25. hodina

Od Henriho Verneuila už déle obdivuju jiné snímky ze 60. let Opice v zimě a Víkend na Zuydcoote, ale 25. hodina je, troufám si říci, ve výsledných dojmech úplně překonala. Není to ani tak onou velkou mezinárodní koprodukcí, jako spíše díky silnému tématu. A téměř neustále napínavého příběhu J. Mirtze, který se v nejnebezpečnějších časech v 40. letech minulého století ocitává na těch nejhorších místech proti své vůli, od falešného Žida na nucených pracích, přes nacistického důstojníka se zhuseným pocitem války až po jednoho z obžalovaných na Norimberském procesu. Svým způsobem jde až o tragikomické dobrodružství, podávané v nádherných kamerových záběrech, pěknou výpravou či honosnou hudbou s několika valčíkovými motivy. Pro mne osobně filmový zážitek plný kontrastných emocí. Občas vyčerpávějící, v závěru dojímavý... docela rozumím těm pomalu a těžko rodícím se úsměvům ve tvářích manželů před fotografem, oba by chtěli mít chvíle štěstí hlavně pro sebe a ne pro mediální senzaci. Anthony Quinn se své role zhostil výborně a jeho výkon v roli primitivního smolaře s pořádnou dávkou štěstí v osudu náleží k těm nezapomenutelným, stejně jako závěr filmu. Vyzdvihl bych rovněž výkony v epizodních rolích Serge Reggianiho a Jana Wericha, netradičně coby zrůdného velitele v uniformě. 95% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (21.10.2019)

Verneuil točil i pitomosti, toto je ale hustý, velmi dobře zvládnutý film.  Příběh rumunského primitiva (Anthony Quin), který vlivem špatných náhod (jak z mého života) se od roku 1940 do 1949 stal snad vším možným. Užasnete! Každého Čecha nejvíc zaujme role Jana Wericha (i hlas) jako zkorumpovaného velitele rumunského tábora pro židy. Dále mě zaujalo, že produkci má Ital Conti, film je v angličtině, režisér je je francouz, původem Turek.  V závěru je kritizována Rudá armáda, což zcela vyloučilo, aby se to u nás promítalo. Takové zásadní motto: I ve válce se můžeš zachránit, máš-li peníze.  Závěr filmu je na nádraží s fotografem. Usmívejte se! Těžká síla, jak by se mohli smát? (15.09.2021)

Tak tohle válečné drama (nebo možná spíš válečná tragikomedie) mě možná v něčem dostalo víc, než některé jiné (vážněji laděné) snímky obdobného charakteru. Příběh prosťáčka Johanna Moritze může svým vývojem možná někomu připadat až trošku pohádkově. Vždyť komu se "poštěstí" být po osm let svého života na tolika rozličných místech a nikdy přitom vlastně ani nevědět či nechápat, z jakého důvodu zde je? Být na nucených pracích (coby falešný Žid), stát se nacistickým důstojníkem (jako domnělý zástupce rasy "hrdinské rodiny")  a nakonec skončit jako jeden obžalovaných na Norimberském procesu. Dává tohle vše nějaký smysl? Myslím, že příběhově ani moc ne, ale to vůbec nevadí. Právě v nesmyslnosti všech těch událostí v životě Johanna Moritze je totiž myslím možné vidět smysl tohoto filmu. Snímek tak vnímám jako doklad nesmyslnosti války a jakékoliv agrese a bezpráví vůči lidem, ať už jsou jakékoliv národnosti či náboženství. Pokud jde o samotný film, moc  se mi líbilo velmi přirozené herectví Anthony Quinna v titulní roli a užil jsem si Jana Wericha ve vedlejší roli dozorce v táboře nucených prací. Ocenit lze nádherné kamerové záběry a i kvalitní výpravu. (27.09.2022)

Ideální film pro dramaturgický plán Řitka Video na DVD. Ideální jako kolekce k Pádu Berlína, který byl také promován jako rarita s Janem Werichem ve vedlejší roli. A na rozdíl od sovětského válečného filmu, ve kterém si Werich zahrál pod tučným nánosem Göringovi posmrtné masky a byl dabován, zde je zcela civilní a hovoří sám. To, co se děje kolem s Quinnem je sice bez chuti a zápachu, ale možná v tom ladu rozpoznám i Olly Schoeber. (16.12.2010)

"Pane, ale já nejsem Žid!"  "Ne?" "Né pane..." no a ktože je to ten Pán? No predsa Jan Werich... Skoro mi oči vypadli, nevedel som o tomto Werichovom úlete. Na čt2 som náhodou natrafil na tento film s A. Quinnom, dal som mu šancu a ani som netušil ako dobre som urobil. Quinn v roli rumunského roľníka, ktorý toho zažije takmer toľko ako  Forrest Gump. Veľkolepé davové scény, také sa už dnes bežne netočia, úvodná veselica alebo kopanie kanálu, radosť pozerať... Veľký smoliar i šťastlivec v jednej osobe padá z jedného prúseru do druhého. Občas sa zdá, že má viac šťastia ako rozumu, ale prežil a prežil toho dosť. Myslím, že A. Quinn nevyzerá ako ukážkový voják SS ani za mak, ale možné je všetko. Záver na stanici je jeden z tých, ktorého krátku ukážku môžte dať do mixu 100 naj záberov kinematografie a budete si istý, že tam patrí. Naozaj krásny záver. "Usmívejte se!" S malými úpravami by som dal aj plný počet. 80%. (14.02.2024)