Tonî Takitani
Tony Takitani
Režie:
Džun IčikawaHudba:
Rjúiči SakamotoObsahy(1)
Tony Takitani měl od dětství problémy kvůli svému "americkému" jménu, jež mu dal jeho otec, jazzový trombonista. Chlapec si tak již v dětství zvykl na samotu. V dospělosti se slušně živí jako kreslíř. Zamiluje se do dívky Eiko a ožení se. Manželka má jednu velkou vášeň: miluje značkové oblečení. Z drahé libůstky se však stává posedlost... Scenárista a režisér Džun Ičikawa natočil podle novely známého spisovatele Harukiho Murakamiho vzácně čistý minimalistický snímek. Dokazuje v něm, že film je komplementárním uměním, spojujícím literaturu, obraz a hudbu. V pomalých, dokonale komponovaných záběrech, se střídmou hudbou Rjuičiho Sakamota, vypráví emotivní příběh, sledující zvláštní uzavřený život osamělého muže od dětství až do zralého věku. Podstatnou roli zde hraje vypravěč. Zajímavostí je, že uznávaní japonští herci se objevují v dvojrolích: Issey Ogata hraje Tonyho i jeho otce, Rie Mijazawová pak dívku Eiko a její dvojnici Hisako. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $129,783 ║Tržby Celosvetovo $556,268║ ()
Nadherné japonské životopisné drama s neuvěřitelnou atmosférou, podmanivou hudbou, která se od začátku filmu nevytratí ani na moment a ještě daleko více umocňuje tísnivý pocit z chladu, který Tony Takitani zobrazuje, překrásnou, vláčnou kamerou a neuvěřitelným emocionálním dopadem, pokud se člověk nechá strhnout. Poezie převedená na plátno srdcem a bolestí, nadsázkou a bez zbytečného zveličovaní. ()
Měl to být film podle povídky Haruki Murakamiho (česky zatím nevyšla), ale lepší bude říct, že je to povídka Haruki Murakamiho doplněná obrazem. Film to totiž moc není. Po většinu času vypravěč pomalým monotónním hlasem předčítá povídku (vzhledem k jejímu nevelkému rozsahu (asi 10 stran) bych se skutečně nedivil, kdyby to přečetl celé od prvního do posledního slova), a k tomu sledujeme herce jako ilustraci. Jen občas herci promluví (asi tam, kde byla v povídce přímá řeč). Rád si povídku přečtu, až u nás vyjde (je ze sbírky "Slepá vrba, spící žena"), ale sledovat tenhle film bylo utrpení (i díky tomu, že jako většina Murakamiho díla je i toto značně "neakční" a pokrývá velké časové období). Kdyby zfilmovali radši "Žabáka-zachránce Tokia"! :) Doufám, že Norské dřevo bude pojato trochu jinak. ()
Můj první film na MFF KV potkaly technické problémy - nejprve vypadla elektřina a pak asi 30 minut nešel zvuk. Proto se zdráhám hodnotit film jako celek. A co se týká té "neněmé" části - přirovnání k poezii docela sedí: určitě se najdou lidé, kteří si jej vychutnají a objeví jeho krásu, mě však mírně nudil, takže jsem poslouchal hlavně pěknou hudbu Ryuichi Sakamota... 50% ()
Take pro me je Murakami jednim z nejoblibenejsich spisovatelu. Povidka podle niz byl tento film natocen v sobe obsahuje vsechny typicke rysy zname i z jinych del autora nametu. Jazz, cocktail bary, znackove obleceni, hrdina outsider a krasne zeny... ;-). Tvurci filmu se temito proprietamy verne zastituji a nejen timto. Pridavaji skvelou atmosferickou hudbu od mistra Sakamota. Take vizual a styl vypraveni resi se zjevnou snahou po inovaci. Bohuzel celkova gradace pribehu a pro Harukiho Murakamiho typicky zlom v deji se jim nedari dostatecne interpretovat askoliv si na pomoc vzali tak silne hrace. Nakonec tedy zklamani? Vlastne ano, ale jen velmi male. ()
Murakamiho povídku jsem nečetl, neboť doposud nevyšla v českém jazyce, ale domnívám se, že při jejím přepisu pro filmové plátno si Ichikawa moc práce nedal. Předně je znát, že film vznikl na základě krátké prózy, neboť příběh je velmi prostý a dal by se dovyprávět v poloviční délce. Stopáž je tak natahována pomocí dlouhých záběrů, ve kterých postavy jen hledí do dáli, zarytě mlčí nebo vykonávají běžné každodenní činnosti, následkem čehož mě zhruba v polovině filmu dohnala nuda. Nelíbilo se mi ani, že nediegetický vypravěč prakticky odvypráví celý film sám a obraz zde slouží již jen jako jakási ilustrace k jeho vyprávění – není tedy náležitě využito možností filmové řeči. V některých momentech vypravěč pak nedokončí větu a učiní tak za něho přímo některá z postav, nepochopil jsem však, proč tomu tak je. Tony Takitani na mě působil jako otrocké převyprávění literární předlohy, které doprovází vkusně komponované záběry a vcelku příjemná hudba. Nic víc. ()
Nevím, jaký je pohled na tento film u někoho, kdo nečetl Murakamiho povídku Tony Takitani, ale pokud jste ji četli, tak si po zhlédnutí možná (stejně jako já) řeknete, že šlo v podstatě o to samé, jen s obrazy. Murakamiho povídka sice nepatří mezi mé oblíbené, ovšem rozhodně není špatná. Její filmová verze je však spíše průměrná, nemastná, neslaná... vyprávěč pouze kopíruje věty přímo z povídky. Herecké výkony taktéž průměrné, záběry kamery ne zrovna zajímavé... To, co přidává samotné knižní podobě, je individuální fantazie, s kterou si příběh představujeme. Ovšem tohle - zkrátka jen zfilmovaná verze držící se (až na pár detailů) striktně povídky, a bez jakéhokoliv nápadu... Podle mého názoru bylo zbytečné převádět Takitaniho na filmové plátno. ~(3,0★)~ ()
Ičikawa vystihol Murakamiho poviedku presne. Melancholické, horizontálne putovanie životom jedného na prvý pohľad nezaujímavého človeka, ktorého hĺbka emócií rezonuje na obraze od začiatku od konca. Pocity samoty, odcudzenosti, beznádeje a zároveň akejsi literárnej krásy ( v tomto prípade tej obrazovej) postupne odhaľujú komplexnosť tejto jednoduchej schémy. Je to o predaní pocitu. O pominuteľnosti. O živote ako takom. A možno trošku o nádeji. Citlivé, plné režijných nápadov a s uveriteľnými postavami. Do toho všetkého znie citlivý Sakamotov klavír, ktorý je vťahujúci, magický a neskonale smutný. Beriem to ako neoficiálny prológ ku Drive my Car, kde je väčšina Murakamiho tém rozobraná ešte detailnejšie. Táto vizuálna a hudobná jednohubka ale poteší a určite stojí za pozornosť. ()
Nutno podotknout, ze zhruba v prostredku projekce byla prerusena dodavka zvuku. Troufam si vsak tvrdit, ze tim muj dojem nebyl zas tak moc poznamenan. Jedna se o typicky film nenadchne - neurazi. A k cemu takovy film? Jedine snad k poslechu pekneho hudebniho doprovodu z pera Ryuichi Sakamota. Ktera jde vsak jiste pustit i samostatne. ()
filmovy skvost, perfektne vybrouseny diamant ()
Hodne zvlastni film na tema samota vs laska, s uchvatnou hudbou a specifickou poetikou/atmosferou. Tezko rict, co by byl film bez one hudby. Sakamoto je genius. Povidku jsem bohuzel necetl, forma tohoto filmu urcite neni pro kazdeho, predevsim pak diky tempu, ale to zas u asijske kinematografie tolik neprekvapi. Nam pomalejsim nevadi... Pocity ve mne tento film vyvolal opravdu silne, predevsim druha polovina, osobne hodnotim filmy i podle tohoto meritka, mozna proto ty 4 hvezdy. Maloktery film me primel tak intenzivne soucitit s nekym trpicim ztratou milovane osoby... ()
Haruki Murakami je výborný spisovatel. Proto raději doporučuji povídku, která byla námětem, přečíst než sledovat v této nepříliš povedené filmové adaptaci. ()
Jsem jeden z těch ignorantů, kterým japonské filmy příliš neříkají. Ona "překrásná, vláčná kamera", pomalý děj, jehož námět si vystačí sotva na 20 minut a hudba, která je jen lehkým náznakem, mě jednoduše nepřitahují. Tony Takitani není výjimkou a nepodařilo se mi příběhu, v němž se vše děje jen v náznacích, dostat pod kůži. Z východní kinematografie raději Kim Ki-duk. ()
Velmi dobrý film, kterému se přesně daří navodit melancholickou atmosféru a náladu, kterou prožívá titulní postava. Jednoduchý klavírní motiv a nasnímání dělají divy a pokud se divák nechá, zmocní se ho a tuto náladu přenesou i na něj. Srovnání s předlohou se mi nedostává, od autora jsem četl jen jednu knihu, ale co si z ní pamatuji především, jsou pocity, rozhodně ne vzdálené tém, které u mně vyvolal tento snímek. Mezi jeho klady bych zařadil i délku, která je tak akorát, takže nezačne nudit. ()
Vskutku špatná adaptace povídky mého nejoblíbenějšího spisovatele. Dobrý film nevznikne tím, že se ve voiceoveru převypráví text povídky a ilustruje se to odpovídajícími obrázky. Je mi líto, že jsem se nenechal strhnout, ale mám Murakamiho opravdu rád a tenhle film mu dělá medvědí službu. ()
Zaujímavé že ja som vnímal film diametrálne odližne od vačsiny ludi tu komentujúcich a hodnotiacich. Pre mňa je to plných 5. Krásne natočené, krásna zaujímava kamera, nádherna hudba a neviem si predstaviť dokonalejšie vyzobrazenú poviedku vo filmovom prevedení. Ja som to doslova ako fanúšik murakamiho vsakoval do seba a mal som podobné pocity ako pri jeho knihách či poviedkach. Oproti zfilmovanému nórskemu drevu je to o moc moc vyššie. Možno niekomu vadí prílišny opis, ale podla mňa o to šlo, zobraziť atmosféru či vôňu a to sa vydarilo geniálne. Iba škoda že to tak rýchlo ušlo. ()