Režie:
Svatava SimonováScénář:
Jiří ŽáčekHudba:
Ladislav SimonHrají:
Pavel Trávníček, Veronika Jeníková, Jaroslava Adamová, Libuše Švormová, Karel Hlušička, Jiří Holý, Dana Batulková, Eva HruškováObsahy(1)
Volně natočeno na motivy japonských bájí a pověstí. V pohádkovém příběhu se vypráví o osudech mladého rybáře (P. Trávníček), který svou statečností a odvahou zachrání štěstí dívky Jukiko (V. Jeníková) i své vlastní. A jak už to v pohádkách bývá, nakonec zvítězí i nad zlem, v našem případě nad čarodějnicí Jamambou (J. Adamová), která sužuje celý kraj. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Rybář Džiro přichází za svou milou Jukiko. Mládenec s děvčetem, oděném do "hedvábí" z Textilany, sotva stačí prohodit pár vět, když tu se zezadu přikrade babice, kterou bezelstný Džiro považuje za pomatenou ubožačku. Nevšiml si, že Sadako s hrůzou hupsla zpátky do studny a Kayako se překotně odplazila na půdu. Na scéně se objevila nejvyšší autorita mezi japonskými bubáky – Jamamba! Den nato Jukiko oplakává ztrátu kouzelného zvonečku. Bojí se, že bez něj štěstí odejde a trápení přijde. Džiro v duchu nevěřícně zakroutí hlavou a utěšuje se, že je aspoň hezká. A protože má Jukiko rád, ochotně se vydá zvoneček hledat. Zastaví se na trhu před ranými Hokusaiovými pokusy, načež vyrazí na dlouhou a strastiplnou pouť kolem dokola jednoho mostu... Kdo by to byl věřil, že nejlepší japonský horor natočí Češi. :-) ()
Jářku, děti, byla to věru podivná pohádka. Sličná Jukiko měla zřejmě něco s očima, nejen že nebyly šikmý, navíc se zašilhala do Pavla Trapníčka, kterej jí utáhl na lehce zasmrádlou leklou rybu. Dost neurvale se v poslední době navážím do chudáka Kanyzy (s knírem nebo bez), ale tenhle neherec, jehož jednotlivé role polodementů jsou od sebe zcela k nerozeznání, je snad ještě o nějakou tu třídu níž. A dokonce i samotná čarodějka Jamamba byla nějaká opožděná. Tancovala sice pěkně, ale jinak si teda nedovedu představit, jak mohla naletět na tak starej trik s proměnou v bezbranýho tvora. Ten je známej z kdejaký pohádky snad každýmu parchantovi do šesti let. Její mezery v literatuře pro děti tak bylo jediný štěstí pro tragicky naivního hlavního hrdinu, takže šťastnej konec byla vlastně náhoda. Tady je názorně vidět, jak je důležitý číst namísto vyvádění neplech někde po nocích. Kdyby nelenila a zařídila si průkazku do místní knihovny, mohla mít chutnou pečínku (až by se sliny sbíhaly) a hlavně bejt živá, nikoliv rozmáznutá ošatkou na podlaze. A Jukiko si mohla najít opravdovýho nabíječe namísto týpka, kterej sbírá chcíplý ryby ve stoce za vesnicí. Když tak přemýšlím, byl to vůbec šťastnej konec? ()
Viděl jsem to jako dítě a musím říct, že jsem se Jamamby v podání Jaroslavy Adamové opravdu bál. Ta její říkanka "žeru krávy... žeru lidi..." mě pronásleduje dodnes.:-) ()
Kdybych Jamambu poprvé viděla jako dospělá, asi by na mě moc velký dojem neudělala a pravděpodobně bych během pár dní zapomněla co to Jamamba vůbec je, ale vzhledem k tomu, že jsem ji poprvé viděla jako dítě, dojem na mě udělala obrovský. Dodnes si vzpomínám, jak jsem nemohla několik dní usnout a jen vzpomenout si na Jamambu byl problém ještě několik dalších let, protože pak opět začaly problémy se spaním. Nejhorší scéna "pohádky" je, když Čiro večeří v rodině Jukiko a Jamamba se objeví v zahradě a začne tu svojí:"Vyju hlady, vyju hlady, žeru krávy, psy i hady, žeru zvěř a žeru lidi! Kdo mi příde do drápů, toho rozsápu!" Dodnes sice říkám, že můj první horor byl Kukuřičné děti, ale není to pravda, můj první horor byla Jamamba. ()
"Nemám čas chodit na večeře." ()
Je jenom málo hrůzostrašných horrorů, které se dokázaly aspoň přiblížit hrůze, kterou jsem zažíval při mém prvním zhlédnutí Jamamby. A nebyl jsem sám, bratranec se sestřenicí, co seděli před televizí hned vedle, se taky leknutím odkláněli od obrazovky. Nyní jsem si to po dlouhých a dlouhých letech pustil a musím říci, že scény s Jaroslavou Adamovou coby Jamambou stále fungují a můžu garantovat všem, kdo se bojí pustit si tento skvost teď v dospělosti, že lekačky neztratily nic ze své působivosti. Už vás to tak nepoznamená, ale váš srdeční tep rozhodně nezůstane v klidu. ()
Já se z toho posrávám ještě dnes! ()
Paní Simonová asi neměla v době natáčení této pohádky děti zrovna v lásce...:) Tedy alespoň mě Jamamba při prvním shlédnutí (ehm... přiznávám... i při všech dalších...) vyděsila k smrti a obávám se, že mě navždy poznamenala. Když se tu rozhlédnu kolem sebe, asi jsem nebyla zdaleka jediná, že...? :) ()
Někdo tady už napsal, že toho, kdo to pustil do Studia Kamarád měli zavřít! Myšleno samozřejmě v nadsázce, ale já se téhle pohádky, resp. Jamamby taky bál, jak čert kříže!!!! ()
Kdyz jsem byla mala, tak jsem se u teto pohadky (ted uz vim, ze je to na bazi Asijske bajky) strasne bala :). A i kdyz jsem si ji nedavno poustela, ten zvlastni pocit strachu, ve mne stale zanechava...Uz jen ta hudba, kdy vite, ze se Jamamba zjevi je strasna :-D Diky tomu asi dokazu popsat celek, jako velice ucinny a herce jako presvedcivi :) ()
Nelíbilo. Místy mi šlo na nervy to čemu tam říkali hudba. Ta džaponská mi nějak nesedla, Ale jinak jsem už viděl horší věci. ()
Netuším, kolik pohádek bylo v Česku natočeno podle těch japonských, ale já viděl ještě Rozsudky soudce Ooky natočeny o tři roky později. V ní exceluje především Miroslav Donutil. Zde Pavel Trávníček celkem věrně kopíruje pohyby a gesta Japonců. Troufnu si říct, že dekorace a masky byly o něco lepší než ve výše zmíněné pohádce. Těžko chtít víc, asi těžko se v Českých luzích a hájích může točit pohádka vydávající se za japonské prostředí. Já mám rád českou klasiku, takže na mě jsou pohádky z asijských zemí trochu abstraktní. Ale je faktem, že vycházím pouze z českých zdrojů o japonských pohádkách. Žádné fantasy nebo pohádky z této země ryb jsem neviděl. Jaroslavě Adamové role čarodějnice perfektně sedla a byla skvěle nalíčená. ()
tahle pohádka mě k srdci vůbec nepřirostla, na můj vkus je moc strašidelná a Jamamba je pěkně nenažraná potvora ()
Na můj vkus až dost strašidelná pohádka na japonské motivy. ()
"Vyju hlady, vyju hlady, žeru krávy psy i hady, žeru zvěř a žeru lidi, kdo mi padne do drápů, toho rozsápu."Moje největší dětská noční můra a i v dospělosti jsem měl lehké mrazení v zádech, když jsem pohádku o zlé japonské čarodejnici viděl. Může způsobit dětem vážné trauma, proto jim ji doporučuji pustit pouze v případě, že trápí kočky a psy, nebo se z nich jiným způsobem stávají nezvladatelní spratkové. ()
Jako strašidlo to na mne fungovalo nejvíc :-D ani nohu zpod peřiny jsem nevystrčil...Adamová tam byla úžasná ()
Táááák! Nemít v oblíbených věc, která mě v mém dětství tolik ovlivnila? Dnes (už) se nebojím, ale tu atmosféru tam cítím pořád! Kašlu na kulisy atd. Jaroslava Adamová je čarodějnice nejtemnější! Pavel Trávníčekje zosobněním naivity a prosťáček k pohledání. Maggi v kostkách jsem při tom pravidelně kakával. Nelze nedoporučit. Dnešní děti by to rozhodně měli povinně sledovat! Nejde nezmínit povídku o panu Hanzamonovi, u jejíž pointy se často válím smíchy v křečích do dnes! Megabiják za bůro :).Čiré zlo :). PS: co je to za dementní oficiální text? Ještě pro jistotu udělali z Gira (čti džiro), Čira? To byl punkovej rybář ne? :) ()
Chcal jsem z toho maggi tak do 20 vcetne. Plnej kotel. ()
Jamamba mě jako dítě docela solidně vyděsila. Vyju hladyyyyyy... ()
Ještě dnes se občas v noci vzbudím, zbrocena potem... ()
Související novinky
Jaroslava Adamová 1925 - 2012
V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)