poster

Večeře u Noriko (festivalový název)

  • japonský

    Noriko no šokutaku

  • japonský

    紀子の食卓

  • japonský

    Noriko no Shokutaku

  • anglický

    Noriko's Dinner Table

Drama / Thriller

Japonsko, 2005, 159 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radko
    ***

    Niekomu to príde úchvatné, pripúšťam. Do detailov rozpitvaný banálny príbeh dospievajúcich dcér, túžiacich sa vymaniť spod rodičovských pút. Rodinné zázemie stopercentné, stabilné zabezpečenie a príroda predsa nepustí: každé mláďa chce byť dospelým jedincom. Pravdou tiež je, že v prostredí normovanej, na prácu a kariéru vysadenej spoločnosti, ponúkajúcej ako perspektívu dospelého veku len predpovedateľnú rodinnú a pracovnú nudu, sa môže stať uvažovanie o samovražde zaujímavou alternatívou. Navyše v krajine, ktorú nechráni ochranný pláštik všeobecne platných náboženských dogiem o hriešnej neprípustnosti suicídia (doliehajúceho chtiac či nechtiac aj na bezvercov a agnostikov). Inou možnosťou je prežiť si iné životy až do dôsledkov. Hravé skúmanie základnej pochybnosti - naozaj je to stále o tom istom? Alebo je vzdanie sa identity hrou, ktorá dokáže poraziť fádnu a sivú byrokraticko- podnikateľskú realitu? Každá mladícka rebélia však skôr alebo neskôr končí. Či už pokorným prijatím pravidiel, voči ktorým vehementne protestovala. Alebo tragikomickou pózou večnej vzbury, ktorá ale už vzburou nie je - je len zaradením sa do osídiel spoločnosti na inej úrovni. "Heuréka!" sa teda nedá vykríknuť ani nad týmto filmovým počinom, dôsledne síce pitvajúcim všetky záhyby hľadajúcej a blúdiacej dievčenskej duše, či myšlienkové poryvy smutného otca, ktorého postupne všetci opúšťajú, ale neprinášajúcom žiadne prekvapujúce, nové poznanie ani myšlienku. Opakujem: originálne poňatá, solídne zrežírovaná, no vo svojej podstate zbytočne rozvláčna banálna story o ťažkostiach dospievania v súčasnom svete.(9.9.2014)

  • Mulosz
    ****

    Film sice souvisejici s predchozim Suicide Club, ale celkove naprosto jiny. Vysvetluje motivace clenu Sucide Clubu, ale nijak neodhaluje veskere souvislosti predchoziho filmu, nesetkavame se se stejnymi postavami. Oproti Sucide Clubu je vystaven vice dokumentarne, cemuz prispiva rucni kamera a nekolik diegetickych vypravecu v podobe samotnych hlavnich postav, ktere se divakovi sveruji se svymi vnitrnimi pocity a predznamenavaji sva dalsi jednani. A v tom prave alespon pro mne tkvi klicovy nedostatek celeho snimku. V prvni casti se sice vypravecka jevi jako vhodny zpusob explicitniho zprostredkovani svych pocitu, nicmene v dalsich fazich pusobi komentar jiz spise rusive a v zaveru myslim uz vubec nebylo nutne divakovi sdelovat totez, co muze videt pomoci obrazu. Osobne mi byla blizsi syrovost Sucide Clubu a chvile beze slov dukladne pridavaly na atmosfere, coz se zde nedeje az tak precizne, nebot temer neni okamziku, ve kterem nejsou slyset slova. Samozrejme by nebylo na miste zadat po autorovi, aby byl tento film zpracovan naprosto stejne jako predchozi, protoze tim by oba ztratily na osobitosti, avsak zde plati, ze nekdy i mene je vice. Tak ci tak pro me ale urcite Shion Sono zustava jednim z nespornych talentu soucasneho japonskeho filmu a je to pankac jako hrom, ktery si nic nezada s ostatnimi predstaviteli tohoto proudu (Tsukamoto, Toyoda, Miike, Hiroki). "Gratulujeme pane rezisere, klobouk dolu." (Marek Eben pri zaverecnem ceremonialu MFF KV 2005).(10.9.2008)

  • pornogrind
    ****

    Další Sonův zářez nebo spíš nářez.Tohle je psychologický drama jak kráva.Všem těm kdo by tenhle snímek chtěli vidět doporučuju si nejdřív pustit Jisatsu sakuru(Kroužek sebevráhů),protože tyhle fimy jsou úzce spjaty.A tento snímek dáva Kroužku sebevrahů úpně jinej rozměr a posouvá ho ještě výš než na 5 hvězd.Večeře u Noriko vypráví příběh dospívající 17ileté Noriko,která jakoby nikam nezapadala.Proto se pomocí chatu pod jménem Mitsuko(jak jinak) spojí s podivnou komunitou z Tokya.A zanedlouho prchá z domu právě do Tokya a zde ze rozehrává teprve to pravý psycho nátlak(hlavně na diváka).Víc prozrazovat nebudu.Každopádně mi z toho šla čelist opět dolů.A opět podotýkám Šion Sono je GÉNIUS svého řemesla.(21.8.2015)

  • Madsbender
    *****

    Psychoanalytická drátenka idúca až na dreň. Ak sa hovorí o Love Exposure ako ultimátnom zavŕšení všetkých filmov o láske, je Noriko's Dinner Table ultimátnym zavŕšením všetkých filmov o rodine. Sono sa ešte nikdy predtým neponoril tak hlboko a sugestívne do vnútra svojich postáv, pričom ich vydoloval takmer na maximum. A tiež až na jednu výnimku nikdy predtým nenatočil film tak zvláštny a pritom tak opojne a desivo uveriteľný. Pritom vo vzťahu k Suicide Club sa film nedá definovať ako jasný kúsok skladačky, ktorý perfektne zapadá do celku - naraz sa totiž odohráva pred ním, počas neho aj po ňom, pričom sa vyhýba jasnému prepojeniu či banálnym scenáristickým pokusom o vysvetlenie. Ponecháva ho taký, aký je, berie si len okrajové postavy, ich vzájomné vzťahy a miesto návratu tematicky rozširuje univerzum o majstrovský príspevok - štúdiu rodiny v modernej japonskej spoločnosti. Takmer dva a trištvrte hodiny hĺbkovej sondy pojednávajúcej o identite, vzťahoch, rodičoch a deťoch v hre, riadiacej sa prísnymi pravidlami a v ktorej má každý rolu, akú si vyberie. V hre zvanej život. Postupná metamorfóza Noriko, Yuky a ostatných, predstavujúca jemné psychologické odtiene, s ktorými Sono opatrne narába, podlieha tomu, čo si želá okolitý svet, nie tomu, čo si želajú jeho "hrdinovia". Osobne ma zaujali zámerné časové lapsusy, ktoré evokujú úmyselné ohýbanie reality, ktorá je reálnejšia ako skutočný svet. Začínam vidieť, že vlastne všetky Sonove filmy sú prepojené ako uzavretý kruh v spoločnom a jednotnom univerze, ktorého podobu a zákonitosti stanovil v roku 1985 svojim surrealistickým debutovým krátkometrážnym filmom Ore Wa Sion Sono Da!. Nerád sa opakujem a používam takéto výrazy, ale... Sono je génius. 100%(12.6.2014)

  • Terva
    ****

    KAPITOLA 1 - NORIKO - Prosinec 2001. CITÁT - Utrhla jsem nit, která mi čouhala z rukávu.......... Zde je k vidění společná sebevražda 54 studentů, kteří se rozhodli skočit pod rozjetý vlak. Ta scéna už v několika filmech byla, tedy na ta scéna samotná, ale ta situace. Vlastně je to preguel k filmu Klub sebevrahů (Jisatsu sākuru) KAPITOLA 2 - YUKA. CITÁT - 54 jahod v mixéru.......... Zajímavý příběh, líbí se mi, že si holky sami vyprávějí svůj příběh, je to hezké. KAPITOLA 3 - KUMIKO Nelíbí se mi zmatená kamera a mnohdy zbloudilej střih. Hudba je skoro nulová ale když už je slyšet, je příjemná. Scéna s dědečkem mě dostala, no já bych ho za to zabil:-) CITÁT - Vedla jsi si dobře, na nováčka.......... KAPITOLA 4 - TETSUZO Oblečení, které holky měly okolo 60 minuty jim seklo. Zvláště Kumiko byla supr. Je to hodně zvláštní příběh a myslím, že se na něj časem podívám ještě jednou.(6.7.2014)

  • - Natáčení probíhalo v japonských lokalitách Tokyo, Shizuoka a Kanagawa. (Terva)