Go, Go You Who Are a Virgin for the Second Time
Obsahy(1)
Dospievajúce dievča Popp je znásilnené štyrmi mladíkmi na streche obytného domu. Chlapec Tsukiji znásilnenie pozoruje z väčšej vzdialenosti. Po odchode násilníkov pristúpi k dievčaťu a začnú sa zhovárať. Ona ho požiada aby ju zabil, on to ale odmieta. Obaja vyjdú na svetlo so svojimi trápeniami z ich bolestivej minulosti, čo ich zblíži. Popp po chvíľke zistí, že Tsukiji je veľmi nebezpečný, no už je neskoro. Nešťastie na seba nenechá dlho čakať... (Astaroth12)
(více)Recenze (15)
Režisér Kódži Wakamatsu mal často problémy s cenzúrou, jeho drsné filmy častokrát s okázalými pornografickými scénami ho dohnali, aby si produkoval filmy sám. Aj tento snímok je nezávislý s minimálnymi finančnými nárokmi a na výsledku je to veľmi vidieť. Dej sa odohráva zväčša na plochej streche bytovky a sledujeme príbeh mladej dievčiny, ktorú hromadne znásilnia mladí delikventi a od náhodného svedka sa doprosuje, aby ju zabil. Film osciluje medzi sexuálnym násilím a istým spoločenským protestom, navzdory malej minutáži je však vleklý, jednotvárny. Snaží sa reflektovať na udalosti smrti Sharon Tate, pokus je to slabý a nudný. ()
Třetí hvězdu dávám jen za odvahu tvůrců přijít s něčím tak drsným ještě na konci šedesátých let. Sice japonské exploitation bylo vždycky o kus odvážnější a možná existuje ještě odvážnější staršího data, ale na to jsem zatím nenarazil a v jiných zemích už vůbec ne, takže to vnímám i jako pravděpodobnou inspiraci Poslední dům nalevo nebo Plivu na tvůj hrob. Má to ve filmovém světě význam, který si uvědomuji, ale zároveň je to film, který svým způsobem už zestárl. A teď nemyslím zrovna filmařskou stránku (scéna znásilnění je natočená dost nepříjemně), ale Wakamacuvo umělecké podání dopadu potlačování emocí u Japonců a zla v nás. Sice chápu, co mi to chce říct, ale buď je to podané natolik lokálně, že mi uniká větší hloubka, nebo to je vcelku vlastně strašně banální. Taky mi teda vadila typická přehnaná japonská expresivita, která dává důraz na všechnu tu depku neustálým opakováním stejných replik, ale to už k Japonsku patří (i když přiznávám, že dvakrát mě to spíš rozesmálo než znepokojilo). Spíš jsem od té hodiny čekal víc. A přitom ta pomalá atmosféra by mohla fungovat, ale zabíjela ji přehnaná doslovnost, která je sice jedním ze dvou základních typů japonského psychologického filmu, ale filmy s ní stojí často na ní, zatímco tohle svoji stopáž chce táhnout atmosférou. Lépe by to fungovalo, kdyby to byl druhý typ japonského psychologického filmu; tedy takový, kde je vše důležité řečené buď obrazem, nebo mezi řádky a moc se tam nemluví. Takhle to na mě silnější dopad celkově nezanechalo, jen ve dvou nejdrsnějších scénách. Slabé 3* ()
Kôji Wakamatsu je jedním z průkopníků raného Pinku eiga a jeho filmy se dodnes těší velké popularitě. K natočení tohoto filmu se nechal inspirovat brutální smrtí Sharon Tate (jejíž fotografie se tu i objeví) a jejími vrahy. Přestože se tento kousek nese především dosti dramatickém duchu a nahota tu nehraje tak podstatnou roli, přestože je všudypřítomná, ve své druhé polovině se změní v ryzí exploitation. Krev bude stříkat opravdu všude, mrtvých se zde objeví taky dost a je jen velká škoda, že se vše odbylo pouze na řezničinu kuchařským nožem. Na tehdejší dobu celkem slušná práce, která ještě více okořenila již tak až „depresivní“ atmosféru. To samé se však dá říci i o jakési formě sondy do lidské duše (rozhovorů mezi Poppo a Tsukiem). Navíc se mi líbilo, že byl téměř celý film natočený černobíle. Dodalo to tomu ještě určité kouzlo okamžiku a hlavně celá umělecká stránka filmu byla skvostná. 70% ()
Zajímavě pojatý snímek, téměř celý se odehrávající na střeše;). První polovina je velmi dynamická a partie s divákem je skvěle rozehrána, posléze však síla poněkud vyšumí a film dospěje k očekávatelnému konci. Přesto jde o silnou a zdařilou dobovou výpověď, předznamenávající nastupující 70. léta. Inspirace skutečnou událostí slouží režisérovi k hloubkové psychologické sondě, neotřelým způsobem pojaté a divákovi podávané až jakoby podprahově. A děti...nečichejte tu barvu;) ()
Upozornenie: Tento film nech pozerajú len tí, čo už majú v japonskej exploitačnej tvorbe niečo napozarané, lebo ostatný tento film asi neprijmú a môžu dať dosť nízke hodnotenie a myslím si, že tento film si to nezaslúži. Film je natočený takou surrealistickou formou a príbeh nieje ani tak dôležitý, ale tá umelecká stránka filmu je výnimočné dokonala. Film plynie pomalí, režisér si povedal, že nemáme sa kde ponáhľať a urobil dobre. Aj mŕtvoly tu boli pôsobivo naaranžované, myslel na každý detail. Vizual bol krásny a aj vraždenie v tomto filme nevyznelo krute, ale neobyčajne. Film bol točený hlavne pre menšinového diváka ako pre masu a to je vidieť. Ked sa mi film rozležal pár dní v hlave dávam plný počet a to hneď po skončení filmu som uvažoval nad 3*, asi to budem robiť častejšie. ()
Galerie (4)
Photo © Blaq Out
Reklama