The Idlers of the Fertile Valley
Režie:
Nikos PanayotopoulosScénář:
Nikos PanayotopoulosKamera:
Andreas BellisHrají:
Olga Karlatos, George Dialegmenos, Dimitris Poulikakos, Nikitas Tsakiroglou, Vasilis Diamantopoulos, Kostas SfikasObsahy(1)
Otec a tři synové zdědí dostatek hmotných prostředků, aby mohli veškerý svůj čas trávit na venkovském sídle, opečováváni letitou rodinnou služebnou (Olga Karlatos). Ta je ochotna se postupně proměnit z pouhé kuchařky, obsluhy a ukíizečky v ošetřovatelku, milenku, matku, otroka, ale i v další role. Film je černohumorným podobenstvím o koncích patriarchátu, případně o chtónické síle ženství. (garmon)
(více)Recenze (4)
Horkýže Slíže, slovenská rocková skupina má jeden hit. Spieva sa tam, že každý by len najradšej ležal doma na lehátku. A čo Slíže spievajú, štyria grécki muži dokonale napĺňajú. V starom rodičovskom dome kdesi na vidieku, uprostred prírody, spolu prebýva otec rodiny a jeho traja synovia. Čo na tom, že jeden sa chcel ženiť, druhý zase pracovať a tretí prespal v kuse niekoľko rokov. Dôležité, že sú pospolu doma a môžu sa do sýtosti vyspať. A tak sa ich plány rútia ľahšie než domčeky z karát. Sladké bezcieľne túlanie, kombinované s ležaním, by ale nemalo tú správne echtovnú pohodovosť, nebyť slúžky. Vrámci svojej pracovnej náplne sa postará o celú štvoricu. Aureola ženskosti s akou dievča pre všetko riadi dom a záležitosti okolo, ostro kontrastuje s neustálymi preťahovanými zábermi na stred interiéru, pričom nevidieť stropy ani podlahu, no zato pekne vidieť telá ležiacich samcov - darmožráčov, pohodlných vyvaľovačov a lenivcov. Neustále vylihovanie sa im stáva zmyslom života. Satirické podobenstvo o rozklade patriarchátu. Ten síce stále drží pevne opraty, aj keď dôvody nezmyselnej nadvlády mužov už pominuli. Ak teda vôbec niekedy nejaké rozumné v histórii boli. Je ale možná aj iná interpretácia: prečo by to takto nemalo byť nafurt? Bonusom je skvelá sprievodná hudba Gustava Mahlera. Jo, a ja ako bonus na záver komentára dávam jeden skvostný dialóg, aj s kontextovým vysvetlením. Hlava rodu - tata - sa v dôsledku nádoru na guliach presťahoval na poschodie, z ktorého neschádza. Synovia ho v dôsledku spánku a únavy tiež moc nenavštevujú, problém im už robí aj chôdza po schodoch. V tejto situácii sa otec pýta slúžky: "Čo robia moji synovia?" a ona odpovedá: "Nerobia nič, stále len ležia, celé dni.", no a papá odvetí: "Výborne. Aký som na nich hrdý. Prekonali moje najodvážnejšie očakávania.". ()
Velká spanice aneb jak shnít zaživa pod sladkým dohledem nymfy. ()
Filmařsky mě to vlastně moc nebavilo, ale to, aby se někdo do rytmu Mahlera škrabal na nádoru na varlatech velkém jak pěst, to jsem ve filmu fakt ještě neviděl. Za celé mužské plémě díky Olze Karlatos, že tuhle roli ztvárnila. ()
Světově známou písničku Frère Jacques - "Bratře Kubo / Bratře Kubo / Ještě spíš? / Ještě spíš? / Venku slunce září, /Ty jsi na polštáři, / Vstávej již, / Vstávej již" - slyšíme v Mahlerově přepracování v pohřební pochod (třetí věta, první symfonie). A hned víme, kde jsme! Když odpovědí na otázku, který je dneska den, uslyšíme: listopad – pak o tom už nemůže být pochyb. Přesto je však třeba se dostat pod povrch věcí. Prvním krokem bude odmítnutí původního názvu (něco jako "Lenoši z úrodného dolu"). Navrhuji: "Sofiiny děti" (i když se jinak podobným podvrhům vehementně bráním). Čtyři muži (otec a tři synové) a jedna žena (oficiálně služka, neoficiálně chůva), která jim dokonale zajišťuje všechny jejich potřeby (jídlo, pití, sex, a v závěru dokonce převléká jejich postele s nimi na nich). Z mužů s určitými plány se stávají rozmrzelá nemluvňata. Nejspíš tu spolupůsobí i rodný dům, kde společně vyrůstali. Mystika ženy a místa je evidentní. Je možné v tomto prostředí dospět a opustit ho? Samozřejmě "až si zvykneme na denní světlo". Sotva. Děti nemohou pracovat, a svět je plný aut, která by je mohla přejet, a policistů, kteří by je mohli zabásnout. ()
Reklama