101-kai me no puropozu

Moje nejstarší japonská série, kterou jsem kdy viděl (když pominu bílého psa Gora). Japonci byli vcelku progresivní a pokrokoví, na éru 90.let se vzpomíná jako na zlaté období. Tvůrci nemají problém nastolovat problémová společenská témata jako sexuální obtěžování na pracovišti, nebo si neodpustí rýpnutí do současné generace, kdy vyčítají chlapcům, že některé dívky jsou ještě ve 20 panny:) Co by říkali dnes? :) Tato série je velmi kultovní a hodně známá v okolních zemích (zejména Číně). Asano Acuko, Takeda Tacuja jsou viděni jako tehdejší ikonický pár. On (Hoshino Tatsurou) je muž téměř středního věku bez naděje na povýšení ve stavební firmě neví nic o klasické hudbě, ona (Yabuki Kaoru) je členkou tokijského symfonického orchestru (cellistka). Nemůže zapomenout i po letech na svého tragicky zesnulého snoubence. Seriál misí sociální realismus, komedii, romanci i trochu idealismu a pohádkového konce. Nemůžu říct, že by si na něco stěžoval, ale prostě na sérii i přes všechny klady je trochu znát zub času. Navíc mi přijde, že po díle 7. se trochu vaří z vody. Přesto pokud se chcete poučit, jak vypadaly před třemi dekádami v Japonsku, určitě se nespálíte. První polovina je hodně nadprůměrná, uvolněná a vtipná, ale pak to nějak začíná drhnout. (17.01.2018)