poster

Den na pláži (festivalový název)

  • anglický

    Day at the Beach, A

Komedie / Drama

Velká Británie, 1972, 90 min

Režie:

Simon Hesera

Předloha:

Heere Heeresma (kniha)

Scénář:

Roman Polanski

Kamera:

Gilbert Taylor

Hudba:

Mort Shuman

Producenti:

Gene Gutowski
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (2)

  • Kordus
    ***

    Devadesát minut s tak vrcholne nesympatickym zmetkem mne opravdu nebavilo. Kdyz uz nejaky film o ceste grazla a ditete, radeji sahnu po Kikujiro.(9.11.2010)

  • liborek_
    ****

    Den na pláži, "ztracený" film podle scénáře R. Polanského, na plná ústa křičí do hledišť potemnělých kinosálů myšlenku, která mně osobně je vlastní: "Alkohol je zlo!" Hlavní postava Bernie je alkoholik, který si vyjede na výlet se svou dcerou (která ho má za pouhého strýčka). Ten se však zvrhne v nechutnou anabázi, jejíž obětí je lidská důstojnost. Bernie do sebe lije sklenku za sklenkou, blábolí nesmysly, chová se hulvátsky, zraňuje okolí... Není špetky omluvy pro to, co dělá, divák nemá s takovým prevítem soucit. Divákovi je líto holčičky, která nic nechápe. Ta v své nezralosti svého "strýčka" spíše obdivuje a má upřímně ráda. Den na pláži je dnem alkoholika ve všech ohledech: Zprvu stud za vlastní slabost, který však s rostoucím promile alkoholu v krvi klesá (spolu se soudností). Pak už jen bezstarostné utápění se v bezbřehém alkoholovém egoismu, jenž je přesně pojmenován textem básně "All about Nicholas" recitované ke konci filmu: "Já, já, já... mně, mně, mně..." Báseň by se však měla spíše jmenovat "All about alcoholism". Ona "sociální funkce" alkoholu, prostředku, jenž prý spojuje lidi a je společenskou nutností, jak praví mnoho lidí, je zde též dostatečně zobrazena. A nakonec delirium.... Chybí jen jediné: Pozvracený chodník a hlučný zpěv, jak to známe z ulic naší každodennosti. Film je to smutný, promáčený neutuchajícím podzimním deštěm a nekonečným proudem piva a ginu. Pravda, film je silně stylizovaný (zejména vyumělkovanými Bernieho promluvami) a postrádá hlubší psychologický náhled jednotlivých postav, síle výpovědi to ale neubírá. Není to masterpiece, ale k depresi postačuje. // A místo závěru povzdech: Pokládám za krajně idiotské, že po takovémto filmu se u východu ze sálu pořádá ochutnávka vín, na kterou diváky dokonce uvaděč srdečně zve....(21.11.2010)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace