Jamamba

Rybář Džiro přichází za svou milou Jukiko. Mládenec s děvčetem, oděném do "hedvábí" z Textilany, sotva stačí prohodit pár vět, když tu se zezadu přikrade babice, kterou bezelstný Džiro považuje za pomatenou ubožačku. Nevšiml si, že Sadako s hrůzou hupsla zpátky do studny a Kayako se překotně odplazila na půdu. Na scéně se objevila nejvyšší autorita mezi japonskými bubáky – Jamamba! Den nato Jukiko oplakává ztrátu kouzelného zvonečku. Bojí se, že bez něj štěstí odejde a trápení přijde. Džiro v duchu nevěřícně zakroutí hlavou a utěšuje se, že je aspoň hezká. A protože má Jukiko rád, ochotně se vydá zvoneček hledat. Zastaví se na trhu před ranými Hokusaiovými pokusy, načež vyrazí na dlouhou a strastiplnou pouť kolem dokola jednoho mostu... Kdo by to byl věřil, že nejlepší japonský horor natočí Češi. :-) (15.09.2012)

"Uvidíš každého takového, jaký doopravdy je." No tak to potěš. Já vlastně ani pořádně nechápu, jak jsme mohly my děti, jejichž prvních deset let života se přesně překrývalo s léty osmdesátými, přežít v relativní psychické pohodě. Komentáře se tu hemží vzpomínkami na tuto studiovou pohádku jako na ultimátní dětský horor. Já to mám taky tak. A což teprve když přišel čaroděj Mrakomor, vládce všeho nečasu! Ale to už je zase jiná pohádka. (04.05.2020)

... Viju hlady, viju hlady, žeru krávy, psy i hady. Žeru zvěř a žeru lidi, kdo mi padne do drápů toho rozsápu... Další kousek z bonusových tipů ze článku o 10 nejstrašidelnějších ČS filmech. Vím určitě, že jsem kdysi tuhle pohádku viděl. ale nic jsem si z ní nepamatoval. Což svědčí o tom, že tehdá (a ani teď) mě postava Jamamby nevystrašila natolik aby mi těch x let utkvěla v paměti. Dnešní děti se na tuhle pohádku podívají asi jen stěží a ikdyby tak je sotva vyděsí. Takže tahle pohádka bude spíš takovým nostalgickým klenotem pro ty, který vyděsila v dětství. Každopádně pořád lepší než nějaký novodobí pohádky. Za mě je to takovej průměr a spíš to beru jako takovou hezkou vzpomínku na doby kdy si pohádky vystačily s jednoduchejma kulisama. (24.02.2023)

Viacerí z vás si iste spomínate na časy, keď sa v bývalom socialistickom Československu točili televízne inscenácie na motívy rozprávok z orientálnych krajín, kde však hrali naši herci namaskovaní za aziatov. Bol to taký nepodarený rasový naivizmus. To je presne aj tento prípad. Mladý, japonský rybár, ktorého hrá Pavel Trávniček, sa vydá do sveta hľadať zvonček šťastia, čo ukradla jeho milej lesná príšera „Jamamba“. Na túto rozprávku ma upozornil uživateľ SOLOM. recenziou, ktorú zverejnil na doméne horror.cz. So Solom väčšinou súhlasím, no v tomto prípade nezdieľam jeho nadšenie. ** (21.12.2012)

Mám slabost pro tyto normalizační studiové pohádky, zvlášť jsou-li na motivy orientálních námětů. Kam se na ně hrabou sebevíc výpravné komerční záležitosti, co v posledních letech produkuje ČT. Jamambu si dobře pamatuji ještě z dětství, poprvé viděnou na černobílé televizi, temnou, místy skoro hororovou atmosféru i ten její popěvek: "Vyju hlady, vyju hlady, žeru krávy, psy i hady...". Trávníčkovi dobře sedly nejen role princů, ale i těchto vesnických mládenců a Adamová coby Jamamba byla taky skvělá. Ta její maska je vskutku ohyzdná, tak trochu jako masky šamanů z tichomořských ostrovů. Uděluji nadprůměrných 65%. (26.12.2018)