Obsahy(1)
Uprchlické tábory Blízkého východu vydávají svědectví o postupném zániku křesťanství na posvátné půdě, kde před dvěma tisíci lety vzniklo. Dokumentární film Ivo Bystřičana z iráckého Erbílu je případovou studií situace lidí zakoušejících náboženské pronásledování v globálním světě. Film se formou intimní dokumentární reportáže vydává do iráckého města Erbíl, kam utekli lidé z pláně Ninive a dalších enkláv rozvráceného Iráku. Biblická místa, kde byly položeny základy křesťanství a kultury naší civilizace, se stala svědky rychlého úprku posledních křesťanů. Po dvou miléniích v některých starobylých křesťanských baštách, jako jsou Mosul, Kirkuk nebo Karakoš, nezbyl ani jeden křesťan. Završuje se několik staletí trvající náboženský střet, z něhož křesťanství odchází poražené.
Město Erbíl, které je metropolí autonomní irácké oblasti Kurdistánu a útočištěm pro běžence, se stává se svými improvizovanými uprchlickými tábory místem svědectví o posledních chvílích křesťanství na Blízkém východě. Je to situace náboženské menšiny v turbulentním světě kontinentálního náboženského konfliktu. Film se ve vyhrocených podmínkách narychlo vzniklých táborů, z nichž uprchlíci nemají kam jít, dotýká otázek uprchlictví, podstaty víry a vzájemné solidarity v dnešním světě.
Horká arabská půda se propojuje s nečekaně geograficky blízkým světem poklidné střední Evropy a toto propojení ukazuje, nakolik se liší přístup k víře, náboženství a státu mezi kontinenty a jaké jsou limity skutečné vzájemnosti. Vroucí a všeprostupující víra Iráčanů naráží na náboženský formalismus Evropanů a pečlivé oddělení náboženství od státních věcí.
Nervózní atmosféra nejisté budoucnosti křesťanských uprchlíků i celé oblasti doutná v pozadí celého filmu.
(Česká televize)
Recenze (12)
Z hlediska řemesla bych musel jít s hodnocením dolů, možná i víc než jen o 1*, protože tahle výbušná látka by si zasloužila mnohem pečlivější zpracování, ale tentokrát oceňuju spíš téma a výpověď. Protože to není jenom obrázek zániku jedné komunity a jedné konfese v určité zemi, je to především výpověď o nás a naší neschopnosti pomáhat a soucítit. Tam, kde se Una111 stydí za své poslance, já přidávám, že stejně trapně a impotentně vyzníval i výstup pana arcibiskupa. Jen byl o poznání uhlazenější. Jenže tam, kde se nabízí modlitby, by v tomto případě měla být na místě úplně jiná podpora. Je neskutečně trapné, že stát, který má už desítky let mizernou porodnost, která ohrožuje jeho ekonomickou prosperitu a kulturní a fyzickou budoucnost, nedokáže nabídnout pár tisícům uprchlíků nový domov, zvlášť když jsou ve světovém měřítku nadstandardně vzdělaní. Už řadu měsíců tady máme hysterickou kampaň proti muslimské migraci a dáváme si obvykle záležet na zdůrazňování, že nám nejde o nic jiného, než o bránění našich křesťanských hodnot. Zoufalá situace křesťanské komunity trvá už nějakých 12 let a za tu dobu nebyly státní instituce ani nestátní organizace schopné k nám přivést jediného imigranta. Je přitom víc než jasné, že místo pro irácké křesťany v dnešním Iráku není a ani nebude. Těch 153 nešťastníků, které se podařilo po obrovském lobbování a přemlouvání k nám dopravit díky hrstce aktivistů, je spíš výsměch, protože naše schopnosti absorbovat imigranty jsou každoročně mnohonásobně větší... ()
Reportéri sa odvážne vydali do krajiny, kde je s mačkami amen, pretože ich všetky zožrali krysy. Aké symbolické pre tamojší stav. Reportéri boli trochu bez jasného zámeru, čo by mali natočiť, ale aj tak zobrazili život kresťanov v kurdskej oblasti Iraku, kde ako na jedinom mieste v okolí ešte môžu žiť. Teda nie normálne žiť a venovať sa svojej profesii, ale živoriť v táboroch a byť závislí od humanitárnej pomoci zo zahraničia. Tragicky vyznieva aj misia miestneho kňaza do Čiech, kde mu bolo hlavne sľúbené, že sa za nich budú úprimne modliť. ()
Několik vět o tomto dokumentu. Jelikož nejsem žádný odborník na věci kolem tvorby filmového dokumentu, tak způsob ztvárnění má pro mne podružnou roli. Protože zobrazovaná realita ze života natáčených lidí s emociálním podtextem je jaksi nadřazenější. Takže spíše komentář k zamyšlení. Křesťanští uprchlíci z iráckého Erbílu. Není určitě správné mávnout nad tím rukou a ponechat je osudu. Je jaksi samozřejmé pomoci těm, kteří vyznávají obdobné hodnoty, mají stejný vztah k životu. Nechci rozumovat nad přístupem našich poslanců, kteří se starají více o stav bankovního konta, než o stav naší země. Kardinál Vlk se bude za křesťanské uprchlíky modlit tělem i duší. Nakonec proč ne, když jde o život, v tu chvíli se modlí skoro každý. Svět je velký, ale ku podivu v krajinách křesťanských hledají šanci i mohamedáni. Takže fenomén masová migrace nelze přehlédnout. Mnozí příchozí se domnívají, že Evropská unie je ráj na zemi a mají iluzorní představu, že je čeká hmotný blahobyt. Bohužel ne každý muslim je ochoten k sociální přizpůsobivosti a dodržování zákonů západní civilizace jako křesťan. Přesto přese všechno, Evropská unie bezmyšlenkovitě iniciuje kvóty, aby utužila multikulturalistický folklór. Ale předpoklad, rádoby neomylné političky a bývalé enderačky, že tito lidé dokážou vytvořit v Německu další hospodářský zázrak, je hodně naivní. Stručně řečeno: dívám-li se na tento dokument, co se týká zejména křesťanských uprchlíků, tak v tomto případě platí, že je třeba s nimi jednat tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi. Nicméně ještě dodám, když si příchozí uprchlík myslí o pomoci u nás, že u nás přesedl z koně na mezka, pak by mohl zauvažovat o návratu zpátky tam, odkud přišel, ať je jakéhokoliv vyznání! My v kravínech žijeme v pohodě ()
Hodně smutný dokument! Styděla jsem se při záběrech, kdy irácký kněz přichází do Poslanecké sněmovny v Praze, aby prosil o pomoc pro křesťany z uprchlického tábora v severním Iráku (mimochodem pouhé 3 km od islámského státu!), ale není mu umožněno promluvit k poslancům, protože prý není "dost významná osobnost". A je mu pouze milostivě povoleno, aby se na pány poslance díval z balkonu. Jak velkopanské jednání! Pokud vím, tak na tomto balkoně sedávají naši žáci a studenti na exkurzích občanské výchovy. Zřejmě mu páni poslanci chtěli dát takovou lekci z občanské výchovy, ukázat mu, jak jsme u nás tolerantní. Tak tolerantní, že dokonce ani nerozlišujeme mezi vrahem a obětí, abychom vraha náhodou nediskriminovali! - - - Ano, i já jsem žasla, že to ČT vysílala a dokonce v tak sledovatelném čase! (topi80) ()
Tohle opravdu odvysílala Česká televize? To je čin srovnatelný s husarským kouskem z 80. let, kdy dokázal František Ringo Čech propašovat na obrazovku Pražský výběr. To měl cenzor dovolenou? Kontrolní mechanismy selhaly? Ideolog byl hospitalizován? Syrový dokument o tom, že nemuslimy na Blízkém východě nečeká v brzké době nic jiného než smrt. Jiné vyhlídky v tomto regionu nemají, a jediné, co mohou dělat, je jen odevzdaně čekat, až ta chvíle přijde. A nikoho to nezajímá. Nezajímá to pokrytecké žvanivé fráterníky v Evropě, nezajímá to politiky a nezajímá to ani neziskovky, které pomáhají jen těm, za které dostanou štědře zaplaceno od IS, Saudské Arábie a podobných. Část těchto lidí se povedlo do naší země dostat, i když vláda a neziskovky by sem raději dostali ty, kteří na Blízkém východě tyto lidi vraždí. Hnus a blivno... Pocit nechutnosti z naší pokrytecké politické scény při sledování, kterak obětavý irácký kněz nebyl politiky přijat k nějakému jednání. Svým civilním a nikterak uměleckým pojetím je tento dokument tak syrově depresivní a věštící neodkladný konec, že to člověka opravdu dostane do deprese a beznaděje. ()
Galerie (12)
Photo © Česká televize
Reklama