Tvoje, moje a naše

Nakonec si mě to získalo alespoň na 30%. Zasmál jsem se nakonec docela hodně (holt jsem se zavčas smířil s tím, že to bude totální zvratek), protože Qúaid s Russo jsou snesitelnější než Steve Martin a spol. ve Dvanácti do tuctu, digitální maják je "nemodolatelný" a děti při svém řádění skouzávají tím správným způsobem do anarchie. Bitky stojí za to, stejně tak i kamerové jízdy přes stoly se snídaní, kdy vedle dětí žere prase (!). Bezmála dekadentní humor a neuvěřitelně vtipné romantické scény (šišlající klučík drží za ruku svýho novýho sourozence a smutně vypustí "My uš nebudeme bláškové?", digitální maják apod.) dělají z téhle fašírky svým způsobem neodolatelnou radost pro cynického nepřítele bezpohlavních rodinných fašírek. (19.11.2006)

Rodinna komedia na jedno pozretie, pri ktorej som sa asi tak 2 krat zasmial. Russo a Quaid su sice sympaticki herci, ale ani oni nedokazali zachranit nelogicke situacie v scenari. Napr. katastrofalny chaos v predajni na stavebny material, kde deti nasadli do elektrickeho vozika, cim nabrali otca Quaida, zhodili do nejakej modrej tekutiny a este sa mu na hlavu vysypal piesok. Pri tejto scene som sa nezasmial, mozno sa zasmeju len deti. Strih! Cakal som nejake prisne riesenie doma, ale namiesto toho si Dennis Quaid sedi spokojne s Rene Russo a o niecom sa rozpravaju, akoby sa nic nestalo. Alebo deti poupratuju kompletne cely dom, pride Rene Russo domov a zacne sa rozculovat, ze ako ma teraz v tomto poriadku najst svoje veci atd. Viem, ze tuto komediu netreba brat vazne, ale mozno ako 12 rocny by som sa na nej pobavil omnoho viac, dnes to uz ale nie je ono... 09.08.2008 _____ Dennis Quaid - (Frank Beardsley) +++ Rene Russo - (Helen North) +++ Linda Hunt - (pani Munionová) +++ Jerry O´Connell - (Max) +++ Josh Henderson - (Nick De Pietro) +++ Hudba: Christophe Beck +++ (09.08.2008)

Výrazný filmový deficit v posledných dňoch spôsobil, že aj na filme ako je tento, som sa prekvapivo slušne zabával a nenudil. Ono to už priehľadnejšie a plytkejšie ani nemohlo byť, ale niektoré výstrelky a vzájomná nevraživosť, ako aj sympatický výber hercov (či už hlavnej dvojice alebo detských zlomyseľníkov) bol veľmi podarený. Ale znova si to už asi nepozriem. Dovtedy prídu určite stovky podobných filmov s podobnou banálnou zápletkou. 55%. (20.12.2007)

Pohodová, vtipná a sympatická komedie o sžívání se dvou rodin. Frank má 8 dětí, Helen má 10 dětí, oba se milovali na střední škole, kdy měli i před svatbou, a osud je nyní znovu svedl dohromady, a tak se nastěhují spolu se svými 18 dětmi do jednoho velkého domu s majákem. Je to docela sranda, o tom nemůže být pochyb. Menší dětičky jsou místy roztomilé, místy bych jim dal nejradši pořádně na zadek, dospívající děti (obzvláště dívky) jsou velice sympatické. Dennis Quaid jako fotřík je docela sympatický, stejně jako Rene Russo. Po dějové stránce velice zajímavá komedie, která má zajímavý nápad a která dostává dospělé hrdiny do těch nejšílenějších situací, od nákupu v obchodě až po obrovskou párty uspořádanou doma. Je zde celá řada velmi zajímavých a vtipných momentů, které jsou prostě nezapomenutelné. Já jsem příznivec rodinných komedií, a stejně jako se mi líbil film Dvanáct do tuctu (mám na mysli první i druhý díl), tak se mi líbí i tento film. Rodinným komediím jsem vždy otevřený a většinou se mi i líbí, což je případ i tohoto filmu. Tohle je zkrátka taková pohodová komedie na nějaké nudné odpoledne, případně večer. Kažopádně Raja Gosnell na režisérské židličce dokazuje, že kromě trikových filmů (oba dva díly filmové verze Scooby-Doo) zvládá dobře i rodinnou komedii. Tedy alespoň já si to tedy docela užil a uděluji tři hvězdičky. (22.11.2008)

Všichni máme svoje sny. Třeba i sny o tom, že nás oblíbený herec se přece nezaprodá úplný blbosti. Kdysi jsem měla tenhle sen i o Dennisu Quaidovi, kterého jsem znala z dramat jako je Traffic, Frekvence a Hráč nebo z příjemných komedií ve stylu Pasti na rodiče a V dobré společnosti. No, ten sen právě teď skončil a zajímalo by mě, nakolik byl Quaid zoufalý, aby přijal roli, ve které nedělá vlastně nic jiného, než pochoduje v uniformě, píská na píšťalku a ještě se nechá polít nějakých hnusným zeleným slizem. Jen tak pro orientaci: Yours, Mine and Ours vypráví o vdovci/admirálovi, který se jednoho dne potká se svojí láskou ze školy, momentálně taky vdovou (jinak úspěšnou umělkyní), a ti dva se vezmou. On má 8 dětí, které ho poslouchají na slovo a řídí se předepsanými pravidly, ona má dětí deset a ani jednomu disciplína nic moc neříká. Už podle základu se dá tušit, že do civilnosti In Good Company má tenhle film sakra daleko, jenže on má stejně daleko i k vtipný komedii. Scénář vlastně nehraje žádnou úlohu, vůbec vás nemusí zajímat, kdy se naše hlavní dvě postavy v podání Quaida a Russo vezmou, jak se jejich vztah vyvíjí nebo kdy se rozvedou, protože to ve filmu stejně neuvidíte. Jediné, co celých 90 minut sledujete, je totiž přehlídka toho, jak se dá ničit nábytek domu. Plus jako bonus morální poučení na závěr, kdy vám film dokonale předvede, že i lidi, kteří si vůbec ale vůbec nejsou podobní, můžou být těmi nejlepšími přáteli. Sakra, Dennisi, do čeho ses to zapletl? (24.10.2006)