Režie:
Anthony SimmonsScénář:
Tudor GatesKamera:
Larry PizerHudba:
George MartinHrají:
Peter Sellers, Bernie Searle, Eric Kent, David Daker, Patricia Brake, Keith Chegwin, Bruce Purchase, Hilary CraneObsahy(1)
Příběh o starém zanedbaném herec, který žije sám se svým psem ve vzpomínkách na zašlou slávu kabaretiéra. Když je v té správné náladě, vyrazí si Sam (Peter Sellers) do centra Londýna, aby tam vystupoval jako pouliční zpěvák a tak si vydělal pár drobných. Jednoho dne se k Samovi na ulici vetřou dva sourozenci a stařík se už přestává cítit osamělý. (MVanis)
(více)Recenze (15)
Jak hledat poesii v bezútěšnosti. 1) Hned od začátku jsem se cítil trapně. Je trapné žebrat, trapné pro žebráka, pro obdarovávající i pro lidi okolo. Nic na věci nemění, že jde o kapku ušlechtilejšího bratříčka žebroty busking. K tomuto pocitu se brzy přidal i smutek. Smutek (někdo přátelštější k obdivovatelům snímku by možná řekl melancholie) z toho, co se nevrátí, z osudů některých lidí, smutek ze života. Odvrácená strana Londýna dobře odpovídá zobrazení odvrácené strany života, o niž nikdo nestojí._____ 2) Film jsem si neužíval, i když jsem vnímal jeho poetiku. Optimisté nejsou postavy z filmu, optimisty jsou tvůrci, když se domnívají, že podobné filmy dělají radost. Mně ne. Mám raději popelkovské příběhy se šťastným koncem._____ 3) Film vidí kouzlo v hledání a objevování štěstí, jehož náznak nakonec postavy najdou v tom, co je a ne ve svých snech._____ 4) Výchovně působící poukázání na fakt, že peníze nejsou všechno, je trochu setřeno skutečností, že o nedostatku peněz to celé je._____ 5) Pěkná kamera a zajímavý herecký výkon 48letého Petera Sellerse můj celkový dojem už neovlivní._____ 6) Nezamýšlenou ironií je, že chudé děti jsou oblečeny lépe, než většina dětí tehdy ve šťastném Československu. ()
Britský titul: Optimisti [z deviatich brestov], sa asi najviac zameral predovšetkým na komplikované vzťahy medzi rodičmi [mamou Chrissie a otcom Bobom] a ich deťmi [dcérou Elizabeth a synom Markom], kedy akýmsi »mediátorom sporu«, by mohol byť vskutku práve najmä akýsi, pouličný umelec a psíčkar Samuel "Sam" Hall v podaní naprosto nadštandardného, hereckého prejavu: Petrom Sellersom, ktorý tento neštandardný počin, zväčša držal rovno nad Temžou. • Jednoznačne mám z titulu ako celku, povedzme, mierne rozpačitejšie pocity, za to ale ústredný protagonista, neustále zdvíhal latku hodne vysoko, a preto sa snáď napokon konečné [z]hodnotenie zaobalilo na priemerné 3*. Na jednej strane som síce predsa zhliadol i veľmi zaujímavý, herecký výkon nielen zo strany Petra Sellersa, ale taktiež i zo strán jeho priamych sekundantov: Donny Mullaneovej a Johna Chaffeyho, keď tento «charakterný trojlístok», koľkokrát vytváral pestré situácie naprieč mnohovrstvovým Londýnom, pritom zrovna zo strany Simmonsovej réžie, mi skrátka chýbala ešte i o čosi väčšia dynamika, hĺbka a spád, pretože častokrát som si úprimne myslel toto: „Na prvý pohľad sa toho v tomto dianí, udialo pomerne hodne, no v podstate po hlbšom zamyslení sa nad touto [celou] situáciou, sa toho až tak veľa vôbec neudialo, čo rozhodne vnímam, ako určité balamutenie diváka.” • APROPO → Sellersovo: mimoriadne výrazovo strhané, a k tomu i reálne strhujúce stvárnenie danej postavy, je podľa môjho názoru tým úplne najväčším lákadlom, prečo dať tomuto titulu šancu, keďže okrem toho [MI] už titul ani nijako extra zvlášť nemal vlastne ďalej čo ponúknuť!? ()
♪Sem tam..nebylo mi vůbec tolik špatně...Sem tam... vybavím si jen vzpomínky matné..Ze starých časů, velký flám. Sellersův životopisec Optimisty označuje za depresivní a pochmurný snímek s ironickým názvem. Ano, sice se z většiny odehrává v opuštěných zchatrálých lokacích odlehlé část Londýna. Navíc hlavní hrdna žije ve zchatrálé barabizně, dostává se do melancholických stavů a venku je většinou zatažené počasí. Ale i tak jsem se (především v první polovině) během sledování mnohdy usmíval. Hlavně díky pravidelným pouličním písničkám, svérázným průpovídkám hlavní postavy Sama, vznikajícímu dojemnému vztahu, který vznikal mezi ním a dětmi a celé té poezii, kterou to dohromady vytvářelo. Dokonce došlo místy i na nenápadný humor (zasmál jsem, jak si Sam vydatně cukroval kávu.) Takže přes depresivní vrstvu, jak filmu, tak samotné postavy Sama, se jedná film, který si zaslouží žánr poetický a má svoje kouzlo, opodstatněný název i smířlívé zakončení. Nedivím se, že uvrhl Petera Sellerse do nostalgické nálady. Nejlepší část byl pro mě výlet do centra Londýna, kde Sama a děti navíc doplnil ještě další pouliční bavič s papouškem. Ve druhé polovině by si film možná zasloužil trochu zkrátit, ale tak s nemyslím, že by tento film byl ve své době kasovně propadák a dodnes byl převážně neznámý kvůli nějaké pochmurnosti. Spíše kvůli minimalistickému stylu vyprávění s mimem akce a postav a díky zdánlivé banálností příběhu. Ale fajnšmekrům minimálně přes Petera Sellerse by utéct neměl. Ten záhadný výtečník s Britských ostrovů zde opět fascinujícím způsobem, opět ztvárnil úplně jinou úplně jinak , další záhadnou postavu. Už když v úvodu procítěne zpívá tu písničku, věděl jsem, že mi to skončí jako citace v komentáři (:D). Jeho dětští partneří ho ale skvěle doplnili. Ale on je to hezký film celkově, se skvělou hrou očí v závěru navrch. ()
Předností tohoto snímku je pochopitelně Peter Sellers, který je o parník vpředu před všemi ostatními.. Příliš toho optimismu se ke mně nedostalo, přesto musím uznat, že tu občasné záblesky jsou.. Děti vyrůstají jako dříví v lese (rodiče jsou věčně v práci), až se náhodně setkají se stárnoucím hercem/muzikantem, který žije sám a vzájemně si protnou bytí... Ty exteriéry na začátku jsou tedy velmi neutěšené, hromada starých pneumatik, skládka v blízkosti domu, nepořádek všude kolem, pak je velice příjemnou a vítanou změnou výlet do města, památky, park, ukázka života na druhé straně řeky.. SPOILER - Tak snad jim to přátelství vydrží, snad ten pejsek zažene smutek po Belle, snad dostanou nový byt, doufám... P.S. Každopádně posílám poděkování kolegovi Willy Kufalt za tip na film i za titulky... ()
Osud (a/nebo Willy Kufalt?) tomu chtěl, že v prvních dvou celých říjnových týdnech (2.10. - 15.10.), se ve virtuálním retro kině objevily dva britské snímky z počátku sedmdesátých let, jež sledovaly život děti-sourozenců uvržených do bídy a strádaní, žijících v podmínkách materiálního nedostatku, děti-sourozenců, je(n)ž se však tomuto socio-ekonomickému vyloučení nepodávají, naopak, pulsují energií, mají v sobě objevitelský pud, radost z prostého bytí a netransakčních vztahů. Díky této podobnosti se nemohu ubránit evaluačnímu srovnání (pro nezainteresované: s filmem Děti železnice). Uvědomuju, že jdu proti proudu, ale prostě nemohu jinak: lépe se mně zkrátka koukalo na Děti železnice. Optimisté se sice mohou opřít o tradičně spolehlivý výkon Petera Sellerse (díky němuž a skrze jehož postavu si budu na tento film nějakým způsobem pamatovat), působí o mnoho realističtěji (v protikladu k idylismu Děti železnice), ale tři jsou nakonec prostě více než dva, resp. sourozenecká trojice z Děti železnice u mě vítězí nad sourozeneckou dvojici z Optimistů, jejich herečtí představitelé (Jenny Agutter, Sally Thomsett, Gary Warren) mně přišli nadanější, a vůbec mě čas strávený v jejich společnosti bavil víc, byli mně sympatičtějšími. Větší problém, který však s tímto filmem mám, spočívá v tom, že se až příliš soustředí na jeden jediný mikropříběh, a to mikropříběh koupě psa, respektive SPOILER ALERT! máme tu - když si film fragmentarizujeme - asi čtyřicetiminutovou expozici, v níž se děti seznamují se zestárlým pouličním umělcem Samem (Sellers) a jeho fenečkou Belle (nápadně připomínající Marunu, psíka sociologa, publicisty a spisovatele Standy Bilera, kterou můžete znát skrz nedělní politický videoblog A2larmu Všichni tady umřeme) - tahle část pobíhání londýnskými ulicemi s písní na rtech mně přišla hrozně zdlouhavá, nekoukatelná, asi hlavně zde se zadělalo na to, že jsem se s filmem spíše minul -, pak se sestra s bratrem rozhodnou, že by si taky rádi pořídili psa, načež přichází na řadu (a zabere to skoro celý zbytek filmu) obtížné shánění peněz, pak koupě psa, následný nesouhlas rodičů a útěk děti z domova SPOILER ALERT!, strategie narativní rozbíhavosti Děti železnice, její soustředění se na rozličné události mně oslovilo více, přišlo mně více vtahujícím (skrze stále nové začátky a nové gradace se divák nemá kdy nudit!). Nicméně palec nahoru za závěrečné zjištění, že nejen chlebem s máslem je člověk živ (a o malém človíčkovi to platí dvojnásob!). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 60 % ()
Galerie (3)
Photo © Scotia-Barber
Zajímavosti (2)
- Peter Sellers se pohroužil do povahových rysů a hlasu své postavy ze severu Anglie natolik, že když natáčel ve West Endu své pouliční výstupy, vypadal tak autenticky, že kolemjdoucí zapomínali na jeho totožnost a dávali mu do klobouku peníze (Kamera byla skrytá přes ulici). (Pavlínka9)
- Peter Sellers modeloval postavu Sama podle několika severoanglických komiků, na něž si z mládí vzpomínal, a také podle varietního klauna z devatenáctého století Dana Lena, s nímž se setkal při jedné spiritistické seanci. (Pavlínka9)
Reklama