Návštěvníci 2: V chodbách času

Stějně jak u jedničky, tak u dvojky jsem se skvěle bavil. Bohužel pokračování už nejsou taková jako první díl (existují samozřejmě i výjimky). Vždy už víte, jaké postavy zde budou hrát a co přibližně se bude dít. To ale nemění nic na tom, že tohle je také skvělá komedie, která navazuje na jedničku. Nejvíce mě pobavila asi bednička s trubadúry nebo strašení malého kluka k donucení, aby psal úkoly. (21.07.2011)

Tak tohle je absolutní francouzský klenot v komediích. Líbilo se mi to o dost více než přechozí díl. Film nacpaný, možná bych řekl spíše přecpaný neustálými vtipnými scénami, ale tady to tomu vůbec neuškodilo. Clavier ještě humornější než v prvním díle, a to je co říct. Jen škoda té výměny herečky z jedničky, ale tak co, tahle byla taky sympatická. 85% (21.07.2011)

Řekl bych,že pokračování téhle šílenosti je ještě lepší,než jednička.Naprostá záplava střeštěných dialogů,nesmyslných scén a postupné zamotávání se příběhu svou gradací diváka vtahuje do děje velice nenásilně a přitom se bavíte od první minuty až do konce. Škoda že po tomhle následoval díl Cesta do Ameriky... (26.02.2009)

JE TO DĚVKA JO, JO...A K TÉ DĚVCE, PANÍ BEATRICE, MY VSTOOUPÍME! Natahovaný příběh mírně ubírající kouzlo prvnímu dílu, vnímáme-li to jako celek. Kromě chaotičtějšího a přeplácanějšího scénáře (pro pokračování typické) tu potkáme další dvě nepříjemná překvapení. Zaprvé paní Frenegondu/Beatris nehraje skvělá Valérie Lemercier, ale fyzicky i herecky absolutně odlišná herečka Muriel Robin. Zadruhé postava Jacquille, který byl v prvním díle roztomile buranský vychcánek, je zde ztvárněna tentýž hercem a režirovaná stejným režisérem jako naprostý mentál bez špety charakteru, kterému pobyt v budoucnosti pravděpodobně zmenšuje mozek. Sečteno podtrženo schéma příběhu zůstává prakticky stejné až na závěr, který dopadne ještě hůř, což sem jako dítě nesnášel:). (29.04.2013)

Tak tohle je můžu. Humusáckou, agresivní, lehce násilnou, ale vtipnou komedii. Francouzi opravdu vědí, jak diváky pobavit. Jean-Marie Poiré se pokusil trumfnout jedničku, která je více než zdařilá, a to v přehnanosti scén, vtipných hlášek a bláznivých honiček. O trumf se rozhodně nejedná, jednička má prostě svoje kouzlo, avšak vtipy nechybí, bláznivých scén je však ještě víc, dobrodružnost nechybí a 118 minut je naprosto v pohodě koukatelných a v mém případě nedostačujících. American pie dávno vyšly z mody, ted jsou na řadě Reno a Clavier. (10.02.2010)