Reklama

Reklama

Největší přání II.

všechny plakáty
Československo, 1990, 85 min

Obsahy(1)

O hodnotách mladých lidí v posledním roce totalitního režimu. Poslední záběr filmu je natočen 17. listopadu 1989 na Národní třídě. (oficiální text distributora)

Recenze (25)

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Tenhle dokument vypovídá o mladých lidech mnohem víc než ten první. Je otevřenější, progresivnější a vše má své dějinné a tolik očekávané vyvrcholení - 17. listopad - svobodu. ()

paascha 

všechny recenze uživatele

Jak prostě se dá udělat veliké dílo. 2 maruli: ano, máš úplnou pravdu. Můžu tě ale uklidnit, časem tě to přestane trápit a začneš, stejně jako já i ostatní, kteří jsme v té době byli mladí, spíš počítat, než snít, víc jíst a pít, spát a chtít, prostě se staneš dospělou a starou... ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Geniálně lidský pohled na dobu...člověka žijícího na konci šedesátých a osmdesátých let v Československu. S několika jednoduchými otázkami, ve všech možných společenských skupinách. Zakončeno otázkou obrněnému příslušníkovi SNB, těsně před vykonáním rozkazu proti demonstrujícím na Národní třídě v listopadu 1989. ()

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Zajímalo by mně, jak by vypadaly odpovědi natočené v letošním roce. A jak by dnes na svá někdejší přání reagovali dotazovaní z filmu. ()

lena60 

všechny recenze uživatele

"Každej má něco. Jeden má todle. Druhej má todle. Jeden si něco přeje. Druhej si nepřeje nic, ten už to má. Jeden si přeje auto, a tak střádá. Druhej už ho má, a tak strádá. Jeden to má polepený. Druhej čím víc to má polepený, tím míň to má polepený. Jeden to támhle takhle nějak všelijak pytlikuje. Druhej to pytlikuje úplně konkrétně. Jeden smrdí korunou. U druhýho není ani cejtit. Jeden se zpije, a potom hrozně nadává. Druhej se raději zpije do němoty. My máme knihy. My tomu říkáme bojovný knihy. Vono to má vohnutej hřbet...Jedni si vyvolili cestu. Druzí jim říkají "vy volové". Každej má něco. Nebo...Nebo nenajdeš vesnici, v níž by nebyla hospoda. Nenajdeš hrob, kde by nezobali ptáci. Nenajdeš klec, v níž by nebyla svoboda." ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Špáta si s tím dal očividně práci a stálo to za to. Hodina a půl prožitá ve společnosti osmnástiletých lidí ze všech vrstech a subkultur hodně pozdního socialismu. Docela fajn bylo i srovnání s prvním dílem ze šedesátých let - ten posun od naivity a idealismu k povrchnosti a materialismu tam byl hodně znát - i když ne nutně u všech. Mladý maminky mně totálně dostaly, stejně tak pasťák. Chtělo by to trojku ze současnosti. Nejvtipnější část je podle mně na Spartě.... Největší přání? Aby měla Sparta titul. A to je celý? No, asi jo. A dlouhodobě? No aby měla pořád titul! ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Opět skvělý Špátův dokument s velkou výpovědní hodnotou. Navíc ten konec na Národní třídě mě dostává do kolen. 8/10 ()

stub 

všechny recenze uživatele

Stejně dobré jako předchozí dílko, dobrým nápadem jsou průstřihy z něj, které umocňují sílu porovnání. Pro ty, kdo alespoň mlhavě pamatují 80. léta, jde navíc o zážitek velmi osobní, atakující obě hemisféry. Myslím, že nastala vhodná doba pro 3. díl. Otázkou je, kdo by ho měl natočit... ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Asi vůbec nejlepší dokument o Sametové revoluci. Nejspíš kvůli tomu, že nejde o bezprostřední zobrazení událostí a politických manifestací okolo 17. listopadu, ale o vystihnutí celkové atmosféry v roce 89. Špáta ji hledá na různých místech - ve vesnických putikách, u maturantů, mezi pankáči a metalisty, u folkařů, trampů, delikventů a feťáků. Chytrými otázkami dostává z lidí nejenom bezprostřední mínění o poměrech v komunistické společnosti, ale abstrahuje i to ryzí, co v jednotlivých subkulturách je a stejnou měrou odhaluje i pózu a faleš proklamovaných idejí, které se neslučují s činem nebo vůlí k němu. Využívá skvěle kontrapunktu obrazu a nezřídka nediegetického komentáře. Precizní dokument, který zraje s každým rokem, protože rozpor životních hodnot duchovních a materiálních se po revoluci spíš zvětšuje než zmenšuje. ()

hygienik 

všechny recenze uživatele

Největší přání z roku 2012 ma oslovilo. Bolo povrchné ako ja vtedy a hlavne +/- vypovedalo čosi o mojej generácii. NP z roku 90 ma zarazilo (Ako tí ľudia môžu byť takí povrchní a frázovití? :) Inu, prudko starnem. "Ježíš řekl: Stál jsem uprostřed světa a zjevil jsem se jim v těle a našel jsem všechny opilé. Nenašel jsem mezi nimi jediného žíznivého a moje duše pocítila bolest nad lidskými syny, že jsou slepí ve svém srdci a nevidí, že přišli na svět prázdní a hledají zase, jak by prázdní vyšli ze světa. Ale teď jsou opilí. Až setřesou své víno, budou činit pokání." ()

zette 

všechny recenze uživatele

Velmi zajimavy dokument, ze ktereho je opravdu citit predrevolucni deni a napjata atmosfera. Spata jednoduchou otazkou "jake je vase nejvetsi prani?" oslovil siroke spektrum populace: punkace, metalisty, verici, chovance, ucne, studenty, fotbalove fanousky, mlade rodiny, matky, vojaky, narkomany, rockery, zdravotni sestry, delniky. Vse je konfrontovano s prostrihy stejne ankety a dokumentu z roku 1964. Vidno videt, ze mladez v roce 89 je zdaleka odvaznejsi, nez ta z doby predesle. Skoda, ze uz Spata nemuze natocit treti dil, kdy by vyzpovidal dnesni mladez. Lisila by se urcite nejvice v materialnich hodnotach a nezajmu o politicke deni. Mladez bude ale vzdy sva a "lehce" se odlisujici od stredni a starsi generace. Odpovedi tehdejsi mladeze me velmi zajimaly a dve i dost pobavily: " Co me stve? Tak to je buzerace, jako holka s holkou" nebo "Komunismus? Ja se o to nezajimam, tak ani poradne nevim, co to je vole". ()

sator 

všechny recenze uživatele

Upřímně mě nezajímá vox populi lidí, s kterými nevidím mnoho společného...nicméně jako záznam své doby má dokument svůj význam... ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Oproti „jedničce“ dvě výhody – možnost srovnání s dvacetiletým odstupem, které do filmu vnáší působivý rozměr ubíhajícího času (i když se mi zdá, že do často zmiňovaného dojmu, že se za těch dvacet let vlastně skoro nic nezměnilo, je divák nemálo vmanipulováván) a silný závěr, zvlášť pro nás, kterým tenkrát právě těch dvacet bylo. Chcete-li vědět, z jakých pocitů v některých z nás vzklíčilo rozhodnutí přestat „držet hubu a krok“, které bylo jednou z podstatných ingrediencí tzv. sametové revoluce, tady si o tom můžete udělat docela slušnou představu. Moje tradiční protišpátovská výhrada – je to roztěkaný, a navíc tentokrát i lehce natahovací (potřeba naplnit požadovaný televizní formát?). ()

gemi 

všechny recenze uživatele

Škoda, že se Špáta sveřepě drží jediné otázky, která dala i název celému dokumentu. Párkrát se odváže, když se respondentů zeptá "co vás nejvíc štve", ale čekat nějaké hluboké úvahy od pubescentů, kteří právě přišli fandit Spartě, a navíc je vidět, že mají kapku naváto, je poněkud naivní. Chybí mi tedy větší invence a také lepší retrospektivní provázanost s prvním dílem. Špáta jej tu a tam proloží, ale není to systematické, a na rozdíl od Třeštíkové jen jaksi klouže po povrchu. ()

Psycho.R 

všechny recenze uživatele

O něco lepší, než první část. Tento film je kompaktnější a otevírá více otázek. Navíc s revolucí přibylo rozpětí přání a výrazů. ()

MarekMotor 

všechny recenze uživatele

Volné pokračování stejnojmenného snímku z konce 60. let je podobnou směsí trapnosti, nechtěného humoru a občasných jasných chvilek, pokud vůbec existuje cosi jako angažovaný dokument, pak nechť prosím vypadá takhle. ()

maruli 

všechny recenze uživatele

Bezprostředně po dokoukání cítím: 1. obdiv, mladým lidem, mnohdy ještě mladším, než jsem teď já, kteří byli přesto dospělejší, a dokázali velké věci, 2. obavu, že jsem součástí jedné velké plytké a cynické generace, která má tolik toho, co by jí mělo znepokojovat, a přesto je jí to úplně jedno, a je jako ty holky v továrně, který vlastně na ničem nevidí nic špatnýho, 3. takové zvláštní vnitřní znepokojení, jestli tu svobodu, o kterou se bojovalo na Václaváku, kde proti sobě museli stát lidi starý jako my, co jsme teď tak akorát zabavlnkovaný popíkoví přizdisráči, neplichtíme víc, než je zdrávo. A že hodnoty jako je svoboda, rodina, štěstí a láska, ať se jim budeme vysmívat jak chceme až dohalelujá, budou vždycky průsečíkem všech dob a vším, o co tu běží. Jinými slovy, 5* je málo.100%. ()

Reklama

Reklama