Der Klavierstimmer der Erdbeben
The Piano Tuners of Earthquakes
L’Accordeur de tremblements de terre
Obsahy(1)
Hypnotický zážitek z ostrova vzdáleného všem zákonům naší reality, jak ho vysnili nejvýznamnější surrealističtí tvůrci post-švankmajerovské generace. Dr. Droz touží navždy zachovat hlas pěvkyně Malvíny, kterou v den její svatby usmrtil a unesl. Pomoci mu v tom má geniální „ladič pian zemětřesení“. Nádherná obraznost snímku, která vytváří svět kdesi mimo naše chápání, odkazuje především k animátorským kořenům tvůrců. (Febiofest)
(více)Recenze (20)
Sen. Skoro to vypadá, že bratři Quayové neumějí natočit nic jiného. A to je dobře. (4,5*) ()
Fantaskní svět odkazující jasně do 19. století, inspiračně zakotven v gotickém románu, s prvky hororu, pohádky, fantastického světa Julese Verna. Obraz je různě ztmavován a zesvětlován přes filtry, kompozice scén jsou neuvěřitelně hračičkovské, celý vizuální dojem není pouze staromilskou nostalgií je doslova hypnotický s ohromnou silou takřka v každém záběru. Zajímavé herecké obsazení, poněkud to klopýtá s rozvíjením příběhu, ale závěr je parádní a vylepšil můj celkový dojem. Takovým způsobem natočené filmy už neuvidíte, protože se nedělají. Komu se líbí práce Terryho Gillama, Herzogův Nosferatu nebude zklamán. Film má neskutečně silnou atmosféru, umí vás vtáhnout do svého světa. ()
Vizuální orgasmus, do kterého lze však jen steží proniknout a prožít ho naplno. ()
Takhle by to asi dopadlo, kdyby remake československého Tajemství hradu v Karpatech natočili Lynch napůl s Greenawayem a pro animace angažovali Švankmajera. Popravdě mi nejvíc vadila celá ta studiovka s doanimovanými obrazy do zelených pláten, vždycky to vypadalo a vypadá neživotně, bez perspektivy.S mytologií v pozadí se taky dalo víc vyhrát. Popravdě, kdyby ten námět někdo natočil "normálněji", ale klidně s použitím skutečně snových pasáží, líbilo by se mi to daleko víc. Tím normálněji myslím, že by scénář psal skutečný scenárista a k ruce měl pořádného dramaturga, a kameraman by poslal režiséry se zeleným pozadím do pr.dele a šel by to natočit klidně do kanadských lesů, kde zatím filmaři nemusejí za pronájem platit, ale obraz má sovu hloubku a perspektivu. ()
"Nejracionálnější iracionalita." K filmu se zatím vyjadřovat nebudu, plánuji ještě nějaké další shlédnutí, ale poznámka k distribuci: NFA koupilo a otitulkovalo používanou filmovou kopii jen pro vlastní použití, což je postup, se kterým jsem se zatím nesetkala - nevíte někdo, jestli to je běžné? Na jednu stranu je super, že aspoň něco (já vím, že peněz není nazbyt), ale zároveň mě to štve, protože kdybych náhodou nebyla v Praze, tak o tom ani nevím; je to vylučování klubových diváků jinde po republice. ()
Film plný odkazů a citací. Možná právě v tom trochu připomene Draculu od Coppoly. A ty problémy jsou zde vlastně docela podobné. Film se proměňuje v kýč, klišé příběhů a rádoby působivých kompozic. Snová rozestřenost obrazu připomenu francouzský filmový impresionismus (stejnak i některé odkazy), ale v tomto filmu a v dnešní době to působí už jen lacině. Stejně tak jistě záměrný mix všech možných výtvarných stylů nedrží pohromadě a člověk má občas dojem, že kouká spíš na depresivního Disneyho. Režiséři v programu Ponrepa hovoří o představě Dreyera, který jim snad sedí na rameni a hodnotí jejich filmy. A já věřím, že jen zděšeně kývá hlavou. Doufal jsem v surreálnost, ale film je skutečně velmi dějový... Film mě neoslovil, nedotknul se mě a citace fakt dobrých starých filmů ani nezahřáli. Nejlepší na filmu nakonec byl předfilm Rampa od Chrise Markera, který strká předigitalizovaný a vykýčovaný film do kapsy. ()
To, že jsou bratři Quayové fascinovaní Švankmajerem je známý fakt a tady je to v nejedné scéně dost vidět. Taky je v tom znát jistá inspirace Greenawayem. Problém je v tom, že na rozdíl od těchto dvou režisérů to Quayové nedokázali podat. Možná jsem jediný, ale mě to nepřišlo ani snové, ani nádherné, ale spíš... ne amatérské, ale nepovedené. I přes pár zdařilých částí je pořád moc znát, že to pozadí je greenscreen a to je prostě špatně, protože kvůli tomu jsem se do toho nedokázal ponořit. Ten příběh sám o sobě špatný není (ačkoli opravdu připomene Tajemství hradu v Karpatech) a má nejeden chytrý dialog (nebo monolog), ale je znát, že ho Quayové chtěli natáhnout na co nejdelší stopáž, takže některé scény jsou zbytečně dlouhé. Bohužel pak celý film na mě působil dlouze, takže jsem se pochopitelně nudil. A ten svět se dal taky mnohem víc domyslet. Myslím, že Ladič pian zemětřesení by v rukou třeba Greenawaye vypadal mnohem líp, mnohem poetičtěji a měl i větší hloubku, ale v podání bratří Quayů se to fakt moc nepovedlo. Tím je ale nechci odsoudit, třeba mají talent na krátké a středometrážní filmy - na ty se teprve chystám. 2* ()
Nemám nejmenší tušení, o čem ten film byl, protože, přesto, že jsem na něm byla v kině, tak jsem u něj během 5 minut usnula. Inu, dala jsem tomu druhou šanci a vydala se na něj do kina znovu. A ano, neuběhlo ani 5 minut a vzbudili mě až při vyklízení sálu. Krom tohoto filmu jsem nikdy u filmu neusnula, natož v kině... ()
Hoci by tento nádherne bizarný a podmanivý sen potreboval chvíľami väčšiu dynamiku, inú hudbu a dabing v nejakom románskom jazyku, nedokážem mu uprieť jednoznačnú genialitu, neskutočné kúzlo a krásne hranie sa s polovicou prístupov nekomerčného filmu v histórií kinematografie. Bez debaty. ()
VIZUÁL +, OBSAH -. Skoky v čase, sny, hypnózy, intriky, velmi podobné postavy (navíc maskované). Asi nebude moc překvapivé, když prozradím, že jsem se vůbec neorientoval. Jenže totéž přiznávají i obdivovatelé tohoto kousku! Vysvětluju si to tak, že to jsou pozéři. To mě má po sto minutách uspokojit, že "ten film nemá dávat smysl", a "hledat ve všem nějakou příčinu je přízemní"? Jestli jsem nějakého pozéra urazil, tak ať (mi napíše do pošty a já se mu omluvím). ()
Snové, bizarní, neuchopitelné, fantaskní... a nádherné. Jakákoliv další slova jsou zbytečná. ()
Viděla jsem pouze dvacet minut, takže hodnotit nebudu, ale musím říct, že jsem čekala jeden velký chaos plný surrealistických vizí a obrázků mimo veškerou realitu. Jak jsem byla překvapena, že Ladič má skutečně děj! :) Určitě se k tomu ještě někdy vrátím. ()
... chcete-li se nechat odnést do jinam. Zvláštně přitažlivě odtažité... nelze se plně ponořit, ale odtrhnout taky ne. Asi proto, že je to jako sen. Je to jako lucid dream. ()
Kontroverzní kousek, který bych ráda dostatečně ocenila, ale asi na to (bohužel) nemám tak uměleckou duši. Na druhou stranu ho plánuji shlédnout ještě jednou s vědomím, že se jedná o film ryze surrealistický. ()
Quayové. Celovečerní. Ber nebo nech být. pozn. ke komentáři o distribuci NFA - film je normálně k dispozici pro jakékoliv kino, které má smlouvu s NFA. Jenže to skoro nikdo neví - NFA nemá PR jako ostatní distributoři - maximálně dramaturgové filmových klubů nebo osvícení vedoucí kin (kterých dnes moc není). ()
Lahůdka.... ()
Uf. Never again. Jedna hviezdička za pôsobivý vizuál.. 20% ()
Hledíte na to dílo, dumáte o hlavách, patách a dalších patáliích a oni vám naservírují vizuálně zajímavou (nicméně extrémně nudnou a pseudofilosofickou) parafrázi na Tajemství hradu v Karpatech. Chcete-li se cítit hluboce, klidně si Ladiče pusťte. V opačném případě doporučuji procházku v parku. ()
Amira Casar coby femme fatal bylo jméno, které mě nalákalo na tuto bizarní, snovou, mnohavýznamovou hříčku pánů Quayů. Poměrně náročné pokoukání to bylo a mnohdy jsem tápal a hledal významy poselství. Naštěstí toto extravagantní dílo, možná až tak nevyžaduje pochopení, jako spíš uznání a to mu já uděluju 85% ()