Moravian Hellas
VOD (1)
Obsahy(2)
Zdravě ironicky o strážnickém folklórním festivalu v roce 1963. Mistrně režírovaný absolventský film Karla Vachka (*4. 8. 1940) z roku 1963 ve své době přinesl svěže kontroverzní pohled na folklór. Je koncipován jako reportáž z festivalu ve Strážnici, která je však posunutá do parodické a téměř bizarní roviny. Interview se střídají s vyprávěním a skrytou kamerou, řada pasáží je stylizovaná a pointovaná vtipnými mezititulky. Dvojčata Jan a Karel Saudkovi v úlohách reportérů spolu s jedním z protagonistů festivalu zpovídají rozličné figurky, jejichž kroje jsou cítit většinou naftalínem a penězi, obdobně jako uměle žitou tradicí. Z cesty na Moravské Slovácko se stává defilé nevtipných lidových vypravěčů, kýčovitých maléreček, snaživých přitom neoriginálních skladatelů novodobých lidovek, „výstavních“ domů pseudomoderní architektury. Občas se zjeví poslední záblesky autenticity. Jejich prezentaci odpovídá jedna ze závěrečných scén, kdy muzikantské trio v krojích hraje v nevhodném interiéru, kde je nikdo neposlouchá... V době, kdy „lid a jeho tradiční zvyky“ patřily k nedotknutelným tématům, ukázal Vachek „lesk i bídu“ folklóru s humorem a ironií a vysloužil si výhrady prezidenta Novotného i žaloby některých protagonistů filmu. Svým snímkem připomněl téma o neautenticitě folklóru zhruba třicet let před otevřením tohoto tématu v médiích, čímž odvážně napadl jednu z režimem vydatně živených ikon. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Pozoruhodná koláž vyprázdněných názorů a myšlenek, která v riskantní zóně mezi dokumentem a hraným filmem s ironií tepe do každého namanuvšího se terče. Ušetřena není ani generace folkloru neznalá a folkloru tudíž neholdující. Dva mladí "reportéři" jsou navlas stejní (jako všichni mladí?) a v úvodním záběru dokonce splývají s umělými panďuláky. Vachek skutečně byl odvážnější než Forman nebo Passer, ale cpát tento fakt do popředí s vervou, jakou projevil v cyklu Zlatá šedesátá, by vážně nemusel. Škodí sám sobě. ()
Tak tohleto šlo trochu zkrs mě, tudíž nemá cenu se tady o tom nějak více rozepisovat, to bych akorát pích do vosího hnízda...2,5 snad za osobitý dokumentární styl dokumentaristy Vacheka a skrytou kameru. ()
Snad ještě nikdy jsem za tak krátkou dobu nezměnila na jednu věc názor. Promítání Hellas bylo jako největší blaho a největší utrpení v jednom, proslov pana Vachka předtím a potom zase jako němý pohled do božího okna, který je okomentovaný řečí, již neovládám, a nevidím ani výraz mluvčího. ()
Trapnosti a radosti folklórneho festivalu na Morave. Dvojičky Jan a Karel Saudkovi v úlohách reportérov spoločne s jedným z protagonistov festivalu spovedajú rozličné figúrky, ktorých kroje smrdia väčšinou naftalínom a peniazmi ako úprimne žitou tradíciou. Defilé nevtipných ľudových vyprávjačov, gýčovitých maléreček, snaživých no neoriginálnych skladateľov novodobých ľudoviek, "výstavných" domov modernej ľudovej architektúry. Občas sa zjavia záblesky autenticity. Ich prezentácii zodpovedá jedna zo záverečných scén, kedy muzikantské trio v krojoch hrá v nehodiacom sa interiéri, nijako tam nezapadá a nikto ani veľmi nepočúva. Kombinácia dokumentárnych a hraných záberov, rozhovorov a komentovaných vstupov, vtipných medzitiuliek spoluvytvárajú obraz bizarného sveta v zhutnennej polhodinovej skratke. Vachek vytiahol tému o neautenticite folkóru zhruba 30 rokov pred rozvírením tejto témy v médiách, čím zároveň odvážne napadol jednu z režimom výdatne živených ikôn a herecky zapojil vtedy neveľmi známy dvojčenský pár neskôr populárnych a kvalitných umelcov. Toto všetko sú až vizionárske plusy, ktoré postavili základ skvele zrežírovaného dokumentu. ()
Ještě se mi nestalo, abych sundala hodnocení z maxima do nuly, ale po mnohaletém přemítání o smyslu "Moravské Hellas“ jsem se rozhodla být sama k sobě upřímná. Můj odmítavý vztah k dokumentům obecně na to nemá žádný vliv, ani fakt, že ty Karla Vachka mimo "Spřízněné volbou“ považuji za nedívatelné a slušně řečeno strašlivé. Nemluvě o tom, že toto není žádný dokument, ale pseudohraná fraška. Takže: dokumentární hodnota Vachkovy střihové srandičky ze Strážnice je nulová. Nevím, co původně měl v plánu natočit, netuším, jaký byl jeho záměr a zda nějaký vůbec měl. A hlavně: vůbec mě to nezajímá. Nevěřím tomu, že chtěl ukázat úpadek folkloru na jižní Moravě nebo jeho snaze společensky provokovat. Provokace totiž by měla vést k diskuzi a polemice, nesmí sama o sobě už názor formovat, předložit a vnucovat. Když Jaromil Jireš předvedl prostřednictvím "Žertu“, že folklor Moravského Slovácka je utopen v komerci a přežívá už jen ve folklorismech, svedl poměrně laskavým způsobem a bez urážek diváka přimět k zamyšlení… Chápu, že pověst okamžitě trezorového debutu, která "Moravskou Hellas“ provází, utváří názor na dílo i samotného autora, chápu stejně tak obdiv jeho studentů. Ale za sebe můžu říct jediné: že režisérem hluboce pohrdám za neslušný způsob, jakým zneužil místní obyvatele, naprosto netušící, čeho se stanou součástí. Ve Vachkově výsměchu nevidím ironii ani filozofii, jen hulvátství. ()
Vachkův absolventský film je takovým autenticky neuctivým pohledem do zákulisí folkórního festivalu ve Strážnici a lidového umění vůbec (nejen na Slovácku). Některé scény vypadají naprosto ploše a vyšisovaně, jiné mají docela slušný obraz. Těžko říci, zda to bylo použitým materiálem, nebo umělecký záměr. Škoda, že ČT (v den voleb) nedávala radši Spřízněni volbou. ()
Poněkud těžkopádný pokus o navázání na předválečné dokumentaristické filmy Karla Plicky a Vladimíra Úlehly. Ovšem ta camea bratrů Saudkových jsou roztomilá. ()
45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO KAREL VACHEK - Pocta Karlu Vachkovi (Moravská Hellas / MORAVIAN HELLAS / Moravská Hellas) ()
Člověk vlastně neví, jestli se má smát, nebo brečet nad lidovým uměním, které vrostlo do dvacátého století jako strom, jež v půli své pouti ztratil kořeny. Když vám tetka, jež si hodnou chvíli stěžuje na moderní mládež vzápětí řekne, že televize jí nevadí, že tu má taky ráda, nebo když „udržovatelé tradic“ nepokrytě užívají výzdobu a kroje pro vyždímání turistů, je zde něco špatně. Vachek tím naráží na to, že lidovost se v mnoha případech nestala křečí kvůli své snaze o udržení tradic, ale protože si z tradic vybírá pouze fragmenty a povrchnosti, které pak náhodně promíchává s tím, co se jí nabízí v současnosti. ()
Vtipný náhled. Čekal jsem hezčí hudební stránku, což je vlastně podstata této subkultury.. ()
Velice netradiční dokumentární film, který celých čtyřiatřicet minut vysílal signály, že se snaží být svým pojetím zcela odlišný od filmů svého žánru, nicméně mě jako diváka nepřesvědčil o tom, abych mu dal vyšší jak průměrné hodnocení. Zkrátka snímek, u kterého jsem si vědom jeho umělecké hodnoty, kterou však nedokážu patřičně ocenit. ()
Rozhodně se jedná o zajímavý dokument, který prezentuje místy celkem kontroverzní myšlenky, které jsou doplněny o neskutečně zajímavý vizuál, kdy si Karel Vachek hraje s obrazem i zvukem, s tím, co skutečně vidíme a co bychom vidět měli. Nechci tvrdit, že je to přímo obžaloba zbytečného snažení, ale rozhodně je to film, z kterého cítíte, že je něco špatně. Jen je na vás, abyste se zamysleli nad tím, jestli špatně je to, jak moc se lidé snaží, i když ví, že to skončí, anebo je to v tom, že necháme něco takového, aby to skončilo. Bratři Saudkové tomu dodávají správný surreálný nádech, který už je dán samotným pomezím mezi dokumentem a hraným filmem. ()
Karel Vachek byl a je specifickým filmařem. Moravská Hellas by se dala charakterizovat stejně. Kritický pohled na slavnosti ve Strážnici je zajímavý, líbí se mi hlavně formální stránka filmu - zaujal mě například vyšisovaný obraz, který je metaforou k samotné povaze současného festivalu. Vachek si nebral servítky, přesto mě někteří jeho současníci baví více. Jako alternativa je to však více než přínosné. ()
Vachkův dokument o tom, jak zaniká folklór a že to, co se už tehdy za něj považovalo, jím ve skutečnosti není a je to jen jakýsi komerční odvar. A do toho zde blbnou bratři Saudkovi, kteří vedou rozhovory hned s několika rozhovory s místními. Téma je to zajímavé a skvělé, ale zpracování - byť své plusy má - mě zrovna neoslovilo. Kamera sice místy má přímo mistrné záběry, ale pak jsou tu ty iritující přesvětlené obrazy a jestli v nich byl umělecký záměr, tak mi nepřijde dobrý a nebo jsem ho jen nepochopil. Ani mi to až na jednu scénu nepřišlo silné, jak bych očekával. Zase je ale hezké vidět, že se Vachek ve svých začátcích (než zgodardovatěl (nebo zblbnul, přeberte si to jak chcete) dokázal soustředit na jedno téma a natočit dokument jenom o něm. To už by dneska asi nedal. Celkově to vidím jen na lepší 3*. ()
Pichlavý pohled na ničení (nebo snad podporu) moravského folkloru během festivalu ve Strážnici. ()
Obvyklá nadřazenost až bohorovnost, s kterou Vachek přistupuje k svým tématům i k divákovi a kvůli které nemám potřebu se k jeho filmům vracet, podráží nohy i téhle – ve své době obsahem i formou záslužně provokativní, odtud mé tříhvězdičkové hodnocení – zprávě o stavu moravského folklóru na začátku 60. let. Nemůžu se zbavit dojmu, že novovlnná rozkouskovanost, doslovné „symboly“ (vyšisovaný obraz), těžkopádné hrané scénky tu nejsou pro lepší pochopení, podpoření či rozvinutí jednoduché ústřední teze (raději odrecitované hned na začátku), pro proniknutí pod povrch zobrazované skutečnosti ani pro vytvoření atmosféry, ale čistě jako demonstrace domnělého tvůrčího a intelektuálního titánství autorova. ()
Mírně geniální. ()
100 % (Alena Prokopová, Ci 12/2007, str. 101) ()
Velmi depresivní dokument. Na konci snímku překvapivě upřímná slova ředitele muzea v Uherském Brodě. ()
Podle mého skromného názoru neuchopitelný, nevtipný a nudný guláš a chaos. Zvuk tragický. I těch 34 minut bylo velmi dlouhých. ()
Související novinky
Zemřel dokumentarista Karel Vachek
Ve věku 80 let včera v odpoledních hodinách zemřel český tvůrce dokumentárních filmů a pedagog FAMU, Karel Vachek. Smutnou zprávu médiím předala děkanka Filmové a televizní fakulty Akademie múzických… (více)