13-nin renzoku bôkôma
Serial Rapist
Obsahy(1)
Obtloustlý malý psychopat miluje jazz, jízdu na kole a zabíjení. Své oběti si vybírá čistě náhodně během svých projížděk. Přestože dává přednost ženám, které rád před smrtí (ale klidně i po ní) znásilňuje, nedělá mu žádný problém zabít i muže. Křik, strach, nahota a bolest ho neskutečně vzrušují a nedokáže s tím jen tak přestat. Až jednoho dne… (SOLOM.)
(více)Recenze (6)
Anonymní mladý statný Japonec hledá svou životní lásku v anonymním městě. Nedaří se mu to, i přestože se už už zdá, že dosáhne na svou vytouženou metu v podobě policistky. Hodně mi to připomínalo C'est arrivé près de chez vous (1992). Ale to bychom se museli dočkat i propracovanějšího scénáře. Těch met dosáhl mládenec hodně a ze své dílny vyjíždí na kole za svou honbou za trofejemi za kakofonických zvuků, které mají asi evokovat mladíkovu zmatenost a ruch dopravních prostředků, které zase představuje anonymnost města s jeho panelovou zástavbou. Nejedná se ani o pornografii ani o extra film, který by dobře natočen. Těch kiksů tam bylo tolik, že jsem uvažoval o jedné hvězdičce, ale jen za to, že jsem film dokoukal. ()
Nejdrsnější a nejsurovější dílo od Wakamatsua!!! Tohle už zavání "japan-shockem". Šíílený zvěrstvo!!!!! ()
Už anglický název filmu napoví o čem asi tenhle snímek bude.Pro někoho bezduchý snímek bez pointy a pro někoho parádní výlet do mysli japonskýho obtloustlýho psychopata.Souhlasím,že film má nulový scénář,ale o tomhle ten film není.Proč cpát zbytečnou vatu někam kam nepatří.Myslím si,že autor chtěl zachytit myšlení a chování psychopatických zabijáků-a to se mu taky povedlo.Bez gore efektů,téměř bez krve,ale i tak sirový a zvrácený.Shrnuto,potrženo.Ve filmu se odehraje "13" vražd.Z toho 4 jsou muži a zbylých 9 ženy.Ženy většinou hlavní killer znásilnil a pak zabil,ale byly tu i případy kdy to bylo naopak.To vše během 60 minut-to myslím hovoří za vše ()
Chlap v montérkach je zamyslený a má plno munície v zásobe, ale ešte brúsi zbraň. Ráno potom: zasnený pohľad sa neteší možno len z pekného dňa, ale vyberá si, kam svoju túžbu namieriť. Starostlivo nahraný zvuk rozliehania sa jemného búchania tam, kde je ticho, striedaný s ladením strún gitary, pripomína dnešné ASMR (v aute zasa počujeme veľmi výrazného komára). Predstaví sa ako policajt, čo ho dostáva ku nej do bytu. Zámery však od začiatku komunikuje revolverom. Aby režisér umocnil náhly šok, zvolil aj kamery v prvej osobe, ktorá sa ku napínavej atmosfére dokonale hodí. Pohyby pri znásilnení zvukovo znova supluje ten zvuk, odkedy vyšiel na bicykli. Scény sú drsné a prekvapia. Krv je svetlá, aká býva v týchto nízkorozpočtových filmoch. Dialógy sú úsporné, vzhľadom na mentálne nastavenie hlavného hrdinu, situáciu a dĺžku filmu, ale aj tak dokážu šokovať, hlavne ten o krásnom výhľade. Stalkerská amatérska kamera známa viac z o 2 roky mladšieho Friday 13th, tu zobrazuje drsné scény len z blízka, napríklad cez vysoké trsy trávy. Vysoké trávy a buriny za mestom pripomínajú režisérov skorší výborný film Gendai sei hanzai ankokuhen: aru torima no kokuhaku, ktorý tu istými činmi kopíruje. S hlavným hrdinom tohto filmu však táto hlavná postava ťahá za kratší koniec, keďže ide o inteligenčne menej vyspelého muža, ktorý je väčšinu čau mĺkvy a tvorcovia sa nedelia ani o myšlienky v jeho hlave, čo vytvára chladnejší prístup ku divákovi ako má hrdina v Gendai sei hanzai ankokuhen: aru torima no kokuhaku. Pri hádzaní úlomkov konárov do vody, kričaní pri rýchlej jazde na bicykli či úplnom vypnutí v oddychovaní v tráve si zasa musíme položiť otázku: dá sa v takomto filme nájsť poetika? Všetko je totiž uhlom pohľadu. S násilím, drsnosťou a podaním (v jednoduchosti je niekedy krása) sa Wakamatsu rozhodne vyhral a film patrí ku jeho lepším veciam, ktoré by nemali ujsť žiadnemu fanúšikovi hororov či znepokojivých filmov. ()
Kôji Wakamatsu si pro nás připravil další porci zajímavé podívané a tentokrát se rozhodl řádně přitvrdit. Násilí a nahota mu nedělali nikdy problém, bohužel tentokrát to šlo na vrub kvality scénáře. Ten už tak propracovaný nebyl, no vlastně by se dalo říci, že se vše koncentrovalo pouze na znásilňování a zabíjení. Což mi osobně zas až tolik nevadilo, ale já si u tohoto tvůrce přece jenom zvykl na jistý standart, který ovšem tentokrát zůstal naplněn tak napůl. Samozřejmě že bylo zajímavé sledovat psychopata v akci, protože počet jeho obětí byl opravdu uspokojující (nejen pro něj samotného, ale i diváka). Do spárů se mu dostalo (13) obětí z nich většinu představovaly ženy, které většinou nejprve znásilnil a poté zastřelil (většinou střelou do vaginy), ale některé s ním šly i dobrovolně. U chlapů už šlo většinou jen o klasické zabití. Jenomže způsob vraždy byl většinou pořád stejný a to mi dost vadilo. Žádná pořádná kreativita. Navíc mnohdy tvůrci zapomněli na krev či alespoň místo průstřelu (když už to někdo dostal třeba do břicha). Porce nahoty byla dostačující, což v tomto případě si stěžovat nemůžu, ale co se vraha týče, tak i ON se jaksi poameričtil (několikrát si zapomněl sundat ty svoje montérky), takže to ztrácelo onu autentičnost. A na Japonce bych čekal i mnohem zvrácenější, bizarnější a perverznější podívanou. 60% ()
Galerie (2)
Reklama