Rofuto

Ne úplně tradiční japonská duchařina. Prvoplánovými lekačkami se vyloženě šetří, spíše se pomalu, pečlivě a potichoučku buduje napnutá atmosféra, kdy je divák neustále v očekávání nějakého překvapení či hnusárny, které ale nepřicházejí. Což v důsledku znamená, že se 80 minut vlastně nic neděje, hlavní hrdinka se potuluje po venkovské usedlosti a ve vedlejším domě objevuje 1000 let starou mumii, nedávno vylovenou z blízkého jezera. Tyto pasáže jsou však nejpůsobivější, rozuzlení, které téměř eliminuje nadpřirozené elementy, už kouzlo ztrácí. (05.10.2012)

V prvej polovici veľmi sľubný film s tajomnou a strašidelnou atmosférou. Zaobíde sa bez otrepaných ázijských ľakačiek, keďže má výborne natočené napínavé scény, ktoré nepotrebujú hlasné zvukové efekty, aby ste sa začali báť. Počas váčšiny scén s "duchom" nepočuť nič iné, iba fúkanie vetra za oknami, a o to reálnejšie to pôsobí. V druhej polke ale režisér akosi zahadzuje čo vybudoval a zablúdi niekam do lesa. Stále sa nájdu dobré momenty, ale príbeh už spravil takú odbočku najmenej zaujímavým smerom, že som oňho úplne stratil záujem. Viac by ma potešilo, keby sa do samého konca dianie točilo výhradne okolo múmie, hoci aj tým otrepaným spôsobom (budem vás strašiť kým nenájdem pokoj)... lebo s takto vybudovaným napätím a odlišným prístupom k strašeniu z toho mohol byť horor po akých sa nezaspáva. (17.07.2010)

Nejsem si tolik jist svým diváckým zážitkem, jako u KAIRO - mám pocit, že nedostatečná sevřenost ROFUTO není až do tak velké míry autorským záměrem. Nicméně i tady mi připadá fascinující, kterak se ze začátku z velké části civilně působící svět mění v noční můru, v níž převažuje snová logika. U ROFUTO se navíc příběh zřejmě obrací v něco, co by mohlo představovat fantazii hlavní hrdinky, která je spisovatelka pracující na jakési nespecifikované próze pro ženy - v tomhle ohledu se vtíravá melodramatičnost, u níž není jistý stupeň ironie, paradoxně podobá třeba některým filmům Pedra Almódovara. U některých scén jsem si vybavil vlastní snové zážitky, přičemž nemám ani tak na mysli jejich obsah, jako spíš mnohem hůře postižitelný pocit týkající se způsobu co a jak se ukazuje. Podobný dojem jsem měl mimochodem např. u některých scén v díle Davida Lynche (MULHOLLAND DRIVE - scéna s děsivým výjevem vynořivším se zpoza rohu, který představoval bizarní potvrzení toho, že iracionální běs má reálnou podstatu; stejně tak mnoho scén z novějšího TWIN PEAKS: THE RETURN). Což je pro mě jeden z indikátorů, že na tom filmu, a na tvorbě Kijoši Kurosawy obecně, je něco fascinujícího. (03.04.2018)

5,0/10 Nesmierne slabý film vzhľadom na Kurosawovu predchádzajúcu tvorbu. Tentokrát sa rozhodol nemixovať rôzne žánre, a zotrvať len v rámci jedného (psychologického hororu). Kým prvá polovica filmu je ešte relatívne slušná (hoci sa priveľmi podobá na všetky ostatné japonské horory za posledných desať rokov), v druhej sa začína prejavovať obmedzený finančný rozpočet a autorská bezradnosť (ja sám dúfam, že sa mýlim...), zamaskovaná za lacnú mysterióznosť. Napokon to vyústi do (zámernej) karikatúry hororu ako žánru, čo však u Kurosawu nie je vôbec prekvapivé. (28.02.2009)

Je to takový nevyrovnaný film. Ze začátku se skoro nic neděje s velmi decentní troškou nějakých záhadných scén nebo snahy navodit dojem tajemna a napětí, aby se teda asi po třičtvrtě hodině konečně něco začlo dít a to docela skokově, protože se objeví první hodně strašidelné lekací scény, které jsou přesně podle režisérova schématu z předchozích filmů, takže nečekaně děsivé za použití úplného minima a bez toho, že by na diváka vyskakovala za náhlého rachotění nebo hlasitých smyčců nějaká olezlá mrtvola jako se to děje v amerických remacích nejčastěji. Potom se zas nic moc neděje a až zase ke konci nastoupí ještě strašidelnější lekání, které je teda nejspíš asi to hlavní, co se tentokrát povedlo opravdu dobře, protože zbytek filmu je prostě takový rozvleklý a strašně těžko a pomalu stravitelný, i když vlastně nejde o nic komplikovaného. Je to skoro až "běžný" tajemně duchařský příběh s troškou "detektivní" příměsi, do kterého režisér jako obvykle vložil nějaké "podobenství" týkající se tentokrát, nebo možná zase, mezilidských vztahů, které mi možná tak úplně nedošlo, každopádně si pro to zvolil tentokrát velmi vleklý způsob a zápletku, kterou mohl stáhnout přinejmenším o půlhodinu a taky tomu nedávat tak podivně komplikovaný konec. Jakási "sociální" nebo "vztahová" kritika, kterou režisér zase prezentuje hororovou formou tu ale pro mě byla trochu těžko pochopitelná a nejspíš, jsem to asi ani nepobrala úplně, protože tam kde v Kairu nebo i odplatě a Cure volil přímou cestu, tak tady kličkoval co to šlo, až jsem z toho byla popletená. :) (17.09.2010)