Knír

Mimořádně kvalitní filmařina uvádí mimořádně zajímavou psycholigickou hru s divákem zvanou La Moustache. Ano celou dobu čučím, napětím ani nedýchám, lámu s tím vším kebuli a nemůžu se dočkat konce, ale když přijde citím se poněkud podraženě. Nemůžu si pomoct, ale já si prostě myslím, že tvůrci atmosférou, tempem příběhu a za pomocí bezchybných hereckých výkonů hlavních představitelů se lekli sami sebe a najednou nveděli jak to celý naposrat a tak se snažili uhrát plichtu, jenže já jsem si při závěrečných titulcích připdal jak opuštěnej sirotek v dětsáku. Pokud bude chtítí někdo s 5* kolegů mě napsat do pošty jak na něj zapůsobil konec, budu rád a třeba i povýším svý hodnocení. (16.11.2014)

Tomuhle říkám nejbrutálnější deja vu v dějinách filmů. Ten závěr mě totálně sejmul (jakože tak, že jsem nepochopil vůbec nic). Přišel jsem si jak ve světě nepochopeného. Tři hvězdičky si ale zaslouží skvělé herecké výkony, krásná hudba Philipa Glasse a zajímavý nápad, který skončil tak, jak skončil. (21.11.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $244,771║Tržby Celosvetovo $3,044,771║ (08.10.2009)

Skrze (ne)oholený knír vstříc sugestivně hypnotickým hlubinám šílenství. A nebo taky ne. (12.01.2011)

Celkem unikátní film v tom, že mně unikl význam a smysl viděného. Od začátku až do konce vás napadne několik variant s kterými si celou dobu pohráváte s různými obměnami. Jestli je to pouhý Markův sen, nebo jestli si z něho jeho žena Agnes s přáteli nedělají legraci, nebo není nakonec opravdu nějak paranoidní? Faktem ale je, že celý film mě udržel v pozoru po celou dobu a určitě to bylo i dokonalým hereckým výkonem Vincenta Lindona, protože jsem mu Marka věřila tak, že jsem z toho byla téměř taky tak psychicky labilní jako on. Dokonalé snímání kamery a hudba taky přispěly k této neskutečné hře s divákem, jak tady píše už Niles. Na konec se mě nikdo neptejte, protože kdo ví, jestli by vám na něj odpověděl sám Emmanuel Carrere, ale určitě je to jeden ze zajímavých snímků, které jsem měla možnost v poslední době vidět. (23.06.2013)

Veľmi zaujímavý francúzsky film, v ktorom absolútne nič nie je také, aké sa zdá. 80-minútová psychologická hra s divákom, ktorú si každý môže vyložiť po svojom. Doprevádzané krásnou hudbou, Philip Glass opäť nesklamal. (23.06.2013)

Originalitu nemožno uprieť, ale príbehovo ma to akosi minulo. Na mňa to bolo až príliš otvorené a viacvýznamové. V podstate je možné akékoľvek vysvetlenie, ktoré divákovi napadne, a to nie je niečo, čo by som dokázal oceniť. Na záver som čakal nejakú pointu, avšak jediný poznatok, ktorý z konca vyšiel je, že tých možných vysvetlení existuje koľko len hrdlo ráčí a že všetko závisí len na fantázii diváka. Čistý priemer. 60/100 (17.11.2014)

Film o tom, že si jeden chlapík oholil knír. Naprosto klidně se může postavit po bok svých starších francouzských bratříčků, skvostný scénář, fantastická hudba, vynikající herecké výkony, báječná režie. A kdyby mě napadl ještě nějaký výraznější superlativ, tak bych jím označila atmosféru filmu. (02.10.2011)

Je to taká Lynchovina . (10.01.2011)

Mustáž je otvorená interpretáciám a každá môže byť tá správna. Pre mňa ide o štúdiu chlapíka v strednom veku, ktorý by nutne potreboval zmenu, ale okolie mu ju vykonať nedovolí, respektíve ju, metaforicky, sabotuje. No a konečne to niekto povedal nahlas, muži, ktorí nepozerajú futbal sú divní. A ak vás ako Francúza netrápi, že váš tím prehral v semi s Gréckom, tak vám nepomôže ani žiletka. Finále v Hong Kongu išlo proti očakávaniam toho, ako sa príbeh doposiaľ vyvíjal, čo ale možno brať aj ako ďalšie prekvapivé pozitívum tohto takmer surrealistického, málo známeho, dielka. (12.07.2023)

Po prečítaní synopsy k filmu „Fúzy“ môže nejednému divákovi mysľou prebehnúť viacero otázok súvisiacich so značnou originalitou príbehu, niektorým, ako užívateľovi nižšie, sa môže snímka ľahko prepojiť s dielom Davida Lyncha, čo je však, podľa mojej mienky, značne premrštené prirovnanie. Hraný debut Emmanuela Carrèra má všetky predpoklady zaujať náročné a rôznorodé divácke spektrum, lenže v takom prípade by sa snímka musela zaobísť bez fatálnych nedostatkov a preto je nutné poznamenať, že k hraniciam umeleckej originality hlavných tromfov Lynchovej filmografie sa nepribližuje ani v náznakoch. Hlavným problémom je prázdnota príbehu, keďže po vcelku solídnej úvodnej tretine, v ktorej sme oboznámení s problémom hlavnej postavy, sa film akoby zastaví, prestane rozpracovávať hlavnú líniu, namiesto toho len tápe a hľadá cesty ako naplniť celovečernú minutáž, čo sa naplno ukáže od momentu, keď sa titulná postava rozhodne pre radikálnu zmenu a odcestuje na Ďaleký východ za účelom znovuobjavenia seba samého či zdravého rozumu? V snímke naplno absentuje tak potrebná zneisťujúca atmosféra a postupne len navršuje kvantá nudných, naťahovaných a repetitívnych scén. Slabý scenár v kontraste s počiatočnou jednoduchou myšlienkou filmu preto smerujú k názoru, že tvorcovia sa mohli uspokojiť s krátkometrážnou formou zhruba polovičného rozsahu a netlačiť svoj film zbytočne do celovečerných 80 minút. Pochvalu si zaslúži maximálne Vincent Lindon, zručne preberajúci štafetu filmových schizofrenikov a skladateľ Philip Glass a jeho tradične vkusný hudobný minimalizmus. (17.01.2011)

Film o chlápkovi, co si oholí knír a nikdo si toho nevšimne. To mě by se tedy nikdy nestalo. A ne, o mladém Stropnickém to není. Postupně se rozjíždějící docela psychárna. Začínající vcelku úsměvně, jako zvláštní, jemná komedie, narůstající takřka až do psychologického horroru. Jeden z těch filmů, u něhož je možné si závěr vyložit po svém. Což je fajn, protože snaha dopátrat se skutečného a tvůrci zamýšleného smyslu a výkladu, vás může postavit do situace hlavního hrdiny. A taky divák celý film přemýšlí, jestli to hlavnímu hrdinovi sluší více s knírkem nebo bez něj. Nijak to však na síle filmu, podpořené výtečnou hudbou Philipa Glasse, neubírá. Skvělá byla Emmanuelle Devos, která mi byla hrozně povědomá a byl jsem přesvědčen, že ji znám. Tak sympaticky a přirozeně působila. A přitom jsem zjistil, že jsem s ní ještě nic neviděl. (09.10.2016)

Když psal Gogol o nose, proč by Carrere nemohl psát o kníru. Výsledek je tedy celkem prapodivný, ale možná je to také tím, že jsem filmové zpracování nepochopil a asi se o to ani vzhledem k velké únavě nesnažím. První půlka dobrá, slušně gradující, druhá půlka jako z jiného světa a taky fakticky vlastně jo - z druhé polokoule. Herecky jistý Lindon, zdatně sekundující Devos, Amalricovo vystoupení je směšné, mohl dostat více prostoru. (07.02.2017)

Mé hodnocení neberte zas tak vážně, stalo se to, že se opět nepotkal výsledný dojem s mým očekáváním aneb když vás anotace (resp. promýšlení, jak to může vypadat) baví víc než samotný film... Samozřejmě La Moustache není špatným filmem, svou nejednoznačností je zajímavější než leckterá z těch uklidňujících, konejšivých sraček, kterým občas dávám 4*, ale... co se týče dezintegrace psyché(?) či reality(?), tak z toho Carrère vychází jako kováříček, a proč chodit za kováříčkem, když můžeme za kovářem (Lynch, Resnais, Cronenberg atd.)? 65 % (05.08.2021)

Poněkud zmatené a poněkud nudné. 1) 29letý francouzský spisovatel, scénárista a režisér, absolvent studia politických věd v Paříži Emmanuel Carrère vydal La moustache jako svou třetí knihu v roce 1986 a o 19 let později ji zfilmoval. Velký fanoušek a znalec Philipa K. Dicka (napsal o něm biografii) se stejně jako on se zabýval posunem identity svých postav. Po zhlédnutí filmu si divák klade přirozenou otázku - co je skutečné a co není._____ 2) Spoiler. Komentátoři hýří pojmy jako demence, schizofrenie, ba dokonce paralelní vesmíry. Více či méně duchaplné výklady se střídají ve snaze přijít na to, co vlastně autor zamýšlel dílem sdělit. Nejjednoduší výklad je ten, co se sám nabízí z Markova pohledu - komplot protivné a zákeřné manželky vůči manželovi se snahou dostat ho mimo hru. Nebo je to zpočátku jen sen. Skutečnost začíná až v okamžiku, kdy Marca vidíme pojídat nudle někde v Hong Kongu. Markův knír jakožto kotva jeho vlastní identity může být dobrým námětem pro intelektuální rozhovory někde v Latinské čtvrti v kavárně u Seiny._____ 3) Mám ovšem dvě pochybnosti. První mi našeptává, jestli vůbec sám autor ví, jak to vlastně bylo. No a konečně se ptám sám sebe, zdali mi stojí za to, odhalovat skryté příčiny a okolnosti, když jsem se při filmu navzdory sympatickému 46letému Vincentu Lindonovi (Marc s knírem i bez) a "mysteriózním" okolnostem vlastně dost nudil. (10.06.2015)

Jako první mě udeřil do uší Philip Glass, netušil jsem, že s tímto filmem měl co dočinění, a když už se něčemu propůjíčí Glass, tak to vždy stojí za to, jeho hudba krásně dotváří tu "psycho" atmosféru. Nevím, jak se to Carrèremu podařilo, ale během celého filmu do mě ládoval opravdu úzkostlivé pocity. Překvapivě za velké plus považuji i ty všechny a žádné výklady, jež Carrère nabízí... pro každého individuální lahůdka : ) (08.09.2010)

Tak tohle je solidní hardcore. Jednoho dne se probudíte, oholíte letitý knírek a nikdo si toho nevšimne. Zjistíte, že o svém bývalém životě víte něco úplně jiného, než vaši známí, že vlastně neznáte ani sami sebe, natož své kamarády. Vše se sesype jak domek z karet. Kdo je tady ale vlastně blázen? Já se to tedy z filmu nedozvěděl...80% (16.03.2013)

Jsem naprosto fascinován, jak realisticky, uvěřitelně a se vší soudností se hlavní hrdina chová a uvažuje. A nemyslím to vůbec ironicky. Přitom se dostává do spirály velmi šílených okolností. Závěr je past a bohužel nezbývá s tímto filmem udělat nic jiného, než co udělal Marc s pohlednicí pro... (05.11.2015)

Cítím se okouzlen a současně podveden. Neočarovalo mě to ale do té míry, abych si nevšiml, že to nedávalo smysl. Mohl bych to vidět dvacetkrát a na vysvětlení těch podivností bych nepřišel. Utvrzují mě v tom vaše komentáře, tápeme naprosto všichni. Někomu to nevadí, čemuž rozumím, já osobně to ale nesu nelibě. (02.02.2017)

Hodně povedená lynchovka, s ještě méně nápovědami, než takový Mulholland Dr. Škoda, že Carrera nenatočil víc, zkusím Moliéra na kole) (26.11.2017)