Fuyu no hi
Winter Days
Hudba:
Šin'ičiró IkebeObsahy(1)
Japonský povídkový film, na jehož vzniku se podílelo celkem 35 animátorů z celého světa. Mezi nimi také přední český animátor a žák Jiřího Trnky Břetislav Pojar. Japonské haiku převedené do podmanivých obrazů mnoha podob současné animace. Snový svět japonských zahrad. (Festival Animánie)
Recenze (5)
některé části jsou výtečné (především ty co nejméně doslovné a fantazijní), některé zas naprosto špatné, takové, které dokázali velkým (pro lepší představu třeba jasanovým) kyjem dokonale zabít atmosféru předcházejícího a v jednom případě tím samým kyjem ještě následně atmosféru dokonale zprznit. Využití samotných haiku je také dost různorodé a tak je potřeba to celé ohodnotit průměrem, ono i kdyby byla jedna špatná část na dvě dobré (a tady je to bez tak fifty fifty), tak bude atmosféra v pytli - průzračně čistý průměr s nádechem geniality i odpadu. PS: tenhle film nemá 105 minut, jak udává IMDb a podle ní opisující ČSFD, ale jen něco okolo 40 minut (jak je napsáno i na oficiálních stránkách filmu), přebytečné minuty patří dvd bonusům. 29 / 2 ()
Zimní dny jsou obrazová koláž na motivy japonské řazené poezie tzv. „renku“, na jejímž vzniku se podílelo hned třicet pět animátorů z celého světa. Pro Čechy je zajímavé, že jednu z částí stvořil Břetislav Pojar. Hodnotí se to dost těžko… ()
Najvyššie hodnotenie si jednoznačne zaslúžia Jurij B. Norštejn a Alexander Petrov. V tesnom závese sú Keita Kurosaka a Reiko Yokosuka. Raoul Servais, Tatsuo Shimamura, Katsushi Boda, ani nas Břetislav Pojar sa nemajú za čo hanbiť. Ostatné animované poviedky považujem za priemerné, ba dokonca dva či tri tu podľa mojho názoru naozaj nemajú čo hľadať a len zbytočne kazia inak krásnu poetickú a hudobnú zložku. ()
Spíš než fantazijní bych tohle dílo označil jako fantasmagorické (fakt by mě zajímalo co ti animátoři hulili za matroš). Animačně se mi nejvíc líbil Raoul Servais, Aleksandr Petrov a Katsushi Boda. Vtipnou pointou jednoznačně zaválel Mark Baker. ()
Zimní dny jsou japonskou poezií haiku s novými rozměry. Předlohou je stejnojmenná skladba o 36 slokách z roku 1684 od Macua Bašóa, samotného zakladatele formy haiku (na skladbě spolupracoval s pěti dalšími básníky). Iniciátorem a dirigentem animovaného zadaptování poezie je japonský loutkář a režisér Kihačiró Kawamoto. Na nových rozměrech poezie spolupracoval s 35 dalšími výtvarníky (33 jednotlivců a 1 dvojice), sám Kawamoto zpracoval druhou a poslední sloku, Břetislav Pojar sloku osmnáctou (určitější reinterpretace Jabloňové panny, k níž přidal své známé barevné záblesky motýlích křídel), Pojarův kanadský starý kolega a výtvarník Jacques Drouin třiatřicátou, a první krok a první takt obstaral Jurij Borisovič Norštejn. První verše jsou posledními verši slok předcházejících, tón skladby je rozvernější, rytmus zvukomalebný a vyjadřování rozmanité a vášnivé. Výtvarná stránka je tím, co dodává básnické skladbě nové rozměry a vyšší podstatu. Je to nejen přehlídka odlišných animačních technik, ale zvláště souzvuk stylů: japonské tradiční dřevorytiny, kubismus, expresionismus, impresionismus, symbolismus, naivismus, abstraktní vzrušení, texturová sonáta, surrealistické žonglování, manýrismus, extáze dadaismu a plastové krabice pop-kultury. Je v tom zachvění romantismu, zasnění absolutní substance, drnkání na hrozny révy a plechové kanystry, vášeň, anihilace a blažené úsměvy ztotožnění a splynutí s jednotou. A k tomu je přidán zahozený El Grecův štětec a Čapkova zlomená tuha. Je to výsostná poezie s výtažky niterné grotesky, duševní harmonie a lidského neklidu s tou věčnou touhou po dosažení absolutna. Zimní dny jsou výjimečným prožitkem, bytostnou poezií, výtvarnou orgií, nevšedním transcendentním prolnutím. ()