Na konci všech válek

Je hezké vědět, že vždycky se v zrnku písku objeví nějaká perla, o které člověk neví a tudíž netuší co od ní očekávat. Když už se nějaký válečný film objeví a nic o něm nevím, jsem překvapený a hodně zvědavý. Na konci všech válek se odehrává opravdu uplně v té největší prdeli, v táboře, který hlídají japonská a korejská vojska, v táboře, ve kterém tito vojska střeží americké vojáky, o kterých nikdo nemá ani šajnu. Každopádně celý film se odehrává v tomto táboře, takže žádné zajímavé rozvádění příběhu jsem nečekal a hlavně jsem věděl jak to všecko dopadne už od samotného začátku. I přesto, že jsem nic nečekal, protože příběh nic moc nenabídne, byl jsem překvapen a potěšen zároveň. Herecké výkony totiž byly naprosto strhující a to hodně pomohlo atmosféře, která se v táboře dokázala za tu dobu vykreslit. Jako válečné drama mě to hodně zaujalo, přestože jsem o něm nic nevěděl. Prostě jsem byl překvapený, protože jsem viděl film, kterému bych dal jinak tři hvězdičky, za svojí průměrnost. Tu čtvrtou dávám za to, že mě to dokázalo dostat do toho tábora nabytého emocemi. (05.05.2008)

Síla. Na scénu s lopatou jen tak nezapomenu. (25.02.2006)

Sice to od prvopočátku nemá být pouze "remake" geniálního Leanova podobenství, ale srovnání se přesto vyvarovat nedokáži. Hlavní "novotou" tu má být obzvláštní důraz na vztahy mezi zajatci samými, ale ani obligátní téma těchto zajateckých stylizací se nezapře:v pravdě britská buldočí povaha s konfliktu s více než nepříznivými podmínkami jako hlavní hodnotu nakonec většinou neuznává "obyčejné" přežití, nýbrž zachování lidské důstojnosti doslova za každou cenu. Oceňuji snahu o historický podklad posilovanou černobílými záběry a dokumentárním koncem. Dokonce i nepodařený syn Kiefer Sutherland zahrál na hranici svých možností, a to je co říci! (22.04.2005)

Snímek Na konci všech válek v sobě obsahuje všechny tradiční ingredience dramatu odehrávajího se v zajateckém táboře jako jsou různé spory věznů s vězniteli i mezi sebou, utrpení, tvrdá dřina, mnohdy až nesmyslný vzdor (ovšem důstojnost zachovávající), povídání o snech po večerech, slezy na buzerplace, krutost věznitelů... Potud by se mohlo zdát, že zapadne v šedi předchůdců, jimiž bylo téma do značné míry vyčerpáno... Jenže... Věznitelé jsou Japonci, kultura s odlišným vnímáním morálky, cti, důstojnosti i povinnosti. Co v očích našich působí jako hrdý vzdor, je v očích japonského věznitele dost možná osobní urážka. A pokud ji nepotrestá, přijde o důstojnost zase on... Ale zase na třetí stranu... Co chvíli jsem měl pocit, že film nám představuje Západní civilizaci jako japonské morálně nadřazenou. To jsem se však spletl. Morálně nadřazenou (a navíc odpovědi dávající) je víra, samozřejmě ta poctivá a autentická. Proč by byl jinak tak kladen důraz na to, že dvě nejpozitivnější, nejhumánnější postavy příběhu vstoupily do kněžského stavu? Zrovna me, to příliš nepotěšilo. Stejně jako všudypřítomný vševysvětlující voiceover. Silné ***. (09.02.2009)

" A co budeš až tahle válka skončí?.........Budu se připravovat na další". (20.11.2017)

Film Na konci všech válek o tom, že v japonském zajateckém táboře se nežije zrovna nejlépe, není drama, válečný ani akční film. Je to jen táhlá konverzační a zoufale neakční nuda díky plytkému scénáři a nízkému rozpočtu, na míle daleko od Mostu přes řeku Kwai, nebo třeba Krále krysy. Jen herci hrajou dobře a film tak trochu zachraňují, jinak je to filmový mišmaš scén, které jste už určitě a lépe někde viděli v jiných filmech (stavba železnice, zajatec - obchodník s Japonci i domorodci, bombardování vlastním letectvem, tresty, hlad a smrt). Všechny zajímavé scény jsou v traileru: http://www.youtube.com/watch?v=LwyqlM5dRVI (06.12.2012)

Tradiční film ze zajateckého tábora, kde každý den není posvícení. Trochu mě to zklamalo. Čekal jsem realistickou drasťárnu plnou vzdoru, drsných výrazů a bojovného ducha. Skutečnost byla tenkrát jiná, takže se podle toho natočil film. Postavy mě bohužel nijak neoslovily, byly ploché, jako thaiský prostitut. Herecké výkony rozhodně nebyly uvěřitelné, jediná postava, které jsem to sežral, byl hlavní japonský dozorce. Robert Carlyle mi místama vadil, to samé se dá říct i o postavě Ciarána McMenamina. Snad jen Sutherland mi přišel zajímavý. Děj byl nečekaně nudný, za celou dobu se nestalo vůbec nic zajímavého, bylo to v podstatě vypravění o tom, jak stavěli železnici. Umírání hlady, nemocema nebo mučením zde bylo tak suše podáno, že když jsem se u toho přežrával vánočním cukrovím, ani jsem se nezamyslel nad tím, jak příšerně se na to umíralo. Závěrečné ukřižování mi přišlo až komické. Nevím, jak to tenkrát bylo, ale dost pochybuju, že by se někdo nechal přitlouct ke kříži a skoro u toho dostával sebemrskačské orgasmy z dobře odvedené, duševní práce. Zatím největší zklamání mých soukromých, filmových Vánoc. 60% 27.12 2009 (27.12.2009)

I když si jako zapřisáhlý ateista myslím, že bych cestu z hrůz války a zajetí nehledal tam, co Campbell, kdoví, nikdy jsem díky bohu:) nic podobného nezažil. Scéna Reardonova ukřižování, kdy i jeho vykonavatel roní slzy, patří k nejsilnějším v dějinách vězeňských dramat. (14.10.2005)

Most přes řeku Kwai, co nepřešel Tenkou červenou linii.. Že japonský zajatecký tábor není apartmá v hotelu Ritz, už asi není třeba zběhlému divákovi vysvětlovat, ale Cunningham, který dostal k dispozici docela kvalitní herecký materiál, dlouhou dobu nedokáže vykreslením duchovního i fyzického soužení vtáhnout diváka do hry. Bible, Platón a citování z Shakespeara probouzejí bez emočního náboje výší míru empatie ztěžka. Nutno však podotknout, že od mimořádně silné scény s ukřižováním („Do it!“) se snímek o naději a víře v nelidských podmínkách alespoň zdařile vyškrábe do výše kolen Davida Leana.. (08.06.2012)

Nevelký film o partičce skotských vojáků (a jednm amíkovi) v japonském zajateckém táboře. Jak to už u podobných filmů bývá dočkáme se spousty až na za mezní kraj dovedených scén obrazu války. Díky obsazení je navíc na co se dívat. Bobby Carlyle tradičně skvělý, Kiefer rovněž a Mark Strong na sebe strhával pozornost kdy jen mohl. (07.07.2010)

Nic nového pod vycházejícím/zapadajícím sluncem, přesto díky hmatatelné špinavosti a patosu určeno k prožití spravedlivě rozložených silnějších/slabších chvil. (14.08.2008)

docela netradiční pohled do života lidí v zajateckých táborech za 2. světové války.Ale mě se tenhle film docela líbil.Hlavně kvůli hercům (09.08.2004)

Drsný život v japonském zajateckém táboře za 2. svět. války v barmské džungli, zápas o přežití s brutálními japonskými dozorci. Obligátní stavba železnice je v tomto dramatu zcela podružná. Film zpracovám podle pravdivého příběhu jednoho z přeživších zajatců. (17.01.2004)

Na konci všech válek leží jedno veliké rozmazané lejno, které s ubíhajícím časem smrdí víc a víc. I ve větraných místnostech. Nuda. (21.05.2008)

Poměrně silné válečné, resp. antimilitaristické drama, kterému dodává na hloubce často značně tklivá hudba, ale také dosti autenticky působící herecké výkony. (20.10.2015)

Tak to zkrátka v japonských POW bylo. Japonci naprosto nechápali akt ,,vzdání se nepříteli" který byl v rozporu s jejich vyznávaným samurajským kodexem Bušidó. V jejich očích to byla slabost a zbabělost. Statečný bojovník by se nepříteli nikdy nevzdal - spáchal by sebevraždu. Proto jejich přístup k zajatým spojeneckým vojákům byl od prvopočátku brutální a pro Američany, Brity či Australany naprosto nepochopitelný. Ti to nechápali ani když se karta obrátila a nejen japonsští vojáci, ale i ženy s dětmi páchali hromadné sebevraždy.... I přes výborného Carlyle a Sutherlanda (kterého většinou až tak nemusím) a dost drsné momenty mi to ale na 4 hvězdičky nepřišlo. Tak za 3. (28.07.2011)

Se značnou dávkou sentimentu zpracovaný pokus o něco podobného jako Most přes řeku Kwai. Nebýt až Spielbergovského závěru možná bych dala i čtyři hvězdičky, ale v takovém množství sentimentu jsem již málem utonula a to mi znemožnilo přimhouřit oči. (20.03.2020)

Film je sice podle skutečné události (podle knihy z pera jednoho z vězňů pracovního tábora), ale mnohé situace se mi zdály příliš filmové – hodně přibarvené. Také mně připadlo, že jsem všechny situace už v nějakém filmu viděl. Kromě závěru. Ten byl dobrej. Nevím, ale Most přes řeku Kwai je lepší. (26.05.2004)

Tváři se to tak nějak nenápadně, ale pod pokličkou tohohle díla se skrejvá velká síla s nádhernym hudebnim doprovodem. Škoda, že je to tak nevýrazně natočený, chyběla tomu odvaha, silnější emoce a lepší výkony některých představitelů. (02.10.2008)

Slabší Most přes řeku Kwai. (02.06.2007)