poster

Yuke yuke nidome no shojo

  • USA

    Go, Go You Who Are a Virgin for the Second Time

  • USA

    Go, Go, Second Time Virgin

Drama / Horor / Erotický

Japonsko, 1969, 66 min

  • Flipnic
    *****

    Exploiter konce 60. let s uměleckými ambicemi? Možná ... Každopádně opakované znásilňování, všudypřítomná nahota, do toho krvavé vraždění a totálně "mimo" dialogy až na nějakém dadaistickém stupni dělají z tohoto násilného flicku přece jen trochu víc, než jsou běžné exploitery ... Je to zajímavé, hodně japonské ... rozpracovaná problematika, možná? Ale čeho? Násilí, sex, vražda, sebevražda (v Japonsku velmi žhavé historické téma) ?? A nebo pouze rafinovaný trik vypovídající o problematice dospívání mládeže na pozadí násilného filmového masakru? Těžko říct ... ale zajímavé je to hodně. I když trochu umělé. Močení do obličeje a do úst v roce 1969??!! Nevídané ... :-)(9.4.2011)

  • dennykr
    ****

    Taková hezká modernistická řezničina. Wakamacu pracuje dost epizodicky – jde o sérii znásilnění mladé dívky skupinou chuligánů a postupnou proměnu pasivního chlapce ve vraha –, a vede diváka k výkladu jednotlivých výjevů. Což samozřejmě neudělám, protože interpretací pinku eiga ve vztahu ke společnosti je už zbytečně moc. Spíš krátce popíšu, co mě bavilo. // Zaprvé, prostor! Příběh se odehrává na střeše bytového domu, kterou postavy nemohou opustit. András Bálint Kovács takový typ filmu označuje jako Closed-Situation Drama, ne nepodobné Andělu zkázy. Sice se mluví o zámku a klíčích, ale nikdo – mimo chuligánů – nemá snahu ze střechy odejít. Drží je tam nepojmenovaná iracionální síla. Omezený prostor hrdiny provokuje k, v tradičních společenských strukturách, nepřípustnému chování. Klasickou řeč nahrazuje násilí, iracionální výbuchy emocí, pasivita nebo znásilnění. // Komunikační ruptury pak vytváří distanci, se kterou Wakamacu pracuje brilantním způsobem. Pasivní Tsukio a nebohá Poppo se neumí emocionálně otevřít a zformovat tradiční vztah. Citová propast je zpřítomněna ve stylu dvěma způsoby: (a) buď jsou oba izolováni ve vlastních záběrech nebo (b) se nachází uvnitř jednoho rámu, přičemž každý obývá jinou stranu. Postavy se k sobě přibližují pouze ve scénách násilí, odmítání či znásilnění. Právě překonávání vyprázdněného prostoru mezi protagonisty je ústředním motivem s jediným výraznějším vývojem. // Epizodické vyprávění následuje značně specifický rytmus. Postavy jsou odcizené svému prostředí a povětšinou reagují pasivně. Ale ruptury se navracejí, tentokrát však tonální, protože nezaujaté reakce pravidelně střídají iracionální výbuchy smutku, smíchu nebo násilí. Po náladové explozi vše utichne a navrací se k pasivnímu a emocionálně distancovanému pozorování následků. Následné dialogy – o vztahu mládeže ke společnosti, neschopnosti budování vztahů a traumatizujících podmínkách dospívání s politickým přesahem k Mansonovým vraždám – pak považuji za nejslabší a nejvíce doslovnou část filmu. Takový tonální rozpor je však záměrný, protože ho doprovází i vztah mezi obrazem a zvukem. Optimistický hudební doprovod přerušovaný ostrými nářky kontrastuje s drtivým vizuálním násilím. // Film konceptuálně chápu, stejně tak respektuji snahu zavést exploatační soft-porno k estetickým normám spojovaným s vlnou modernistického filmu šedesátých let. Přesto však nemůžu říct, že by mi pinku eiga byly tak sympatické jako roman porno společnosti Nikkatsu.(7.6.2019)

  • stub
    ***

    Zajímavě pojatý snímek, téměř celý se odehrávající na střeše;). První polovina je velmi dynamická a partie s divákem je skvěle rozehrána, posléze však síla poněkud vyšumí a film dospěje k očekávatelnému konci. Přesto jde o silnou a zdařilou dobovou výpověď, předznamenávající nastupující 70. léta. Inspirace skutečnou událostí slouží režisérovi k hloubkové psychologické sondě, neotřelým způsobem pojaté a divákovi podávané až jakoby podprahově. A děti...nečichejte tu barvu;)(27.1.2009)

  • peter12
    *****

    Upozornenie: Tento film nech pozerajú len tí, čo už majú v japonskej exploitačnej tvorbe niečo napozarané, lebo ostatný tento film asi neprijmú a môžu dať dosť nízke hodnotenie a myslím si, že tento film si to nezaslúži. Film je natočený takou surrealistickou formou a príbeh nieje ani tak dôležitý, ale tá umelecká stránka filmu je výnimočné dokonala. Film plynie pomalí, režisér si povedal, že nemáme sa kde ponáhľať a urobil dobre. Aj mŕtvoly tu boli pôsobivo naaranžované, myslel na každý detail. Vizual bol krásny a aj vraždenie v tomto filme nevyznelo krute, ale neobyčajne. Film bol točený hlavne pre menšinového diváka ako pre masu a to je vidieť. Ked sa mi film rozležal pár dní v hlave dávam plný počet a to hneď po skončení filmu som uvažoval nad 3*, asi to budem robiť častejšie.(17.8.2015)

  • Adrian
    ****

    V budovaní klaustrofobickej, priam až hypnotickej atmosféry bizardností na úrovni halucinogénneho tripu s omamným, sláčikovým hudobným podmazom vás tento extrémne nihilistický, pinku eiga film spoľahlivo pohltí. Aj keď paradoxne vo svojej krátkej stopáži pre mňa mierne naťahovaný, vzhľadom na dobu vzniku film vyznieva práve ako silne mrazivé opozitum k Západu a jeho "dobe kvetín". Ostatne k tomu ho viaže aj v samotnom závere zaradenie dobových fotografií z hroznej udalosti v noci z 8. na 9. augusta 1969... .(14.9.2005)