Území strachu

U textilky řádí vrah žen. V jednom případě mu to vyšlo a v tom druhém oběť útok přežila. Všichni soudruzi jsou podezřelí. Vrahem je však jen jeden a není to soudruh zahradník. A hlavně má motiv jako hrom. Vyšetřující kapitán Antonína Molčíka a poručík Oldřicha Víznera jsou tím lepším, co tahle (o něco méně) socialistická televizní krimi nabízí a dostávají větší prostor než Jan Přeučil, kvůli kterému byl film zařazen po cyklu Neobyčejné životy, který byl věnován právě jemu. Hrál inženýra s tak trochu tajemnou minulostí. Moc se tady nesoudruhovalo, zato tady byla "esenbácká" volha, Husák, nikoliv na provázku, nýbrž visící na zdi a snaha o dusnější atmosféru. První vražda Steinmasslové nic extra, druhá byla socialistickou variací na Vřískot, ale napadená to rozchodila. Vražd už nepřibývalo, tak nějak se to vleklo, a kdo je vrah bylo postupem času lehké uhádnout. Přechody z exteriérů do okatých studiových interiérů hodně rozmělnily tempo. Jednoznačným plusem je méně zprofanované herecké obsazení, z něhož nejlépe své party zužitkovali vyšetřováci. Poctivá česká tv krimi, která kupodivu není až tak zatížená dobou, a jako by jí měla chvílemi plné spartakiádní cvičky. Zajímalo mě jen, kdo je vrah, a jestli ho uhodnu. Uhodnuto a jednou stačilo vidět. Případná repríza nehrozí. 40% (08.08.2012)

Hned při vraždě jsem si vzpoměl, že už jsem to kdysi viděl, bohužel nebo spíše bohudík už jsem si nevzpoměl, kdo je vrahem, jen si pamatuji, že bych do tý lesní cestičky nešel večer ani za milion. Docela dobrý na jeden pokuk a škoda, že se Zuzana Schulzová z našeho filmu po revoluci vytratila. Není první hezká ženská co takhle po anglicku zmizela a jednoho to sere. (02.12.2018)

Nenáročná československá kriminálka, která neměla zas tak marný příběh a přesto ji moc lidí nezná. Což je docela škoda, protože herecké obsazení bylo slušné, stejně tak i jejich výkony a atmosféra. Přeučil jako „velký klátil“ v továrně plné ženských, Pavel Rímský coby šofér autobusu, Vízner snaživý policajt a přesto je všechny strčil do kapsy Antonín Molčík s falešným cigárem… (09.11.2020)

"Stejné místo, stejný způsob provedení. Vsadím sto ku jedné, že se jedná o stejný motiv a tím pádem o stejného pachatele." Soudruzi kriminalisté mají teda toho fištrónu dostatek. Na to by jen tak někdo nepřišel. Já jsem tedy hlavně obdivoval jejich geniální schopnost nezeptat se při vyšetřování na nic podstatnýho, aby mohli nechat diváka tápat. Ono je tam totiž podezřelejch celá fabrika a přilehlý okolí, takže to mělo bejt těžký. Nicméně i průměrnej šťoural mýho typu dostal brzy dost indicií na rozlousknutí případu a mohl se tak v klidu bavit nad zadumaným pohledem detektiva kouřícího nad výdobytkem moderní techniky - psacím strojem. Za mě je to prostě i na socialistickou kriminálku slabý, ale megasamec Ing. Mikuláš Král byl ve svý skromnosti naprosto jedinečnej. (22.10.2021)

Průměrná televizní, převážně interiérová, detektivka, která začne, vyšetřování plyne a nakonec skončí, aniž by se téměř cokoli stalo. Kromě toho, že si při výslechu podezřelých poručík (Oldřich Vízner) sedá vždy na stůl, naprosto chybí akce. Ale pravdou je, že se scénáristům podařilo dlouhou dobu udržet vraha v utajení před diváky. (08.08.2012)