Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je leden 1990. Manželé Kozákovi vstávají. Ona se obléká, on ukládá do lednice maso pro psa. Ona odchází do školy, on zastřelí psa a pak sám sebe. Tak začíná text debutujícího scenáristy Václava Holance. Je rok 1990. V Praze zvolili za prezidenta nedávného disidenta Václava Havla, ale co tady, v gymnáziu na malém městě, jak se tady projeví revoluce? Zatímco Jan Kraus se ve svém filmu Městečko dívá na porevoluční malé město grimasou trapasu, Václav Holanec vypravuje porevoluční dobu na malém městě přes love story. Láska mezi starší učitelkou, vdovou po bývalém poslanci federálního shromáždění a mladým tělocvikářem, mluvčím místního Občanského fóra, vypukne nevhod, trapně a pozdě. Ale je tady, rozvíjí se a nenechá se ničím zastrašit. Je to poprvé co režisér Jaromír Polišenský opustil "svého" autora Jana Drbohlava a přijal scénář jiného autora, debutujícího Václava Holance. Už to o něčem vypovídá... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (17)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Jak to bylo v roce 90? Snadné je odsoudit ženu poslance, který se "na tom všem podílel". Ostatně, na postavě ředitele je snadno vidět, kolik lidí a jak lehce převléklo kabáty. Příběh má docela pěknou milostnou scénu, ale i herecké výkony a hlavně zajímavý konec. Nicméně pro diváka je hlavní, že do konce je na co se dívat. Monology nejsou nudné a naopak nejen M. Písaříkovi odhalují, jak složitá situace byla po revoluci a jak nesnadné bylo se jí přizpůsobit. Myslím, že tohle je velmi kvalitní snímek. Dokonce bych řekl, že porevoluční situace v příběhu probíhala na pozadí milostné zápletky. Ať je to nakonec jak chce, bylo zajímavé film sledovat a nenudil jsem se. ()

Kozlowski8 

všechny recenze uživatele

Příběh stárnoucí ženy, která se - jako bývalá manželka vysoko postaveného totalitního politika - po změně režimu v listopadu 1989, musí vyrovnat s minulostí a prosadit si svoje místo v nové společnosti a taky svoji novou lásku... Začátek nové - posttotalitní éry silně negativně zasáhl do života mnoha lidí, a nemuseli to nutně být jen bývalí estébáci či komunističtí pohlaváři. Naše hlavní hrdinka nikomu neubližovala, dělala si svoji práci, byla ve svém okolí oblíbená, "jen" byla manželkou vysoce postaveného komouše. Jaromír Polišenský dokázal velmi dobře vyobrazit změny v chování lidí a v jejich pohledu na druhé a trefil se i ve výběru Jany Janěkové do hlavní role. Janěková ukázala správný cit pro roli a výraz. Škoda, že jsme ji dosud tak málo mohli vídat na filmovém plátně. 70%. ()

Reklama

Mistr119 

všechny recenze uživatele

Za mne 4,5 hvězdiček (zaokrouhleno na 5) za poetický konec. :) Téma komunismu je velmi vděčné a když se to vezme ještě poeticky s aspektem nadlidskosti a nevysvětlitelným paranormálním silám, je to jen ku prospěchu. :) Edit: jelikož ani ne za měsíc už si moc nepamatuju, o čem film byl (tzn. neuchvátil mě tak, že by utkvěl v paměti), srážím hodnocení na 4*. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Už len ten názov celkom osloví. Vôňa predsa nemá farbu a mráz nesmrdí. Chvíľu mi to ale smrdelo dobrým filmom, až som sa bál, že bude veľmi dobrý. Prvých tridsať minút príbehu totiž naozaj dobre naladí. Potom to však skĺzava do vzťahovej romance v nerovnom vzťahu a pre posun deja sa tu udejú veci, ktoré by bežne neboli možné. Teda napríklad určite ak mi niekto zazvoní pri dverách, ja otvorím a nikoho tam nevidím, nenechám otvorené dvere... Neistý záver nám nepriniesol skoro nič len holú prdel Janěkovej. Ale dopis to celé zachránil. ()

Jizni Tlapa 

všechny recenze uživatele

Sametová revoluce je v tomto snímku tak trochu opomíjena a přebíjena vztahem vdovy a mladého pedagoga. Vcelku tak zajímavý námět a šance vytřískat z průměrnéo snímku mnohem víc byla zahozena po pár minutách filmu. Za zmínku určitě stojí velmi dobrý výkon hlavní představitelky J.Válkové, které sekundoval naopak nevýrazný a "bez jiskry" M.Písařík. Tři hvězdy a ani o chlup víc! ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama