Mnichov

V případě Mnichova je možné a dokonce žádoucí srovnání s nedávno natočeným Baader Meinhof Komplexem. Zatímco německý snímek je precizní analýzou jedné teroristické organizace a dokáže do jednoho celovečerního filmu vměstnat její vznik, éru největších úspěchů a zároveň porážku a činí tak velmi komplexním způsobem, když na první místo staví analytický pohled na úkor zábavné složky, Spielberg použil známý teroristický čin jako východisko k natočení dramatu, které chce na prvním místě bavit diváka a zaujímat určité etické postoje. Určitě nejde o hodnověrný snímek z hlediska historické přesnosti už proto, že neexistují doložitelné dokumenty - tajné služby a teroristické organizace obvykle veřejnosti detaily svých operací neprozrazují. Agent Mossadu, který sloužil jako předobraz hlavního hrdiny, ostatně poznamenal, že charakter jeho hereckého představitele se výrazně lišil od jeho vlastních myšlenkových pochodů a konkrétního jednání a film určitě není hodnověrným přepisem událostí. Spielbergův přístup je sice divácky vděčný, ale z mého pohledu je jednání izraelského komanda zatížené neprofesionalitou a v řadě detailů nedůvěryhodné. Scénárista se až příliš inspiroval špionážními popkulturními thrillery typu Ronin, např. si jen těžko dokážu představit, že by špičková tajná služba Mossad, která je spolu s východoněmeckou Stasi považovaná za absolutní vrchol tajných služeb 2. poloviny 20. století, byla závislá na spolupráci s pro ně neznámou soukromou organizací s neurčitými cíly a nevypočitatelným chováním. Po herecké stránce jde o kvalitní projekt. Scénář i režie jsou tradičně, jak je u Spielberga zvykem, na vysoké úrovni. Takové nečekané setkání členů komanda se skupinou bojovníků OOP s řadou vybroušených dialogů a scénou soupeření o rozhlasový přijímač je samozřejmě divácky vděčné a dramaticky rafinované. Stejně tak zpracování jednotlivých teroristických útoků, poprav a soubojů potěší jak tradičního žánrového fanouška tak i diváka, který nehledá jen jednorozměrnou akční podívanou. Celkový dojem: 85 %. (08.08.2009)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

Steven Spielberg po druhý krát vzdáva filmovú poklonu svojmu národu. Tento raz to ale nefunguje tak ako v prípade úžastného "Schindlerovho zoznamu" z roku 1993. "Mníchov" disponuje zaujímavým politickým námetom a i emocionálnou témou premeny osobnosti hlavného hrdinu. Ale zdalo sa mi to celé podané akosi neprehľadne. Miestami som nechápal, kto koho prečo zabil a aký zmysel to malo. Jedno som však pochopil, že s Mosadom sa nehodno zahrávať. *** (18.08.2008)

Přišlo mi, jakoby ten film vzniknul jen pro to vraždění teroristů. Scény, kdy se tak děje, jsou úžasně natočené. Vynikající kamera Janusze Kamińskiho, která brilantně zobrazuje několik situací najednou a divák má přitom ponětí i o věcech, které se dějí v tu chvíli mimo záběr. Film v těchto scénách skvěle vypráví obrazem. Janusz střídá detaily, ve kterých vybudí napětí, protože vidíme jen něco, s průlety a průhledy, kdy zobrazí celou scénu a my tak ten přehled získáme, a to v reálném čase. Problém je, že všechno, co se děje mezi těmi vraždami, není zajímavé vůbec. Naprostá většina filmu je vlastně dost nudná, protože se celý koncept opakuje neustále dokola a už od začátku filmu je jasné, že se tak bude dít. Takže si člověk postupně odškrtává mrtvoly, nic moc ho vlastně nepřekvapí, aby konečně po dvou hodinách a čtvrt začala skutečně zajímavá část, ve které se i řeší nějaká ta dilemata, je tam i drobné odhalení (které stejně pozorný divák tuší) a dokonce jsem konečně nevěděl, jak bude děj dále probíhat. Zašlo to až tak daleko, že jsem si nebyl ani jistý, jestli to skončí dobře, a to je to přitom Spielberg. Kolem a kolem jde ale pro mě spíše o průměrný snímek, téma mi přijde super, ale to jak to bylo nakonec celé pojaté, jsem seznal celkem laciným. Škoda, že to nebylo trochu hlubší. (20.11.2021)

Škoda, že Spielberg Mnichov nenatočil třeba se Spikem Lee, možná by potom došel dál než k tuctovým dialogům na téma domov. Musím vychválit recenzi Vojtěcha Ryndy z Reflexu kvůli přesnému zhodnocení Mnichova jako "skvělého thrilleru se Spielbergem koktajícím nad aktuálními politickými otázkami". Každopádně výtečně natočeno, sedmdesatkovej styl díky Kaminskiho kameře parádně funguje, v některých momentech vyhání napětí do maximální možné míry... ale nepřekryje, že Spielberg není myslitel ani filozof, který by svůj film dokázal oprostit od svého ideově uhlazeného vypravěčství (nic na tom nezmění pár explicitně podaných mrtvol). V prvním plánu Steven přináší znovu své stěžejní motivy (rodina, otec-syn, otec-dcera), což mě štve dvojnásob kvůli tomu, že se komentář k palestinsko-izraelské otázce odbývá pomocí plakátové a typicky hollywoodské scénky s laděním rádia anebo již zmíněnými tuctovými dialogy o domovině. Spielberg nemá moc co říct (byť to říká efektně aa napínavě), a proto raději uhýbá do profláklé osobní roviny, do ničivého víru násilí, který jsme na plátně sledovali už mnohkrát (naposledy a mnohem sugestivněji v Dějinách násilí). Dal bych 70%, když by mě poslední záběr nedovolil vztáhnout Banovu intimní linii k současnosti jako docela hluboké, věcné a smysluplně zobecnitelné vyjádření vystupující proti krvavé pomstě. Ale pořád mě mrzí, že k samotnému tématu Izrael vs. Palestina neřekl Spielberg s kolegy něco duchaplnějšího. (Imho na to nemá při své sentimentalitě potřebný duchovní rozhled, proto ta úvodní poznámka o Spikeovi :-) P.S.: Hra na akcenty mi byla znovu protivná a Geoffrey Rush znovu přehrával. (04.02.2006)