Obsahy(1)
O hodnotách mladých lidí v posledním roce totalitního režimu. Poslední záběr filmu je natočen 17. listopadu 1989 na Národní třídě. (oficiální text distributora)
Recenze (25)
,,V dnešní době? V dnešní době stačí zmáčknout knoflík a je po zeměkouli." Druhou část Špátova dokumentu považuji za dokument, který nejlépe, nejhlouběji, nějšířeji a nejzajímavěji zachycuje stav společnosti v socialistickém Československu. A Špáta toho dosahuje prostou anketní otázkou po životním štěstím. A mladí lidé odpovídají přesně podle stavu tehdejší společnosti a jejich místě v ní. Tento dokument tak tvoří neuvěřitelně pestrý a hluboký obraz, který bude mít časem věrší a větší cenu a jednou ho jisto jistě budou historici hojně citovat. Jednoznačně bych tento film zařadil do školních osnov k výuce. Necelá hodina a půl sledování by nahradila nekonečné řady dat a jmen daleko smysluplňěji. ()
"dokumentární panelstory", říznutá politikou. kdo umí, umí, a omlouvám se, že jsem ten snímek neznala, a musela jej potkat až díky obskurní tv stanici Kino svět. ()
Kameraman- "co Vás na mě štve ? " mladík v maskáčích- " ta Vaše kamera, jdětě s ní pryč, já už za to jednou seděl" Film o očekávání mladých, (především touha po svobodě) která se po 25 letech příliš nenaplnila. Přiznejme si, že bez peněz, ostrých loktů si svobody moc neužijeme... /Jestli svoboda vůbec existuje, to filmaře ani nenapadlo/. Lidé zde operují s obecně zažitými pojmy, ale nekladou si otázku, jestli to vše nejsou jen mýty a iluze, které jim umožní lépe žít a "orientovat se" v nepochopitelném životě. Něco takového v dokumentu nezazní... Nabízí se srovnání tehdejší mladé "naivity" s dnešním všeprostupujícím tržním myšlením. .. Nesrovnatelné je porovnat snímek se Zacharovou Psychodrámou- psychologická a politická konfrontace nejen s režimem, ale s pacientovou neurotickou individualitou a "sobectvím". Otázky, náhledy, lékařovo "ďábelské" našeptávání jiných pohledů. Pod tímto neurotickým balvanem dilemat Špátův dokument selhává... 1/3 filmu mě zaujala- kritické politické komentáře, na tu dobu hodně otevřené o tom, co by se mělo změnit. Jenže silná sociologická výpověď o "komunistické" historii se pomalu vytrácí. Neustále se opakuje otravné redaktorovo robotické - "jaké je tvoje největší přání ?" Ve filmu pak slyšíme obsahově i podprahově stejné výroky- co je na režimu špatné- nedostatek lidských práv a svobody slova. A přání žít v "kapitalistické "demokracii" (není to kontroverzní protimluv? proč neklade redaktor otázky místo přání ?/ Kromě kritiky od folkových písničkářů, nám ale režisér alternativní režim nastíní velice mlhavě- buď je to neupřesněná podoba vlády lidu, kapitalismus, křesťanská láska a havlovo V... Špáta do filmu téměř vůbec nezařadil, že většina národa /odhadem 80-90%/ si přála demokratický socialismus ! Zbytečné bylo zařadit do filmu trestané, narkomany, alkoholiky /v kapitalismu tyto skupiny neexistují ?/ a službu v armádě /všeobecně známé/. Úplně dětinské, ale velice časté v myšlení lidí je, když je jeden režim špatný, tak druhý /kapitalistický/ musí být přece lepší. / i já mám takové dětinsky podmíněné, zvonečkové reflexy/. Takže studentským vůdcům- Pánkovi a ostatním můžeme věřit ! A tomu přesně Špáta ve svém (N)největším přání podléhá. Film vznikl v euforii ze změn, které nastaly. Ale proč bych měl věřit jiným samozvaným osobnostem- protože říkají, že jejich představa "pravdy" musí zvítězit ? To že se někdo staví do opozice z něho nedělá důvěryhodnou osobu... Nakonec z filmu zbývá jakési torzo obecně sdílených úzkostí a touha po něčem neurčitě jiném, lepším... A ze stereotypních klipů se ztrácí významná sociologická výpověď či zpověď společenských vrstev... "Vadí mi, že se všude lže, média, lidé..." Ten výrok nepatří pouze do roku 1989... ()
Jeden z nejlepších dokumentů odrážejících stav naší společnosti před listopadovou revolucí nám klade stále stejnou otázku, na kterou je třeba hledat odpověď. ()
Blondýna u klavíru? Jméno? Song? ()