Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Italské spirituální drama podle povídky L. N. Tolstého „Otec Sergej", zasazené do Itálie 18. století. Mladému Sergiu Giaramundovi, pocházejícímu z drobné šlechty, se splní sen a může se stát dvořanem neapolského krále Karla III. Bourbonského. Aby se zvýšilo jeho společenské postavení, je mu vybrána za ženu vévodkyně Kristýna del Carpio. Mladí lidé se do sebe opravdu zamilují, ale Sergiova hrdost je zraněna, když se dozví, že Kristýna byla rok královou milenkou. Kadet Sergio se rozhodne odejít ze světa do kláštera a tehdy se začíná odehrávat skutečné drama jeho života... (Mariin)

(více)

Recenze (12)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Velice věrohodné, nadčasové tázání po autentičnosti bytí, ryzosti existence, která by nebyla nikým přivlastněná, nikým a ničím zneužitá k žádnému prospěchářství, aby se snad teprve tím mohlo někdy jednou vyjevit, k čemu je člověk skutečně dobrý... Výjimečný snímek o nekonečném dennodenním boji o vlastní smysl s každou výmluvou a falešnou úlevou, snímek, který sám žádnou falešnou úlevu nepřináší - jako ji v plynutí času a proměnách okolností nepřináší ani sám autentický život v ustavičných pochybách.... *~ ()

Aidan 

všechny recenze uživatele

"Synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu, připrav svou duši na pokušení." (Sir 2,1) Skvělé drama o duchovním boji, které se bohužel nejspíš trochu mine s každým publikem. Nevěřícího nebudou Sergiovy zápasy o svatost zajímat a věřícího pohorší nejednoznačnost, k níž příběh tíhne v závěrečných minutách. --- Já byl hluboce zasažený, rozuzlením nepohoršený a celkově naopak k vnitřnímu zápasení povzbuzený. Film není hagiografií, spíš portétem muže, který ve válce neutržil jenom samá vítězství. Znamená to, že už nevstane? I to je možné. Divák odpověď nedostane. --- Ale přece budu stokrát raději sledovat příběh toho, kdo se odvážil obrátit záda ke světskému závodění o slast, peníze a kariéru, kdo dokázal sestoupit do nitra a utkat se s démony, než dramata lidí, kteří vydávají energii pro věci, co za zápas nestojí. Není většina filmových záplatek taková? Mnoho povyku pro nic? --- Sergio Giramondo je sice ambivalentní postava, ale jeho dílčí vítězství povzbuzují v cestě a jeho dílčí prohry zas velmi realisticky varují před překážkami. Díky za obojí. ()

Hedka 

všechny recenze uživatele

Film prekvapil svojou kvalitou. Nevšedná dráma, kvalitný námet, scenár, herecké výkony, kamera i réžia. Núti k zamysleniu a nie je povrchný. Veľmi sa mi páčil, až do zlomovej scény pred samotným záverom. Samozrejme, empatia ženy nikdy nebude v tomto prípade dokonalá, ale snažím sa pochopiť, čo nám chcel Tolstoj touto poviedkou povedať. Mierne ma totiž paralyzoval ten nečakaný depresívny záver bez nádeje a donútil ma zamyslieť sa nad mnohými vecami, najmä nad mužským a ženským vnímaním sveta a oveľa hlbšie sa zastaviť a vrátiť k filozofii Leva N.Tolstého, o ktorom som si myslela, že ho dosť dobre poznám. Tu som ho nepochopila. Jeho filozofia je zvláštna: má hlboké korene v kresťanstve, ale je svojská, blúdi kdesi po bočných cestách – cítila som to v tomto filme veľmi výrazne. Tolstoj bol v podstate hylozoickým panteistom, jeho ideálom bol návrat k prírode. Podľa neho k viere nevedie rozum ale pud. Podstatou života je: neodopierať zlému. Pravé náboženstvo treba podľa Tolstého hľadať v prostom ľude, nie u vzdelancov (nakoniec bol aj vyobcovaný z pravoslávnej cirkvi, neuznával ani Trojjediného Boha, ani dedičný hriech, ani vykúpenie). Ak mali tvorcovia filmu v úmysle vyburcovať človeka k zamysleniu nad najvážnejšími životnými otázkami, podarilo sa im to. Záleží na divákovi, čo ho v tomto prípade osloví... ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Film podle novely L. N. Tolstého "Otec Sergej", zasazený do Itálie 18. století. Jakkoliv začátek vypadá na obvyklý milostný příběh v historickém prostředí královského dvora, vyvine se z toho brzy nádherné spirituální drama. Tento film bych se nestyděl nominovat mezi "reprezentanty" evropské kultury třebas do muslimského či hinduistického světa. Na rozdíl od těch 99% zbytku současné euro-americké filmové produkce, která rozsévá hřích, konzumismus, násilí, sexuální nevázanost a relativismus. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Hrdina je představen jako jedinec, který svou vůli napjal k uskutečňování neuskutečnitelného. Po té co jej zklamal ideál pozemský, upne se ideálu nad zemskému. Ale v tomto pozemském světě mu nezbývá než aby před tímto světem stále unikal, neb tento jej chce stále zapojit do svých struktur (už jen ty snahy místního biskupství vybudovat z hrdinovy poustevny nepochybně i finančně prosperující poutní místo). Hrdina tak musí bojovat nejen se svou pýchou a tělesností, ale i se společností. Takže, když vyloučí sebevraždu jako řešení, končí jako anonymní žebravý tulák, který stojí mimo společnost, což je asi ideál pravoslavných běgunů, kteří věřili, že ďábel má nejvíce moci nad lidmi usedlými. Ale zda hrdina v této svobodě, která je jen výrazem pro stav, kdy již nelze nic ztratit, našel Boha, to se asi můžeme jen dohadovat. --- Natočeno je toto duchovní drama opravdu napínavě, škoda jen, že jsem viděl dost technicky mizernou kopii, což vadilo zvláště u záběrů krajiny, která zde není jen vhodnou kulisou. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nechť ti slunce svítí i v noci. Otec Sergej je ve své mnohoznačnosti obtížně zfilmovatelným tématem. Každá možnost je však oprávněná, pokud si podrží tolstojovského ducha (už od té Protazonovy z roku 1917). Tolstoj tu chtěl bez obalu říct, že cílem lidského života (bezpochyby i pod vlivem indického myšlení) není svaté odloučení, ale bezdomoví, pojem, který dnes už beze zbytku obsadili "nádražní bezdomovci". Tavianim se to povedlo i přes rozpor krásných obrazů a trápícího se ducha. Seregejovou specifickou vlastností byla jeho "šikovnost", ve smyslu touhy po dokonalosti, která se u něj projevuje nejen v jeho světském, ale i duchovním životě (vrcholem je uzdravení latentní nymfomanky). A právě tu Tavianiové akcentují excelentně. A to, že pracovali na základě geniální předlohy, jim práci rozhodně neusnadnilo. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Taliansky film na motivy ruskeho spisovatela Tigra N. Tolsteho ..... alebo jaxa ten Tolstoj vlastne volal Gepard ? No, to je jedno - Tavianiovci teraz riesia kralovsky dvor Karla Bourbonskeho , tam posobi isty mladik, ktory sa zamiloval do krasnej baby .... potom sa ale zacinaju diat porave veci. pochopil som - ako pise fragre, ze ten herec vylucil sebevrazdu ako riesenie - jaxa mu potom darilo, to uz nech si divaci pozru. Skvel eboli Charlotte Gainsbourg a najma uz postarsia Margarita Lozano /Jean od floretty, Manon odpramene/. Kazdopadne duchovnosti je tu hodne, coz jako ateista tolerujem, len ju proste nevyhladavam. Ja som videl kvalitny film na ruskych kanaloch - a ta krajina neboli len fajne exteriery ... bola to krajina vskutku nadherna .. .videne na ruskych kanaloch ok.ru/video. 89 % ()

JB2203 

všechny recenze uživatele

Slunce i v noci. - Filmová báseň o lásce a zradě, o vině a rozhřešení ale především pak o hledání Boha a nalezení sebe sama. Bratři Taviánové si vybrali jako předlohu ke scénáři novelu klasika ruské literatury L.N.Tolstého "Otec Sergej", vyprávějící osud mladého šlechtice (Julian Sands), který má být z vůle panovníka oženěn s krásnou dívkou od královského dvora (Nastassja Kinski). Láska mezi oběma mladými lidmi, však trvá pouze do okamžiku, kdy se Sergej dovídá o dřívějším mileneckém poměru jeho nastávající s králem a o tom, že jejich sňatek má toliko zastřít onu skutečnost před zraky společnosti. Odchází do kláštera a posléze na osamělé místo, kde tráví život jako poustevník. Ale ani zde nenachází klidu. Ohrožován vlastní pýchou a personifikovaným pokušením v podobě ženy ocitá se na břehu života a smrti. Taviánové přenesly děj do prostředí fascinující italské krajiny prodchnuté magickým realizmem filmové řeči. Vytvořili tak dílo navýsost hluboké a symbolické, a to jak v nádherných obrazech svého dvorního kameramana Giuseppe Lanciho (mimo jiné spolupracoval i s A. Tarkovským - Nostalgie), tak i v jazykové kultivovanosti a vytříbenosti zdramatizovaného textu. ()

mira.l 

všechny recenze uživatele

Co tohle doprdele bylo za pánbíčkářskou hovadinu? Jeden mamlas, který neunese těsně před svatbou přiznání skoromanželky k nevěře s králem (kdo to může říct, kdo se může pochlubit tím, že ta jeho jebala s králem?!?), sebere sakypaky, odejde kamsi do kláštera, odkud se po čase odebere do ještě větší prdele v podobě nějaké boudy uprostřed ničeho a tam vede život poustevníka v souladu s bohem... Jedna umouněná hvězdička za tehdy devatenáctiletou Charlotte Gainsbourg, které jsem se dočkal po nekonečné hodině a dvaceti třech minutách, a to na pár minut. Ta snůška božích keců se fakt dala snést jen velmi těžko, táhlo se to jak sopel a nějak to na lepší nevytáhla ani Charlotte v rouše Evině. Poslední třetinu už jsem dával s posuvem, takže vlastně ani pořádně nevím, jak to skončilo a je mi to celkem i jedno. Teď, po několika dnech si vybavuju, že ten boží syn nakráčel do nějakého rybníka, asi chtěl soutěžit, kdo vydrží nejdýl pod vodou. Mám ale pocit, že mu došlo, že je tam sám, tak nemá s kým soutěžit, tak se na to vysral a vynořil se. Nebo se pletu? Nějak mi fakt není jasný, kde to sebralo hodnocení šplhající k 80 procentům. Zdejších několik komentářů se čtyřmi- a pětihvězdičkovými hodnoceními asi museli psát samí kněží, patrně to byl asi domácí úkol v nějakém klášteře... ()

Krajka 

všechny recenze uživatele

Pozrela som si to v talianskom origináli "Il sole anche di notte", pretože mi taliančina nerobí problémy. Prvý dôvod prečo som po diele siahla bola Patricia Millardet, ktorú som chcela vidieť v inej hereckej polohe ako sudkyňu Silviu Conti z Chobotnice. Do tejto, bohužiaľ pred rokom zosnulej herečky, som sa zamilovala, keď po revolúcii vysielali u nás Chobotnicu IV., V. VI. A musím povedať, že ani tu herecky nesklamala. No to bolo asi tak všetko, čo ma zaujalo. Náboženské filmy/seriály veľmi nemusím (snáď s výnimkou Umučenie Krista s Gibsonom) a aj tu som pri tom doslova trpela. Nechápem hodnotenie 78%, čo bol vlastne druhý dôvod, prečo som sa k tomu filmu odhodlala. Nudné, nereálne, pre mňa záverom aj dosť pohoršujúce. Skôr taká paródia na mníšsky život, než pravdivá sonda do duše skutočného mnícha - pustovníka, bojujúceho s vlastnou slabosťou. Kto nezdravo, chybne, pyšne žije svoj duchovný život, uznávam, môže to takto skončiť. Keď bolo zámerom bratov Tavianovcov povedať práve toto, mohla by som to ešte ako-tak prijať, ale koniec-koncov mi to celé aj tak nedáva zmysel. Prečo vlastne vzniklo toto dielo a kto je jeho cieľová skupina ?, uvažujem vlastne dodnes. Asi som niečo nepochopila ... So záverečnými titulkami som mala doslova odporný pocit v duši (chcem na tento film čím skôr zabudnúť), než predpokladané duchovné či umeleckej povzbudenie. Aspoň 1 hviezdička za už spomínanú Patriciu Millardet. ()

Reklama

Reklama