poster

Jamamba (TV film)

Pohádka

Československo, 1985, 45 min

  • deepspace101
    ****

    Rybář Džiro přichází za svou milou Jukiko. Mládenec s děvčetem, oděném do "hedvábí" z Textilany, sotva stačí prohodit pár vět, když tu se zezadu přikrade babice, kterou bezelstný Džiro považuje za pomatenou ubožačku. Nevšiml si, že Sadako s hrůzou hupsla zpátky do studny a Kayako se překotně odplazila na půdu. Na scéně se objevila nejvyšší autorita mezi japonskými bubáky – Jamamba! Den nato Jukiko oplakává ztrátu kouzelného zvonečku. Bojí se, že bez něj štěstí odejde a trápení přijde. Džiro v duchu nevěřícně zakroutí hlavou a utěšuje se, že je aspoň hezká. A protože má Jukiko rád, ochotně se vydá zvoneček hledat. Zastaví se na trhu před ranými Hokusaiovými pokusy, načež vyrazí na dlouhou a strastiplnou pouť kolem dokola jednoho mostu... Kdo by to byl věřil, že nejlepší japonský horor natočí Češi. :-)(15.9.2012)

  • manonfire
    ***

    Když se objevila Jamamba, a začala svou básničku připomínající recepturu na výrobu vícedruhového masného výrobku, děti měly co dělat, aby udržely svou vylučovací soustavu v rámci podmíněného reflexu, koneckonců Trávníček taky. Paní Svatava Simonová zřejmě dostala od Národního Podniku Textilana zaúkolováno, aby zavdala podnět ke zvýšení poptávky na výrobu plen a spodního prádla. Zvolila sugestivní pohádku pro nejmenší, v níž paní Adamová žere lidi, krávy, psy, hrochy, pásovce, šmouly, sovy a bůhví co ještě. Jen ta Veronika Jeníková mi jako subtilní japonská dívenka Jukiko nepřišla se svými šestkami in natura zrovna nejvěrnější, ale co bychom jí to neodpoustili. 60%(11.11.2016)

  • crha
    *****

    Díky této pohádce jsem se do patnácti pochcával. Už jí nechci vidět, protože bych si jí zkazil a já si jí chci pamatovat tak, jako když jsem byl malej. Toho, že pro mě přijde Jamamba jsem se bál jako dítě asi nejvíc ze všeho. Pro dítě opravdu traumatizující a jestli budu mít svoje vlastní, tak mu Jamambu určitě pustím.(20.7.2008)

  • Jezinka.Jezinka
    ****

    Orientální papundeklové pohádky jsou jednou z mých nejvýraznějších filmových vzpomínek z dětství. A asi proto, že jsem měla strýce keramika a strávila jsem nejedno úmorně dlouhé odpoledne navazováním zvonečků (pro šťastné neznalé, to je ten proces, při kterém se zvonku dodává srdce, aby to byl zvonek a ne nesmyslný němý předmět), větší hrůzu ve mně probouzel ten přišišlávající zvoneček štěstí se svojí písničkou, než celá Jamamba. Strejdo, odpočívej v pokoji.(1.11.2013)

  • topi80
    ****

    Je jenom málo hrůzostrašných horrorů, které se dokázaly aspoň přiblížit hrůze, kterou jsem zažíval při mém prvním zhlédnutí Jamamby. A nebyl jsem sám, bratranec se sestřenicí, co seděli před televizí hned vedle, se taky leknutím odkláněli od obrazovky. Nyní jsem si to po dlouhých a dlouhých letech pustil a musím říci, že scény s Jaroslavou Adamovou coby Jamambou stále fungují a můžu garantovat všem, kdo se bojí pustit si tento skvost teď v dospělosti, že lekačky neztratily nic ze své působivosti. Už vás to tak nepoznamená, ale váš srdeční tep rozhodně nezůstane v klidu.(18.2.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace