Tenshi no kôkotsu
Ecstasy of the Angels
Orgasm of Angels
Obsahy(1)
Jeden z největších filmových skandálů 70. let pojednává o členech radikální organizace „Čtyři roční období“, kteří organizují a posléze provádějí bombové útoky v Tokiu. Když film vznikal, jednalo se o smyšlenku, ale v době jeho uvedení již představoval kontroverzní obraz nedávných bombových útoků a srážek policie s členy japonské rudé armády. Film náležící do kategorie pinku filmů, nízkorozpočtových erotických snímků, tematizuje vztah politiky a sexuality. Primárně se zaměřuje na vnitřní třenice a čistky uvnitř organizace radikálů a ukazuje sex jako jeden z prostředků kontroly uvnitř politických organizací. Kritická reflexe doby byla málokdy tak nekonformní a erotický film tak formálně experimentální. (FEBIOFEST) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Tady musím objektivně přiznat, že jsem poselství tohoto filmu nepobral, ale dost viny na tom asi nesou anglické titulky, které často vůbec nedávaly smysl. V kontextu autorovy tvorby a životního směrování ovšem obsah filmu nepřekvapí. ()
K dokonalosti vrcholného Wakamacuova snímku Go Go Second-Time Virgin přeci jen ledacos chybí, leč stále jde o podnětnou podívanou, už jen hezky přízemním propojením vztahu sexu a politiky, Wakamacu řeší ve svých antierotických dílech foucaultovská témata, leč tady je to i pěkně od podlahy ukázáno: když se souloží, hodně se u toho žvaní o politice. V 70. letech skandální, dnes už si z toho pinku filmy jako Nádherný život Sachiko Hanai dělají legraci... ()
Děj je naprostá kokotina, pořád se tam mluví o říjnech, pátcích, pondělích, zimách a nejaponský divák si musí chtě nechtě přikládat dlan před ústa na znamení zívání. Všechno však vynahrazuje skvělá kamera a hudba, skládající se z divokého jazzu. ()
S oficiálním textem distributora lze +- souhlasit, ovšem že by film "..ukazoval sex jako jeden z prostředků kontroly uvnitř politických organizací..", jsem si skutečně nevšiml;). Jinak zde ale vše podstatné padlo a k tématu filmu se lze těžko vyjádřit - Wakamatsuovi "hrdinové" nejsou z kategorie "chci být jako on";)). Musím však, stejně jako dokktor, vyzdvihnout dokonalý jazzový soundtrack (byť free jazz nepatří mezi mé oblíbené subžánry). ()
Pri úvodných titulkoch začíname starou, hlbokou japonskou pesničkou, snáď v niektorej dobe populárnou. Wakamtsuovi mladí hrdinovia v oblekoch, so slnečnými okuliarmi a s dymiacimi cigaretami, ležérne sediaci v bare počúvajú speváčku, ktorá ju spieva. Bavia sa pálením papierov v popolníku. Do konca štvrtej minúty už vidíme nahotu a film spoľahlivo zaraďujeme medzi pinku, ktorých bol režisér Koji Wakamatsu výrazným prispievateľom. Žena ľahko blúzniaca pri orgazme vyzerá znepokojivo. Film patrí medzi tie Wakamatsuove, kedy do nich dáva svoj tradičný trademark – jednu-dve farebné scény v inak čiernobielom filme. Nekonkrétna debata v posteli, muži so zbraňami bez výraznej akcie. Tajným prepadom prichádzajúcich v podzemí sa režisér snaží vyvolať napätie a trochu mu to aj ide. S postavami však nie sme dostatočne oboznámení, preto táto akcia nevyvoláva toľko emócií, koľko by za iných okolností vyvolať mohla. Japonci sa idú vlúpať do amerického skladu zbraní, lebo nápis nad ním hlási: Weapon Warehouse. Akcia si vyžiada krv, ale nejde vôbec o kultové scény. Vyjadrovanie politických postojov vo Wakamatsuových či iných filmoch ma nikdy veľmi nebavilo a tak je tomu aj teraz. Z násilia sa dočkáme prepadu mladého páru revolucionárskej skupiny inou grupou rovnakého zoskupenia, bitia ich nahých tiel rukami, nohami, opaskom či rezanie rúk a nôh perom. Obnaženosť pri hrách svetla a tieňa je výnimočne zvýraznená. Film je na mňa príliš filozofický (diskusie o akcii bez akcie) a bez myšlienky, lebo ak myšlienky nesmerujú ku činom, nemajú veľký význam. Napriek tomu o to gurážnejšie vyznieva scéna prijatia úlohy členom skupiny, voči ktorému ostatní strácali dôveru. ()
Galerie (1)
Photo © Wakamatsu Production
Reklama