského Dom zly. Další důkaz toho, že severská filmová deprese není nic pro mě. Uvěřitelnost celku prakticky nulová. Když už film na téma řešení aktuálních a zásadních společenských témat (nezaměstnanost, kriminalita, alkoholismus, prostituce, násilí, deprese či smrt) tak raději rakouský Import/Export. Ten film má narozdíl od Paha Maa kvalitní formu a hlavně duši. ()
Sociální dramata mám celkem rád, i když už mě neoslovují tolik jako dřív, respektive nesedám jim už tolik na lep. Paha maa je sice syrový, bezútěšný a depresivní film, což se mi líbí, ale je to i film, který je syrový, bezútěšný a depresivní tak křečovitě a prvoplánově, že jsem mu skoro nic neuvěřil a zkoukl jsem ho sice se zájmem, ale nevyvolal ve mně žádnou výraznou emoční odezvu. Může za to možná ta dějová rovina o mrtvé policistce, která už mi přišla vyumělkovaná až přehnaně. Ale před ní se mi hodně líbily příhody beznadějně vylízaného pitomce Ista a především podomního prodejce šampónů a vysavačů Teuva. Jejich setkání na hotelu pak bylo lahůdkové a jeho završení dvojnásobnou vraždou vysavačem mě mimoděk výborně pobavilo. Každopádně Sulevi Peltola (Teuvo) je Pan Herec a ta moje čtvrtá hvězda jde především k němu. Jemu jedinému jsem také jeho postavu uvěřil, protože ji zahrál geniálně. ()
Ocenění: MFF Athény - scénář Bergen International Film Festival - cena poroty Göteborg Film Festival - cena FIPRESCI, cena Nordic Film, cena Nordic Vision Jussi Awards - kostýmy, režie, střih, film, scénář, zvuk, vedlejší herec (S. Peltola), vedlejší herečka (M. Kuusniemi) Leeds International Film Festival - Zlatá sova MFF Moskva - zvláštní cena poroty ()
Možná to byla Bressonova bankovka, s níž silný vítr uháněl drsnou zemí a padělavý zločin ztrestal smrtí. První viník pouze přihlíží, jak tragické události navlékají na řetízek upachtěné, nevinně padělané životy osamělých druhých - a až dokonce zůstane nevinný. Kruh zla, které není náhodné, ale osudové. ()
Čirá beznaděj a deprese zfilmovaná do několika dějství v rámci proplétajících se osudů několika lidí a to tak, jak to umí zachytit pravděpodobně pouze severská kinematografie. Stačí pár desítek minut a je jasné, že zde není sebemenší šance na něco byť jen trošku pozitivního. Alkoholismus, drogy, zločin, nešťastné náhody a to vše šikovně namixováno tak, jak to umí pouze sám život, tj. v takovém nešťastném sledu, že si budete na gauči v jednom kuse zoufat. Produkce, neúprosná režisérská dikce, které žene celý film do jasně určené depresivní noty, ale i přesvědčivé obsazení, herecké výkony, počasí a lokace dělají na filmu své kouzlo. Tohle rozhodně nedoporučuji citlivým divákům s větší, než malou dávkou empatie uvnitř... ()
Film, který začíná jako štafeta a v jeho první půli jsem měla chvíli pocit, že sleduju nějakou crazy movie, aby vzápětí opsal oblouk zpět k postavám ukázaným na začátku snímku, mohla nastoupit ta pravá severská depka a nejemotivnější scény beze slov. ()
Tím butterfly efektem, zacykleností a propleteností jednotlivých příběhů mi to trochu připomnělo Babel. Smutné finské drama o tom, jak je obtížné jít do kopce a jak lehké je koulet se z něj škodolibými hříčkami osudu dolů, do propasti životních ztroskotání. ()
Co jenom dokáže jedno nešťastné rozhodnutí v nouzi, jedna bankovka. Po vzoru slavnějších Requiem za sen nebo Crash je tu opět spletitost osudů několika lidí, tentokráte v drsném finském dramatu. A musím říct, že se jim jistým způsobem vyrovná. Seveřané totiž ve svých filmech vynikají syrovým provedením, na druhou stranu zase bez příkras a zbytečného přehánění. Paha maa je k tomu protkaná i opravdu vtipnými momenty a obohacená krásným poselstvím na závěr: „Jaký je smysl života, když náš pozemský život je peklo? Ale musíme věřit, že nakonec se věci zlepší. Jinak nic nedává smysl.“ I takový je život, pro mě 90% ()
Jedna maličkost dokáže pohnout osudem mnoha. Z depresivní atmosféry finské zimy je příběh, který zajímavě navazuje příbehy několika lidí. ()
ocenenia : MFF Moskva 2005 - Špeciálna strieborná cena poroty ()
"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. ()
Aký je zmysel života, keď náš pozemský život je peklo? Ale musíme veriť, že nakoniec sa veci zlepšia. Inak nič nedáva zmysel... A tak som si spravil fínsky depresívny večer! Ďalší z fínskych filmov, kde si rozhodne servítku neberú pred ničím - o to viac dopredu vystupuje realizmus, a za to som vždy rád. Čo sa týka formátu, tak to bolo niečo na spôsob prelínacích filmov ako Magnolia alebo Babel, aj keď ani tu nemôžem vyjadriť dokonalú spokojnosť. Spočiatku sa to šplhalo k 5 hviezdičkám a v istej chvíli to začalo upadať. Niektoré dejové vetvy sa prestali vyvíjať a druhá polovica filmu už bola namierená akoby len na ústredný dej, ktorý akoby vyklíčal z jednej resp. dvoch prvotných línií. Takže práve toto ma dosť sklamalo, a spôsobilo pokles hodnotenia niekde na hranicu 3 a 4 hviezd. Čo však treba určite vyzdvihnúť je veľmi dobré vyjadrenie sociálno-spoločenských problémov a medziľudských vzťahov - aj keď často smutné, no reálne. ()
Reziser Aku Louhimies natocil mvskutku vyborny film o tom, ako je tazke najst cestu odpustenia, skuma ludsky rozmer fyzickej prace a zaroiven tu odzneju aj silne temy ako nezamestnanost, alkoholizmus a depresie. Jediny znamy herec tu bol Jasper Paakonen /Laska je laska/ zvysok som jaxi nepoznal : 89 % ()
Co všechno dovede falešná bankovka, chlast, vysavač, nezaměstnanost a depresivní finská zima. Vítejte ve zlé zemi plné zoufalství, prochlastávání se na dno a neustálého padání na hubu. O hrobařské lopaty není nouze, o nepříjemné pocity už vůbec ne. S preciznostní hodnou masového vraha Louhimies vykresluje odvrácenou tvář života ve Finsku - nechává své postavy prožívat niterné pocity tak dokonale, až se před kamerou doslova svléknou z kůže. Záběry tváře a očí, za kterými se hercům v tichých blízkých záběrech právě hroutí celý svět mi na delší dobu nedají spát. Svět, do kterého nechcete patřit a před kterým zavíráte dveře. A sníh. A krev. ()
Mrazivé severské drama je naprosto dokonalý popis pro tenhle film. Rozhodně to není na koukání příjemné a člověk nedostane klasický příval endorfinů, když se hrdinům děje něco hezkého, ale sledovat ten propletenec událostí a jak se vlastně týká úplně všech zúčastněných, bylo uchvacující. Škoda těch sto třiceti minut, to bylo příliš. 80% ()