Území strachu

No tak mně to i na tu dobu přišlo jako dost hustá nuda. Pan Molčík byl vždycky céčkový herec i na divadle a i tady je to vidět, přijde mi bez chuti a bez zápachu a bez výrazu (možná se snaží dělat to, co Gabin či Hrušínský, tedy zdánlivě nedělat mimikou nic a přesto být výrazný herec, ale každému není dáno). Přeučil je roztomilý chlípník, budiž, Syslová není špatná herečka, naopak, ale je jí tam poměrně málo. Jiří Schwarz je tragický herec, viz jeho Mácha, prostě hezkej kluk, ale herec nic. Tady tupě kouká a snaží se vypadat hluboce. Vízner nemá moc prostoru kromě toho že se sází 100:1 nebo kolik a jen tak přechází. Vyšetřování se tak postupně plácá od jednoho k druhému (což je možná reálný postup, nevím) až zbude nakonec správné odhalení. Nějaké dějové zvraty a podobně nikde. Schwarzova manželka (Zuzana Schulzová) je odhalena do košilky pěkně, ale krátce na to, abych dal více. No a narážky na realitu, o kterých se kolega Pohrobek zmiňuje, to tedy podle mne vůbec ne, byl rok 1986, kdy už se dalo daleko více. Jiří Bednář (mimochodem taky zamlada krásnej chlap , který pak herectví omezil a spíše manažoval) i Karel Štorkán byli zkušení autoři a dávali si velikánský pozor, aby náhodou nenapsali něco, s čím by měli sebemenší problém. Nevyčítám jim to, ale odvážná kritika společnosti tady podle mne zcela absentuje - to, že některé zboží není to se smělo, protože za to mohly nedostatky v zásobování apod.Není to podstatné pro tu inscenaci, ale aby se nevyvolával pocit odvážnosti tam, kde nebyl. (22.05.2011)

Hned při vraždě jsem si vzpoměl, že už jsem to kdysi viděl, bohužel nebo spíše bohudík už jsem si nevzpoměl, kdo je vrahem, jen si pamatuji, že bych do tý lesní cestičky nešel večer ani za milion. Docela dobrý na jeden pokuk a škoda, že se Zuzana Schulzová z našeho filmu po revoluci vytratila. Není první hezká ženská co takhle po anglicku zmizela a jednoho to sere. (02.12.2018)

V úvodu řeknu to, že jsem nepochopil informaci v zajímavostech, kde se píše, že si zavražděnou manželku zahrála Milena Steinmasslová na pár sekund ležící ve sněhu. Tak já bych to s dovolením opravil. Výše uvedená herečka hrála ve filmu od první minuty, když opouštěla podnik, prošla vrátnicí a následně byla uškrcena. A tak do zajímavostí patří jen to, že krátce po zabití se jí různě leskne v očích, to asi osvětlovači hrají s divákem hru a když je pak nalezena mrtvá, tak viditelně dýchá. Jinak se jedná o dost průměrnou kriminálku, kde všechny důležité aspekty hrají hlavní roli ve výsleších, což je vidět hlavně v závěru, kdy se pouze střídají podezřelí a mění se čas na hodinách. Kriminalisté působí zoufalým dojmem, ale vlastně má jít o jakousi rekapitulaci pro diváka, aby si stihnul tipnout vraha podobně jako v Hříchy pro pátera Knoxe nebo Hříchy pro diváky detektivek. Přitom na úplném konci Antonín Molčík tvrdí, že vrahovo jméno od jisté doby začal tušit. (01.10.2020)

Dobrá detektivka. Až na hudbu, která celý film zvěstuje hrůzu včetně při závěrečných titulcích, je děj naplněn tajemnem, které si každá z postav s sebou nese, dobrou policejní prací detektivů, kteří dlouho tápou, a i přes dlouhou stopáž slušným spádem děje. Tato detektivka mě naplnila takovým tím pnutím, které dobrá detektivka přináší. Ano, jsem spokojen. (24.07.2016)

Nenáročná československá kriminálka, která neměla zas tak marný příběh a přesto ji moc lidí nezná. Což je docela škoda, protože herecké obsazení bylo slušné, stejně tak i jejich výkony a atmosféra. Přeučil jako „velký klátil“ v továrně plné ženských, Pavel Rímský coby šofér autobusu, Vízner snaživý policajt a přesto je všechny strčil do kapsy Antonín Molčík s falešným cigárem… (09.11.2020)