La libertad
Freedom
Obsahy(1)
Alonsovu tvorbu lze charakterizovat jako velmi rafinovanou kinematografii izolace: své postavy umisťuje jakoby do karantény, neboť tak je lze mnohem lépe pozorovat. Jeho debut Svoboda, který byl uveden mj. v prestižní sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes, je pronikavým vhledem do všedního života dřevorubce z prostředí argentinské pampy. Cyklický záznam mechanických činností - rubání a značkování stromů, sloupávání kůry, nakládání dřeva na náklaďák - a prostých tělesných potřeb stojí jak na stoické figuře autentického lesního dělníka Misaela Saavedry, tak i na sugestivních delších záběrech.
Alonsova prvotina stojí na počátku jeho úspěšného snažení nalézt specifický filmový jazyk oproštěný od jakýchkoli žánrových či narativních konvencí a bezděčně evokuje skromný naturel současných íránských filmů. Poetická meditace, která zvoleným způsobem snímání a trváním jednotlivých scén vyvolává dojem plynutí v reálném čase, je unikátním příkladem abstraktního humanismu: zemitost si tu podává ruku s transcedencí, banalita s mýtem. Pomocí poutavé souhry světla a stínů a prostých výjevů, odehrávajících se během jediného dne, dokáže argentinský samorost v divákovi probouzet netriviální úvahy o lidské integritě, přirozenosti a podmínkách individuální svobody.
(Letní filmová škola)
Recenze (11)
Jo, ten název do toho fakt sedí, protože ten dřevorubec skutečně svobodný život měl (a možná doposud má). A vlastně i tenhle typ filmů má dost svobodný ráz natáčení, takže je ten název skutečně dvojsmyslný. Ano, to v tom je. Jenže i přes zdejší hodnocení vnímám Svobodu jako Alonsův nejslabší film, jelikož mu na rozdíl od Mrtvých a Liverpoolu chybí něco navíc. Mrtví měli silnější poetiku, Liverpool zase určitý přesah a Svoboda působí jen jako útržek něčího klasického dne, nic víc, nic míň. A i ta poetika tu funguje výrazně slaběji, spíš ve stylu takového počátečního zkoušení "o co se chci ve svých filmech snažit". Je to Alonsův debut, takže se tomu není proč divit, ale zároveň už jsem od něj něco viděl, bylo to lepší a tak ani nemám důvod to kvůli tomu nějak nadhodnocovat. Ale i tak mi to celkem sedlo, některé scény mají své kouzlo a příroda tu byla hodně hezká, jen z toho nemám tak zapamatovatelný prožitek, jaký jsem měl z jeho ostatních filmů. A místy i těch 73 minut působilo krapet dlouze. Slabé 3* ()
Počáteční díl ze série solitérských Alonsových filmů, to je kruh všedních událostí jedincova typického dne? či metafora pozemského pobytu všech lidí? všech živočichů? všeho existujícího? A kdo se na ně dívá? Je to kameraman, který však pouze hlídá, aby stativ neupadl v přírodním terénu, či cosi metafyzického, všeobjímajícího? Koncept svých děl majitel venkovské farmy Alonso odhalil hned, a patrně jej nikdy neopustí.. to spíš přestane točit. Má cit pro nakládání s energií v díle, pro estetické hodnoty obrazu, barevnost a temporytmus; je myšlenkou rozhodný, a přitom při výkonu tichý a respektující hru svého protagonisty; specifické nakládání s hudbou je inspirativní, zkrátka, Alonso má styl. Jeho Svoboda je gestem a vítězstvím toho, co můžeme ucítit v názvu: že důležitá je svoboda autora v tom, co a jak bude ve svém filmu mít. Je to nadčasové, je to humanistické, ale není to jenom humanistické, záleží na interpretaci každého diváka zvlášť. ()
Bludmanove komentare uz radsej necitam, abych si zachoval aspon ake -take fyzicke a hlavne psychicke zdravie. Ja som divak nenarocny, nepotrebujem filozoficke paradigma, staci mi uplne obycajna laicka superficialna interpretacia nejakeho zavazneho problemu - tu konkretne ide o zivot drevorubaca z argentinskej pampy. K spokojnosti mi dalej staci ze je to farebne, hyba sa to tam, tempo namakane, a uplna spokojnost zavladla vtedy, ked som zistil, ze reziser sa odmieta vyzivat v potokoch krvi a v oslave brutalneho nasilia, ako tomu bolo v tej sracke Natural born Killers. Kazdopadne NBK odsudzujem a tvrdim ze NBK musi byt zniceny : 80 % ()
Chápu, že se Alonso ubírá jiným směrem, než běžný divácký film. Chápu, že se snaží zobrazit/zachytit naprostou všednost, všední realitu. Naprosto uznávám, že má smysl točit takovéhle filmy, experimentovat, hledat nové cesty, stejně jako v každém jiném druhu umění. Bohužel ale nevidím smysl v tom se na takové filmy dívat. Zkrátka má smysl takovéhle filmy točit, ale nemá smysl se na ně dívat. ()
(LFŠ 2010) SVOBODA je ukázkou radikální představy o kinematografii, jež je očištěna od jakýchkoliv prostředků filmového jazyka, které by na sebe strhávaly pozornost, ale přesto stojí především na promyšlené stylistické stránce (dlouhé záběry, jež nejsou statické a působí až meditativním dojmem, ambientní zvuk prostředí a diegetická hudba z rádia) a omezeném vyprávění (včetně záběrů, vyložitelných jako sen), které vybízí k různým interpretacím. Nebudu psát o tom, že pokud se divák naladí na specifický temporytmus vyprávění, nebude mít s až dokumentárním sledováním ústředního a přirozeného neherce při jeho běžných denních úkonech problém; spíše mi nedá nevytknout, že explicitně zobrazované násilí, i když "pouze" páchané na zvířatech, mě z jinak spirituálního snímku vytrhuje, protože narušuje jeho kontemplativní rovinu. Nesouhlasím s názorem, že jde o nadčasové dílo, protože z pozadí úvodních titulků se dere nediegetická, vzhledem k následujícímu kontrapunktická hudba a dělník Misael má na sobě oblečení a pije nápoje, které film zasazují do určitého časového období a prostoru. Uznávám ovšem, že pro městského diváka vzhledem k zvoleným vyjadřovacím prostředům a významům, které si do SVOBODY vzhledem k názvu vloží, jde o očistný zážitek s nadčasovým tématem (o jehož humanismu bych se hádal). ()
Galerie (2)
Photo © Distribution Company
Reklama