Obsahy(1)
Oshare se těší na prázdniny strávené se svým tatínkem, kterého skoro nevídá. Těší se do té chvíle, než zjistí, že s nimi má jet tátova nová přítelkyně Ryouko. Rozhodne se tedy, že místo toho pojede ke své tetě, což je sestra její již zesnulé maminky. Vezme sebou své kamarádky ze školy - Fantu, Kung Fu, Gari, Sweet, Mac a Melody. V domě tety se však po příjezdu děvčat začnou dít podivné věci, kterým nemohou zabránit. (medlint)
(více)Videa (1)
Recenze (54)
Japonský Evil Dead 2, jenom šílenější a nudnější. První polovina prakticky sestává jen z otravně jalového štěbetání sedmi puberťaček cestou do venkovského domu a do toho tu a tam přijde nějaký debilní videoefekt. V druhé polovině se strhne bizarní hororová groteska, která sice nevyděsí, ale nad některými nápady, triky a výtvarnými řešeními zůstává rozum stát. Hlavně nad scénou s klavírem - v zásadě stačí pustit si jen tu. ()
Hausu je už od počátečních scén velmi podivný film točící se okolo středoškolaček, co jedou na prázdniny k tetě jedné z nich, co bydlí v domě kdesi na kopci uprostřed ničeho. Nasvícením a barevností a všemi těmi malovanými plátny s výrazně barevnou oblohou a tak to má celé takovou snovou atmosféru a do toho všeho téměř nepřetržitě hrajou nějaké sedmdesátkové songy ať už japonské nebo zahraniční, jenže to není všechno. Ústřední parta kamarádek, ve které každá je něčím jasně charakterizovaná a k tomu podle té své charakteristiky má i přezdívku, na cestě do domu i přímo v domě pořád vytváří tak trochu vtipné situace, jenže zadaří se to jen tehdy pokud je to zakončeno něčím bizarním a bizarnosti jsou tou hlavní náplní tohoto filmu. Využívá se tu různých animací a prolínání obrazu k vytvoření všemožných blbin, co by člověka normálně nenapadly a celé je to takové pohádkové, až na to že je to pohádka s uťatýma končetinama a podobnýma věcma. Problém Hausu a důvod proč je to docela natáhlá nuda je ten, že všechny ty vtipné situace a bizarní události se hrozně opakují, což ve spojení s vcelku banálním příběhem je skoro zoufalé a to zvlášť ke konci, kde už si člověk říká, že by mohl být konec a najednou se přistihne že si to říká už u třetí scény v řadě. Hausu sice přináší zajímavé nápady, bizarní nápady, pohádkovou stylizaci a pěknou chlupatou kočku, ale to neustálé opakování se tomu strašně škodí a je to prostě nuda a taky cpaní ucajdaných sedmdesátkových songů do všech scén ve filmu taky zrovna výhra není. Chtěla jsem dát ***, ale prostě zklamalo mě to. ()
Hausu je obrazově i hudebně velmi silný žánrový velemix (trochu by se dal přirovnat k nedávnému Survive Style 5+). Počáteční barevná roztomilost každodenního života školaček se mění, když tyto vyráží na návštěvu za osamělou tetičkou žijící jen se svou kočkou na venkově. Její dům plný nástrah a překvapení ale připomíná spíš Drákulův hrad, na němž chce hraběnka vysát životní energii ze svých mladých návštěvnic. A film se začne klonit víc k hororu, který ale není ani tak strašidelný, jako spíš hravý a melancholický. Na tricích je znát jejich stáří, ale svůj účel díky své nápaditosti plní stále dobře. ()
Obajašiho první vkročení do světa celovečerního (a nad to komerčního) filmu. Z experimetální scény přichází vybaven avantgardními technikami, které s lehkostí přetaví do podoby úchvatných speciálních efektů. Už sám tento přechod - od experimentu k divácky úspěšné komerci - ve své době prakticky nemá obdoby. Ze směsice horroru (no spíše vlastně pohádky) a typicky japonského žánru z prostředí teenagerek (s jejich silnou aektovaností, podivným humorem a ještě podivnejší stylizací) vychází divácky vděčný a přitom naprosto ojedinělý žánrový hybrid. Radostný horror. Obajaši svým propracovaným užitím jednoduchých triků (prolínačky, barevné filtry, pokrytí postav či objektů nereálnými texturami...) dosahuje mimojiné podobného efektu, k jakému se někteří dnešní filmaři dopracovali pomocí metody tekutého střihu (např. Ang Lee v Hulkovi či Robert Lepáge v Odvrácené straně měsíce). Navíc za pomoci záměrně nerealistických efektů utváří surreálnou atmosféru, v níž se bortí rozdíl mezi hrůzným a veselým. A tato směsice je opravdu opojná. ()
To jsem zase jednou udělal blbost, že jsem si to stahoval. A já ještě čekal nějakou solidní japonskou duchařinu, která by třeba i na své stáří mohla trochu vylekat či pobavit. No a spletl jsem se, byla to hrozná kravina. To, co se v tomhle filmu děje, bych snad mohl popsat, jako když si vezmete LSD a vydáte se na dívčí párty na japonský venkov. Mělo by tu být v zařazení napsáno hlavně komedie, protože tohle horor je snad jen z deseti procent. Umím si představit, že někoho to možná pobaví, ale já to prostě nebudu. ()
Galerie (59)
Photo © Toho Company
Reklama