Zabytaja melodija dlja flejty
Forgotten Tune for the Flute
Obsahy(1)
Téma stagnace a nastupující přestavby zúročil Eldar Rjazanov v satirické komedii o úředníku Filimonovi, který je zaměstnán v Hlavní správě volného času. Do této smyšlené instituce je zkarikován rozbujelý byrokratický aparát, o jehož redukci se tehdejší sovětská společnost pokoušela. Modelově je ve filmu pojat i milostný trojúhelník, jehož vrcholy tvoří hlavní hrdina a dvě ženy: nemilovaná, ale elegantní manželka Jelena, jejíž rodiče Filimonovi dopomohli ke kariéře a blahobytu, a temperamentní milenka Lída, ošetřovatelka ze závodní ordinace, která hrdinovi připomene jeho umělecké nadání, pohřbené vlastním konformismem. Filimon váhá mezi oběma ženami, podobně jako váhá mezi svými občanskými postoji a názory. Svůj hlas ústřední trojici propůjčili Pavel Soukup, Ljuba Krbová a Jana Preissová.
Zdroj: kino Ponrepo (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Směska melodramu manželského trojúhelníku a výjevů lehce komediálních. Široce se uplatňuje satirická kritika soudobé společnosti, ale bez znalosti doby a prostředí to neznalý těžko rozklíčuje a působí to poněkud absurdně. ()
Smutek. Tak bych definoval náladu, která ve mně zavládla po zhlédnutí tohohle díla. Pro ty, kteří se těší, jak se u toho smíchy pomlátí, mám smutnou zprávu, a sice, že vtipy a satira na vládnoucí režim přítomné jsou, ale ve výsledku to nepůsobí až tak moc vtipně. Nejspíš záměrně... Navíc se zde divák dočká dvou zajímavých snových sekvencí a dvou slepých dějových uliček, které posmutnělému vyznění snímku ještě napomáhají. A neměl bych zapomenout ani na výtečné herce, Filatov, Dogileva i Kupčenko jsou zde úžasní. Jak je tu zmíněno pode mnou, tenhle film je i o nevěře, na níž však není nahlíženo v tak negativním smyslu jako třeba v Podzimním maratonu. A hlavní hrdina není takový zoufalec jako ten ve zmíněném Daneliově opusu. Pracuje totiž na veledůležitém, a proto naprosto nepostradatelném, odboru volného času, kde posuzuje vhodnost umění pro veřejné předvádění. Proto musí poslouchat nějaké sbory, navštěvovat výstavy umění a sledovat ultramoderní verzi Revizora v podání amatérského divadla. Není šťastný, protože ví, že dělá špatnou věc. A to se mohl živit jako hráč na příčnou flénu, neboť vystudoval konzervatoř. Jeho tchán je však vlivný papaláš, který ho do toho úřadu dosadil, a jeho manželka ho navíc v jeho kariérním postupu silně podporuje. Pak ale potká zdravotní sestru Lídu, která je svou povahou na hony vzdálená manželce, a která si dokáže s potěšením poslechnout hru na příčnou flétnu. S milenkou samozřejmě příjdou lži... Dále už děj vyzrazovat nebudu, snad jen nastíním, že závěr se nedá brát jako úplně šťastný, jako spíše pološťastný s velmi hořkou příchutí. Film vlastně zobrazuje hlavního hrdinu uprostřed boje mezi nalinkovaným osudem v rámci byrokratického aparátu a životem, který by sám chtěl žít. Netřeba snad dodávat, že tenhle boj může leckoho dovést i ke ztrátě rozumu a života. 90% ()
Dost podprůměrný film o existenci nevěry i v Sovětském svazu v dosti chaotickém ději. ()