Reklama

Reklama

Last Chants for a Slow Dance

USA, 1977, 90 min

Režie:

Jon Jost

Scénář:

Jon Jost

Kamera:

Jon Jost

Hudba:

Jon Jost
(další profese)

Obsahy(1)

Nespokojený se svým rodinným i pracovním životem vydává se Tom na cestu napříč Montanou s cílem najít si práci a zajistit sobě i rodině nový a lepší život. Sám však postupně zjišťuje, že více než o zabezpečení rodiny mu jde o popíjení v barech, ženy a útěk před zodpovědností. Jeho cesta postupně směřuje k překvapivému cíli. (ČSFD)

(více)

Recenze (7)

Matty 

všechny recenze uživatele

Zapomeňte na Shirley Clarkeovou, Johna Cassavetse nebo Barbaru Lodenovou – tohle je nejryzejší ukázka nezávislé americké filmařiny. De facto jde stále o narativní film, ale od filmu strukturálního jej dělí jen kousek. Mnohaminutové záběry-sekvence, vícekrát zabírané nehybnou kamerou, střídání, resp. kombinování černobílého a barevného obrazu, rozvolněná kauzalita (scény by za sebou nutně nemusely následovat v pořadí, v jakém je vidíme), improvizované herectví, zhuštění času (cca patnáctiminutová nepřerušovaná scéna v ložnici pokrývá delší časový úsek, než by odpovídalo její délce) opakované záběry, dlouhé scény, v nichž obraz ustupuje do pozadí (protože vidíme jenom tmu nebo ubíhající silnici) a otěže přebírají countryové balady. Estetická radikalita zčásti vyplývá z guerillového natáčení. Road-movie s rozpočtem sotva 3 tisíce dolarů napsal, režíroval, na osmimilimetrovou kameru natočil (veškerý zvuk byl tudíž dodán postprodukčně), sestříhal a hudbu k němu složil, nahrál a nazpíval Jon Jost. Jeho kritika maskulinity vyrovnávající se s novými společenskými výzvami je ještě vyhrocenější než v některých filmech Nového Hollywoodu (Taxikář, Prsty). Jestli v sobě najdete dost empatie, abyste na homofobním mizogynovi s názory jako z dob osidlování Divokého západu („all women are pussy“) našli něco sympatického, šokující závěr vás stejně přesvědčí, jak velkou chybou snaha o pochopení tohoto hovadského kovboje byla. Stejně jako Gary Gilmore, jehož životem se film volně inspiroval, také Tom ublíženecky rezignoval na začlenění do systému a smířil se s rolí sociálně vykořeněného. Westernová ikonografie nás přitom upozorňuje, že jeho agresivní a sexistické projevy představují aktualizaci hodnot, na kterých byla postavena moderní Amerika. Tím dokáže film nepřipraveného diváka rozhodit ještě víc než svou experimentální formou, dějovou vyprázdněností a jedním pohoršujícím záběrem s králíkem. 70% ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Jakkoliv nejsem z Jostova snímku nadšený, určitě ho beru coby zajímavou diváckou zkušenost. Nikdy bych si nepomyslel, že uvidím z této doby něco jako amatérský celovečerák. Určitě nejvíc se mi film líbil ve všech „road movie“ pasážích, na ubíhající krajinu se hezky koukalo, vytvářela jedinečnou autentickou atmosféru a k putování často hrála podmanivá, nikoliv však obehraná country muzika. Oproti tomu dlouhé (a často statické) záběry z interiérů, kdy si musíme vytrpět zoufalý zf*ckovaný rozhovor Toma s manželkou, přečkat téměř nezabíraný zálet s náhodnou milenkou či nikam nevedoucí toulání se nočními podniky, byly docela zkouškou divácké trpělivosti a zejména v té tmavé postelové scéně to za mě Jost s délkou a stylem scény poněkud přehnal – to byl okamžik, kdy na chvíli mě ten film a hlavní (anti?)hrdina přestali zajímat, což by se v případě takového příběhu asi nemělo stát... * * * Rozhodně mi to sedlo ale víc, než filmy severského hnutí Dogma 95, které mi tu víckrát evokovalo ono autentické snímání děje. Ačkoliv ve své podstatě je tohle přesný opak – zatímco Dogma 95 filmy typu Idioti jsou točené profesionálními tvůrci, jen díky způsobu snímání a schválně rozklepané kameře působí často jako amatérské homevideo, Jost natočil v amatérských podmínkách film, kterému se ve mě svou promyšleností i více prvky dařilo občas vzbudit naopak dojem profesionálně udělaného snímku... i s ruční kamerou se ve vybraných scénách zachází opatrně. Spočátku jsem měl po prvních záběrech během jízdy, kdy dochází na jedinou vtipnou scénu s uvolněným povídáním, i pocit, že sleduji přímo autentický záznam, než mě postupně začlo překvapovat využití hudby, sehrané dialogy i souvislý příběh ústící až do hodně překvapivého závěru, kdy završení Tomova osudu přechází až do thrilleru. Možná škoda, že film náhle skončil v nejnapínavějším, resp. posléze emocionálně nejsilnějším okamžiku, ale jeho zhlédnutí coby další podoby amerického nezávislého filmu nelituji. [65%] ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Pravá road-movie - ne žádné simulakrum z Hollywoodu, ale monotónnost stovek zdlouhavých mil cesty za marným cílem. Obsahem film vyrůstá z americké reality, přesto si vypůjčuje mnoho formálních postupů evropských filmů: dlouhé záběry statické kamery, pomalé tempo, ale hlavně nesoustředěnost na zákruty v ději - film staví zejm. na předání vzrůstajícího pocitu frustrující beznaděje formou splynutí diváka s časem a pocity samotného hlavního hrdiny, a toho je dosáhnuto právě nutností vplynutí do depresivně jednosměrného vektoru jeho poutě, v níž není prostor pro dynamiku příběhu, ale jen pro zklidnění divákova tepu v trpělivém očekávání vyústění. Protože každý tuší, jak asi film musí skončit. Jde o to, zda se Jostovi podaří předat pocit stereotypní marné snahy změnit vlastní zpackaný život, manifestovaný bezcílnou dálniční poutí, která není pohybem po horizontále, ale po vertikále - stále hlouběji. A to se mu kinematograficky skvěle daří několika postupy: už prvním záběrem monotónní betonové silnice Jost ustavil zprostředkující prvek, jenž bude oddělovat jednotlivé části syžetu - tedy záběry odosobněných silnic, stále stejných, byť simulující pohyb par excellence (když se nepřibližujete k cíli, jenž je nedosažitelný, vlastně stojíte). Dále: pomalé stmívačky, izolovanost individuí, s nimiž se hrdina střetne, a to v izolovaných setkáních (přímá komunikace s vlastní ženou jen zprostředkovaně - zrcadlo, telefon), zdlouhavé promluvy bez pointy či vyústění, končené ne porozuměním, ale hádkou atd. Celý film je cílevědomě strukturován po vzoru pravidelnosti amerických highways, vedoucích své oběti, ty bez peněz, ke zklamání z toho, že samy nikam nevedou - a taky k zoufalým činům. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Polodokumentárny nezávislák za dve tisícky dolárov. Myslím, že tým je napísané všetko. Ono všetko už vlastne napísali tunajší užívatelia, takže niet čo viac dodávať. Snáď len to, že to nieje niečo s čím by ste strávili večerný čas pri telke. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Rozhodně zajímavý film v tom, jak je vyprávěn a jaké záběry používá. Hraní si s dlouhými záběry, které jsou v podstatě nehybné, protahování relativně nudných scén o ničem a nakonec vedení až do finále, které může být mírně překvapivé, vzhledem k tomu, že hlavně hudbou se film snaží o pozitivnější tón, o matení diváka. A funguje to. Tady nevíte, co čekat. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

SPOILERY Ok, je rozhodnuto - tvorbě Jona Josta se odteď začnu víc věnovat. A jelikož tohle je druhý film, který jsem od něj viděl, mám čím dál tím větší pocit, že kdo od něj nic neviděl, tak ani neviděl žádný pořádně nezávislý film. Jeho filmy totiž skutečně jsou, jak už zde napsal Matty, nejryzejší ukázkou nezávislé filmařiny. Dlouho jsem si k tomuhle filmu hledal nějaké stanovisko, protože pocity z něj se mi neustále měnily a především v čekání na to, jestli Tom konečně přestane pořád utíkat před zodpovědností a uvědomí si, že má ženu, dvě děcka (a třetí na cestě) a že už by měl konečně nějak "dospět" a začít rodinný život. Ono to skutečně není jednoduché odhadnout, často se chová jako hovado, ale klidná a příjemná country hudba se stále snaží naznačovat, že možná jednou si něco uvědomí. V tomhle případě by mi tam chyběla silnější psychologie hlavní postavy, ale šokující závěr, ve kterém Tom s úsměvem na tváří spáchá vraždu, tomu dá úplně jiný rozměr a hlavně ukáže, že to Jost měl celé promyšlené už od začátku. Jestli Tom chtěl aspoň zpočátku zajistit rodině lepší život je silně spekulativní. Podle mě šlo především o portrét jednoho hodně nezodpovědného člověka, kterému víc vyhovuje neustále utíkat před zodpovědností a s tím spojenou kritiku tzv. absolutní svobody, která může působit na venek osvobozujícím dojmem, ale zároveň se může hrozně jednoduše zvrtnout ve ztrátu všech povinností a morálky. A v tomhle případě jsou zde i ty postavy představené úplně dostatečně. I ta echt nezávislá a experimentální forma lehce připomínající Benningova dramata má dost do sebe, country hudba se záběry z cest působila až poeticky a navíc bylo vidět, že některé záběry měl Jost skvěle promyšlené a že to rozhodně není žádný amatérský filmař, jen mám trošku větší problém s přehnanou délkou scén, která tomu ubírá na atmosféře i působivosti. S tímhle ale měl Jost problém i v Coming to Terms, takže se jeho necit pro tempo asi bude táhnout i dalšími jeho filmy, ale třeba ne.... Silný a ne zrovna příjemný zážitek to ale je i tak, navíc se skvělou hudbou, která je na tom všem snad jediné pozitivní. 4* ()

Reklama

Reklama