Obyčejný fašismus

Vynikající střihový dokument, který přes míru ironizace a nadsázky podává působivý i výmluvný obraz absurdity a z ní vyplývajícího nebezpečí fašistického a de facto jakéhokoliv jiného ideologického režimu. Film mi asocioval postupy Franka Capry u vytváření Zač jsme bojovali (využití záznamů diktátorů a využití charakteristických prvků - běžně konotujících teror a smrt - k jejich zesměšnění) a Oldřicha Lipského u filmu Happy End (zesílení intenzity filmu na základě ostrého významového i rétorického kontrastu mezi obrazem a zvukem). (12.06.2006)

║Rozpočet $-miliónov║Kino návštevnosť Rusko: 20,100,000 (Soviet Union)▐ Milosrdný Rusovia sa s týmto dokumentom pekne vyhrali, škoda že takýto pekný historický záznam nezostavili aj o sebe určite by bolo na čo pozerať. Nuž ale k tomuto dokumentu na všetko prekvapenie ide o takú šikovnú melancholickú príchuť, ktorá neskutočne sadne v tomto výpovednom dokumente. Vypovedané to je z takým odľahčeným čierno humorným podtónom. Samozrejme trefným na mieru. /100%/ (14.05.2017)

Jeden zrůdný režim ironizuje a varuje před druhým zrůdným režimem. Je to propaganda, zejména v posledních minutách, ale co naplat, kdo umí, umí. Podobně jako sovětské válečné filmy, tak i dokumenty musí redefinovat slovo megalománie. Stovky neznámých záběrů a fotografií, střih, až se z toho protáčí panenky a skvostný výběr hudby. Ke všemu neskonale zábavný Horníčkův komentář, který - vyjma pár proletářských a neofašistických lapsů - varuje před nebezpečím ideologie více, jak leckterý dnešní snímek. Jedno z těch mála významných děl, která vznikají ve společenském vakuu diktátorského režimu. (24.08.2010)

(SSR) OBYČEJNÝ FAŠISMUS je střihový dokument, jehož hodnocení ideologické stránky se u nás nese v duchu "jeden totalitní režim paradoxně kritizuje ten druhý", ale i přes negativní komunistickou historickou zkušenost je naopak výsledná odezva pozitivní, protože valná většina lidí snímek zná s dabingem Miroslava Horníčka. Negativní vyjádření k ideové náplni je dle mého dáno dvěma faktory: 1.) nedostatečnou obeznámeností s historicko-kulturním kontextem, jelikož dokument vznikl ještě za doby Chruščovova tání, které se vyznačovalo destalinizací (a Michael Romm se za svého propagačního LENINA V ŘÍJI veřejně kál a přestříhal ho); 2.) čtením proti textu samotného dokumentu, protože juxtapozicí obrazové a zvukové stránky se odkrývají konstitutivní mechanismy moci, a tak se fašismus dává do kontextu s komunismem a analogicky se varuje před hrozícím nebezpečím návratu krajních podob daných režimů (rok 1964 a 1965 - nahrazení "tajícího" Chruščova "přituhujicím" Břežněvem). Oběma body ale nechci zpochybnit, že je patrná určitá tendenčnost (ignorování paktu Ribbentrop-Molotov, zatímco se poukazuje na ignoranství vladařů ostatních zemí při řešení válečné otázky, poukázání na buržoázní původ u negativních postav ad.), protože se používají prostředky propagandy (náladotvorná hudba, hraní na city spíše než na rozum v podobě přítomnosti dětí a juxtaponované sekvence bez ironického komentáře - matky s dětmi vs. oběti v koncentračních táborech). Výše zmíněné námitky jsou pak smazány oproti originální verzi o poznání ironičtějším dabingem Miroslava Horníčka, k jehož osobě a práci se poutá určitá nostalgie spojená s léty předlistopadovými v jejich idealizované podobě. Rommův původní komentář je mnohem subitlnější, proto je pochopitelné, že originální verze se dočkala výhradně odmítnutí, když dostatečně slyšitelně není patrný sarkasmus a ironie. Při jejím sledování, když se více nesoustřeďujeme právě na zvukovou stopu, zůstává ale nezpochybnitelná obrazová hodnota, která je dána užitím mnoha archivních, předtím nezveřejněných materiálů. (30.01.2011)

Ve své době průlomové dílo nejen ve filmové produkci zemí sovětového bloku, ale euroamerickoruské civilizace vůbec odbočilo od tehdejších sice děsivých, ale v podstatě vnějškových pohledů na nacistickou mašinérii v rovině válečných hrůz a přeneslo těžiště svého záběru do "vnitřností režimu", jeho všedního dne i tlachavé pseudovědy jeho karikatury ideových hodnot. Málokdo a máloco vypovídá lépe o svém zrcadlovém protějšku než právě jedna totalita o té druhé. Dílo, které je pozdním produktem chruščovovsky nedůsledného tání-otěpeli, nalezlo později svůj hraný protějšek (italský Scollův film ZVLÁŠTNÍ DEN). Důslednost, s níž Romm sledoval svůj záměr, přinesla plody až nečekané. Z původního střihového dokumentu vznikl hraný film sui generis-svého druhu, jehož záměrně věcný, do přehlíživého sarkasmu komentáře i autorského záměru posunutý tón působí jako lučavka na domněle vzácný kov. Předkládané zlato se mění ve svou kočičí karikaturu, domnělý mýtus v hořkou, demotivující iluzi. Proslulý Thyssenův výrok snad upřímného pozdního prozření "Mysleli jsme, že máme před sebou polobohy. Bohužel se ukázalo, že se jednalo pouze o polokretény." (cituji popaměti bez zdroje, nemohu vyloučit dílčí nepřesnost) jen dokresluje tento nevábný výchozí myšlenkový i kulturní půdorys. Romm, pamětník obou světových válek, prokázal pozoruhodnou schopnost nadhledu, sílu analytického pohledu i dokonalé zvládnutí své neobvyklé, velmi svérázné poetiky. Závěrečná slova jeho dobového interview jsou příznačná: "V Německu mi řekli takřka totéž, co v Moskvě. Že jsme se snažili prokázat, že není možné směšovat německý lid a hitlerismus do jednoho celku." Právě tato oproštěná, jakoby fotografická věcnost propůjčuje i dnes působivému OBYČEJNÉMU FAŠISMU nadčasovost překonávající i ty fragmenty dobového režisérova pohledu, jež jsou poplatné dnes zaniklému sovětovému režimu. Učí nás - mimo jiné - jednomu: vážit si rozmanitosti, nenechávat se spoutávat jednorozměrnou plochostí apriorismů a předpojatostí, neztrácet, ale naopak rozvíjet a prohlubovat svou schopnost nacházet perly i v nejméně příjemných kalech a rmutech. (30.12.2007)

Skvěle zvládnutý dokument, kterému lze vytknout snad jen jedunou věc: že jaksi "zapomíná" na pakt Molotov-Ribbentrop. (18.10.2006)

Obyčejný fašismus je rok od roku vyčpělejší ironizací témat, která nepotřebují arogantní kontext šedesátkového bezčasí, aby byla aktuálnější. S každou reprízou jsem unavenější, Horníčkův komentář posouvá celý význam kamsi do jeho Hovorů H, raritnost některých dobových materiálů je přebita pavlačovým hodnocením údajně příliš kyprých stehen německých hereček. Co mělo být vtipné, je trapné, co mělo být poučné, je pouze naivní. V originále Romm sice není tolik žoviální, přesto tehdejší apel dnes už naprosto nerezonuje. (09.02.2011)

Výborně sestavený dokumentrání film s mistrným slovním doprovodem M. Horníčka, že člověk nevnímá jeho délku. Běžel u nás v kinech začátkem 70. let a 1x byl i v TV někdy v 80. letech pod názvem "Obyčejný fašismus". Bylo by dobré ho občas alespoň v TV znovu promítnout. Nenechte si ujít!" (26.02.2007)

Dnes lze s jistotou říci, že tento epicky ztvárněný dokument se velice povedl. Film se nepokouší posuzovat pravdu, ale ukazuje a předkládá praktiky a názory, často formulované dobou a jejich vlastních parametrů. Dnes už jenom zřídka se dostanou na povrch takové informace, o kterých někdo nemá ani šajn. Žádný film tohoto druhu jsem vlastně už neviděl. (18.04.2009)

Naprosto unikátní, skvělý dokument, který získává body ironickým nadhledem a humorem, který jeho vyznění nejen nezeslabuje, ale ještě umocňuje. Doporučuji starší komentář dabovaný Miroslavem Horníčkem. (29.04.2011)

Je možné se u dokumentu o fašismu upřímně zasmát? Ano, je. Miroslav Horníček nám tady se svým typickým nadhledem a silnou dávkou ironie a sarkazmu, představuje pohled na individuálnost osobnosti, ale také na samý opak. Ztrátu individuality a podřízení se bezmyšlenkovité vizi. Rekapitulace druhé poloviny 30.let nejen v Evropě, je zde obohacena o záběry, které nelze nikde jinde vidět. Nacistické týdeníky i Hitlerova soukromá sbírka. Jediné co zde bohužel záměrně chybí, je obraz 30. let v Rusku, kde vládl neméně krvavou rukou druhý fanatik. Naopak ruský soldát, je zde ukázán jako hrdinný a skoro osamocený bojovník proti fašismu. Nebýt této nejspíše nutné zaujatosti, jednalo by se o naprosto bezchybný a objektivní obraz proměny jednoho civilizovaného a kulturně bohatého národa v loutky, které nemyslí, nýbrž pouze jednají. (02.04.2013)

Žádný politik na světě ještě nikdy nestál za to, abychom za ním slepě šli. A přesto se vždy najdou lidé, kteří svého guru následují i do horoucích pekel a strhávají s sebou masu. Rommovo pojetí vzestupu a pádu jednoho politika nezapře dobu vzniku, dobu velkých hrdinských eposů o Velké vlastenecké válce, nevyhne se uměřené dávce sentimentu a kochání se dokonalou současností. Zároveň však s nadhledem a mimořádnou ironií předkládá studii rozkladu jednoho kulturního a kultivovaného národa, který se po určitou dobu rozhodl prezentovat primitivním barbarstvím. (22.11.2014)

Pokud je Rommův původní komentář alespoň z poloviny tak ironický jako Horníčkův doprovod, musí i originál být skvělý. K tomuto filmu mám osobní historku - kopii snímku jsem získal stažením od nějakého uživatele z Číny, podle IP adresy. Ovšem komentář byl zřejmě japonský a proto jsem film uložil do archívu. Český zvuk pak dodal nějaký kolega z Tuzemska a já si konečně mohl vychutnat tento skvost Mistra Romma. Ale skoro bych se hádal, že český komentář Horníček přeci jenom autorsky ovlivnil, je totiž opravdu, jak píší kolegové, geniální. Dokonale přečtený pečlivě sestavený obsah. Stojí za to vidět, rozhodně ano. (10.06.2009)

Dobovými scénami doplněné oficiální nacistické filmové materiály a z nich sestříhaný dokument stojí na „Lustigovském“ motivu idyly, která je náhle uťata nečekaným momentem hrůzy. Maminky s kočárky a šťastnými dětmi se prvoplánově střídají se záběry zubožených těl koncentračních táborů. Vše dokresluje nepříliš vtipný ironický hlas vypravěče a neustále se připomínající myšlenka propagandy, která se snaží těžkopádně zesměšnit druhou propagandu. (04.11.2010)

Výnimočný dokument ide tak povediac úplne pod kožu, detailne analyzuje vznik a podstatu fašistického zriadenia a naratívnym spôsobom zobrazuje jeho priebeh. Už prvý prestrih na začiatku, keď sme svedkami scén povojnovej mládeže s obrázkom zastreleného dieťaťa, nasvedčuje stavbu dokumentu. Ale netreba očakávať obrázky z vojny ako takej, celý film je o podhubí fašizmu. Sarkastický a ironický komentár ( Miroslav Horníček ) len dokresľuje absurditu režimu. Paradoxom zostáva, že totalitná krajina akým bol Sovietsky zväz, sa zhostila kritiky iného totalitného zriadenia. Bolo by zaujímavé vidieť podobným spôsobom natočený film "Obyčajný komunizmus". Ale to je už o niečom inom. V každom prípade sa jedná o veľmi zaujímavé, jedinečné dielo a mal by si ho pozrieť každý. (07.04.2011)

Tenhle film byl natočen Sověty, o fašistech. I přes tento trochu nedůvěryhodný fakt se jedná o zajímavý snímek. Dozvíme se sice, že fašisti pocházejí převážně z podnikatelů, a válka že se v podstatě začala až roku 1941, kdy fašisti vtrhli do Sovětského svazu, ale to je tak vše, co se dá zpochybnit. Nejzajímavější jsou rozhodně různé dobové dokumenty, kupříkladu fašistický instruktážní film pro mladé manžele – ti by si v zájmu zachování árijské rasy měli tolerovat nevěry. Takřka okouzlující jsou i fotky Hitlera před zrcadlem, zkoušejícího si jednotlivá gesta. Ironický komentář Miroslava Horníčka (tedy Horníčkovo dabování komentáře původního) tento obraz vtipně prováže s praktickým použitím těchto gest na jakémsi srazu. Nemůže být účinnějšího zesměšnění německého diktátora, než obnažení jeho hereckých praktik. Stejně, snad i více, vtipně se film naváží do Mussoliniho. Na něm není směšná jeho přetvářka, ale on sám. Jeho grimasy ve chvílích, kdy doufal, že ho nikdo nesleduje stojí vskutku za všechny peníze. Nedá se samozřejmě říci, že se jedná o dokument, ve smyslu „to, co se vskutku stalo“. „Obyčejný fašismus“ si vybírá jen to co chce, jen to, co mu poslouží k zesměšnění fašistické ideologie. O to zajímavější je, že si nevymýšlí žádné vlastní cestičky, ale jednoduše čerpá z nacistických archivů – jen ať se zesměšní sami. Tedy než dokument, lze tento útvar označit za jakousi filmovou karikaturu. Karikaturu, která vás obohatí, i pobaví. (27.10.2005)

Pravda, Obyčejný fašismus je poněkud poznamenán dobou, ve které vznikl, a tak pochopitelně nechybí četná upozornění na Hitlerův buržoazní původ či na spiknutí velkokapitalistů, kteří dostali nacisty k moci. (I když, ne že by to nebyla pravda.) Přesto se jedná i dnes o fantasticky zrežírovaný dokument s mnoha unikátními záběry - a to vše je samozřejmě ještě podtrženo v české verzi geniálním Horníčkovým komentářem. Krom toho, jde o jeden ze základních kamenů moderní dokumentaristiky. Doporučuji ke shlédnutí každému! (05.10.2005)

Místní intelektuálové a historikové samozřejmě v 80% případů nekomentují film, ale své názory na podstatu režimů a států, totalitarismus apod. Nechtěl jsem, ale musím položit tři otázky všem, co si myslí, že SSSR a nacistické Německo bylo stejné: 1) Jak je možné, že by totalitní režim mohl dokonale, jak sami tito uživatelé přiznávají, zachytit podstatu nacistické diktatury, když by tím odhaloval sám sebe? V tom případě by SSSR destabilizoval sám sebe před zraky svých občanů = diváků, čímž by se dostal do zvláštního rozporu, protože jako správný totalitní režim by měl likvidovat jakoukoliv známku vlastní pokleslosti, nedokonalosti atp. a likvidovat své kritiky, jímž by se de facto M. Romm stal. A ne, aby to natočil Mosfilm! /// 2) Spojená s první otázkou: Když kritizuji druhého člověka za špatné chování a sám se chovám identicky, nemůžu přeci z psychologického ani jiného hlediska přesně a výstižně odhalit příčiny špatnosti jeho chování. Jinak řečeno, jak je možné, že SSSR výstižně popsal nacismus, když se měl chovat stejně a pravé příčiny jeho chování mu měly být skryty, jelikož objektivního zhodnocení je schopno jen netotalitní vědomí? /// 3) Tento film je právě ukázkou, že SSSR byl schopen sebereflexe: vždyť kritice Stalinova kultu se nedalo díky popisu Mussoliniho/ Hitlera vyhnout a přesto je ve filmu velmi sugestivně zachycen, i když muselo být jasné, že jen 12 let po smrti Stalina to každý Rus pozná! Jak je tedy možné, že se totalita mění a sama kritizuje, když má být všemocná a neměnná, jelikož je přeci totalitní a ovládá všechno a všechny a nemá proto důvod ke změně? (06.06.2015)

Čakal som konkrétny a podrobný rozbor fašizmu a nacizmu, síce som sa obával, že vzhľadom na Sovietský zväz, kde to bolo vyrobené, tam chýbajú mýty a príklady zneužitia národných a sociálnych otázok, že tam budú absentovať zločiny druhej strany ako masakre v Katyńi, či hladomor na Ukrajine, ale tak nie je to zlý dokument. Je urobený jemne vtipne, s nadhľadom, no práve to, že je to len taký voľný dokument, síce mierne chronologický, to mu možno trocha uberá. Život ho vyrobil sám, prakticky to stačilo len sfilmovať a tú veľkú obeť, aby sa nikto nad nikoho nenadradzoval, tak na tú pamätajme. (24.03.2014)

Jednoznačně nejlepší dokument o druhé světové válce, jaký jsem kdy viděl. Ačkoliv se mi velmi pravděpodobně tak moc líbil za velkého přispění skvělého Miroslava Horníčka. Myslím že ten lehce nahořkle sarkastický komentář mohl velmi lehce posunout lidské myšlení směrem, kterým v té době bylo třeba se ubírat. Komentáře zesměšňující nejvyšší nacistické a fašistické vůdce dávali do dokumentu určitou jiskru svobody, určitý nadhled nad událostmi a naději, že to všechno už je navždy pryč. Ale o tom dokument není. Nevypráví jak to bylo dříve špatné a jak je to teď skvělé. Snaží se spíše upozornit na vzrůstající pravděpodobnost návratu podobného režimu. Apeluje na lidi aby vždy byli sami sebou, aby milovali a uvědomovali si svojí individualitu. Aby zbytečně nerozdmýchávali planoucí ohně, které pálí mosty mezi entitami. Aby v odlišnosti viděli krásu, jedinečnost a příležitost k vlastnímu sebeobohacení. Aby se nepovyšovali nad jiné. Je to vlastně svým způsobem takový lehce moralistický snímek, který sice nabízí člověku obrovské množství způsobů jak prožít svůj krásný život, ale zároveň striktně vymezuje hranice, kde se tato svobodná volba střetává s projevy nehumánními, s projevy potírajícími principy nekonfliktního a spokojeného bytí. Moc oceňuji i úměrnou obrázkovou, věrně mapující stránku věci. Velmi naturalistické výjevy z hrůz, které páchali "unterlidé" na lidech, důkazy, že totalitní režim je parafrází na vraždu svobody. Že bloknutí vlastního zdravého rozumu vede k přetváření jedinců na něco, čím byli před tisíci let - zvířaty. Pohledy na fotografie, kde je jasně vidět matka se svými dvěma malými syny, kde mají všichni tři na čele stopu po kulce jasně ukazují na to, že Hitler nevychoval nadlidi ale ten nejhorší odpad lidské společnosti - vrahy. Zabíjel inteligenci, pálil knihy=pálil a zabíjel lidskost. Při některých scénách jsem se nemohl ubránit slzám, ač jsem o hrůzách minulosti slyšel již hodně a navštívil jsem Terezín i Osvětim, pořád nejsem sto pochopit, jak se může něco takového stát. Svině se nemohou považovat ani za podlidi, natož nadlidi a to samé platí i o jejich příznivcích bohužel se vyskytujících i v dnešní společnosti. (24.02.2010)