Režie:
Vladislav DelongKamera:
Jan KališHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Martin Růžek, Jaroslav Mareš, Radoslav Brzobohatý, Miroslav Macháček, Václav Voska, Květoslava Houdlová, Marie Tomášová, Vlastimil Hašek, Eva Sirotková (více)Obsahy(1)
Jaro 1943: Ze sovětského vojenského letiště ve frontovém pásmu odlétá tříčlená skupina odbojářů, která má na okupovaném území navázat kontakty s ilegálním komunistickým centrem, které bylo přerušeno za heydrichiády... Natáčení filmu se protáhlo na víc než tři roky a došlo k zásadnímu přepracování scénáře. Na kvalitě filmu se to kladně neprojevilo. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
I přesto, že oficiální distributor kvalitu filmu zpochybňuje, doporučuji se jako vždy soustředit na film samotný, než na nějaké předpojaté hodnocení. Snímek má tu nevýhodu, že není tak známý a tudíš nemůže být ani oblíbený jako jiné válečné filmy. I když by dramaturg měl co odchytávat, výsledek není nikterak špatný. Vždycky mě dostane lidský příběh "nehrdinů", obyčejných lidí, kteří mají strach, dělají chyby, rozhodují se na základě předchozích zkušeností. Příběh nemá žádné nelogičnosti, je přirozený a uvěřitelný. Povedlo se přiblížit atmosféru odboje z trochu jiné stránky a to je na snímku sympatické. ()
Interpretace válečné vlny tehdejší filmové tvorby byla hodně zpolitizovaná. Fakt, že dostává prostor jen komunistický odboj řízený z Moskvy je trochu problém. A nekomunistický řízený z Londýna jako by u nás ani nebyl. Nicméně způsob vyprávění má sugestivní atmosféru i napětí. Obrazná tvář české společnosti v pochmurných časech protektorátu působí téměř autenticky. Nakonec i skutečnost, že se parašutisté pokaždé nesetkávali s otevřenou náručí u českého obyvatelstva po atentátu na Heydricha, je zřejmá. Takže, jako připomenutí statečných lidí našeho odboje docela dobrý. ()
Tento málo známý válečný film z roku 1964 má v sobě spočátku některé velice podobné prvky jako ze stejného roku známější Atentát (seskok vojáků padákem z letadla, připravených na vykonání svého úkolu) a Démanty nocí (nekonečný útěk dvou mužů lesem do neznámého útočistě, navíc zachycený zběsile snímající kamerou s důrazem na psychologické prožívání postavy). Byť se během snímku, někdy i nevyrovnaně, mnohokrát mění forma vyprávění celého příběhu (dlouhý dokumentární komentář v úvodu, ukázka z dobového Čs.filmového týdenníku, výrazné dynamické i statičtější pasáže bez dialogů, rychlé akční scény i delší komorní dialogy na jedném místě), není problém orientovat se v příběhu, ve kterém se od počátku stále víc a víc stupňuje napětí a kde stále přicházejí nové a další postavy se svým osudem. Hlavní hrdiny představují obyčejní lidí zapojených do války, kteří přicházejí do své vlasti splnit úkol; nejdříve jsou tři, pak se jeden pro záchranu těch dalších dvou obětuje prvního výraznějšího risku, ten je dopaden a zastřelen, akce plná nebezpečí ale musí pokračovat... SKOK DO TMY je filmem mj. o statečnosti, obětavosti i věčném hledání pomáhajících lidí za těžkého válečného období. Příběhem o snaze zvítězit i za cenu obětí... Vedle Martina Růžka a Jaroslava Mareše v hlavních rolích bych vyzvedl zajímavé herecké výkony Miroslava Macháčka (spojenec Hertl) a Václava Vosky (tajný spojenec-doktor Grubber). 80% ()
Překvapivě kvalitní snímek, který jednak díky letopočtu vzniku už není ani zdaleka tak zpolitizovaný a dobově poplatný jako tematicky obdobná produkce natáčená dejme tomu o dekádu dříve, za druhé vynikajícím a nepředpojatým způsobem odráží tristní situaci, v jaké se ocitali členové paradesantních skupin, ať už přicházeli ze západu nebo z východu. Dusivá atmosféra protektorátu, prodchnutá na jedné straně všudypřítomným strachem, na straně druhé pak úpornou snahou zapomenout na válečnou realitu a prostě "nějak přežít" je vykreslena opravdu mistrně. Snímek přitom nevyznívá ryze pesimisticky, úplně nerezignuje na víru v alespoň jistou lidskou slušnost a odvahu. Herecké výkony ústřední trojice i protagonistů epizodních rolí jsou pak třešničkou na dortu. Zejména Jaroslav Mareš, po celou svoji kariéru většinou představitel různých šmejdů a vychcánků všeho druhu, zde dostal (a využil) příležitost předvést, že jeho herecký rejstřík je podstatně širší. ()
Strhující psychologické drama tří neškolených parašutistů ocitnuvších se po seskoku v neproniknutelném protektorátním bludišti: zdánlivě nekonečný deštivý les střídá jiná bezvýchodná bažina – kolaborantsky uvolněná Praha, uzavřená do konejšivého strachu, vyznávaného alibistickým: „Válka se vyhrává na frontách, ale tady nikdo válku nevyhlásil.“ Pohyb touto sítí, po tomto ostří je strhující a napínavý. Soustavně však také svou nebezpečností oslovuje, táže se diváka po jeho ochotě, vůli „vydat se“. Dominance „personalizované“ kamery, zvláště při útěku a průchodu lesy a přírodou, mi okamžitě připomněla Démanty noci, shodou okolností snímek ze stejného roku. Snad je to dokladem soudobého mému, potřeby nahradit objektivní, vševědoucí vyprávění (a jemu odpovídající jedinou pravdu), jedinečnou zkušeností a pravdou zpochybnitelnou (již v člověku samém), konkretizovanými právě vnímáním, bezprostředním – jakkoliv zostřeným či otupením – vnímáním, jímž jediným vlastně vzniká svět. Vadila mi jen ideologická stránka snímku: akcent na komunistický odboj, filmový týdeník prezentující převážně zneužitý katolicismus – a s tím sourodý, negativní pohled na mši se smířlivě formulovaným kázáním – to jsou jasné a zkreslující projevy, které mají polarizovat hrdinství mužů riskujících vše. Sugeruje to zdání, že žádný jiný než komunistický odboj nebyl a že všichni katolíci kolaborovali, což přirozeně nemohu přijmout ani jako úlitbu jinak skvělému filmu. ()
Dráma je symbolický pomenovaná Skok do tmy, po reálnom zoskoku výsadku troch odbojových pracovníkov, ktorý boli nad územie Protektorátu prepravený z letiska Žitomír. Ich úlohou bolo obnoviť spretrhané spojenie s Moskvou po čistkách v Čechách po atentáte na Heydricha. Ale oni na jar v roku 1943 nachádzajú Prahu zmierenú z daným stavom, bez akéhokoľvek protestu a zo všade prítomným strachom z Gestapa. Keď zoberieme do úvahy, že výsadok tvorili len obyčajní ľudia niet divu, že ani výsledok ich snahy nebol ohromujúci. V podstate, svoju úlohu splnili. ()
Jediná dobová úlitba je zde jen to, že odbojová skupina je vyslána z Moskvy, ale jinak je to syrové drama, které je na hony vzdáleno jakékoliv šabloně. Karel Veselý-Štainer, jeden z velitelů odbojové skupiny R3, napsal ve svých pamětech (Cestou národního odboje, Praha 1947) jak občas nenáviděl více Čechy, kteří čekali ve frontě před kinem, než Němce. Čechy, kteří se šli bavit, zatímco on se hladový a okupačním aparátem štvaný protloukal Prahou. Tak právě tato situace je zde zachycena až ve vyhrocené podobě. A hlavní hrdinové jsou velice uvěřitelní se svými slabostmi. Na svou dobu překvapivě realistický film, takže jeden odpustí drobné historické nepřesnosti (např. existence ligy proti bolševismu už v r. 1943). ()
Dobrý námět, slušné zpracování. 1) Konfrontace neokázalých hrdinů odbojářů s běžnými lidmi - lokály, žijícími v neustálém strachu, je výmluvná. V této souvislosti ani moc nevadí ideologická poplatnost díla době vzniku._____ 2) Atmosféru protektorátní Prahy se podařilo zachytit docela obstojně i díky reáliím, které se po dvaceti letech budování socialismu příliš nezměnily._____ 3) Výstižný koment: vypravěč****, fragre****. ()
Neotřelý námět, téma hrdinů a těch druhých a dobové reálie činí snímek nadprůměrným a zajímavým... ()
2 fatální blbci a 1 voják (Brzobohatý ) se vydaj na vejlet do protektorátu s padákama. Absolutně netuší, jak se v protektorátě žije. Navíc jsou z Moskvy. Podle toho taky celá mise dopadne. Angláni si na tom zpravidla vylámali zuby, natož idioti vychovaní Stalinem. Paradoxně prvně zabijou zkušeného vojáka. Jinak režisérsky i herecky velice slušný film. Nejrealističtěji tam hraje Miroslav Macháček, co vysvětluje obyčejný lidský strach. ()
Zajimavej odbojarskej film. Posledni zaber jak jedou zimni krajinou na tech kolech byl paradni. ()
Tento film som nepoznal . Ostal som prekvapený , drsný príbeh o odbojároch v Prahe. Nedá sa nikomu veriť, všetci sa boja , chcú len prežiť... Moc sa mi páčil výkon Jaroslava Mareša.. Hodnotím 70%.. ()
Tohle nám provedli Němci, na to nikdy nesmíme zapomenout! ()
Nacisticky stísněná Praha a Protektorát plný ustrašených čecháčků a kolaborantů, přeci jde o to válku přežít a ne o to se nějak zasadit o její rychlejší konec. To je teprve strach, když nikomu nevěříte a po návratu do vlasti nevěříte svým očím, že válka jako by nikomu nevadila. Odboj je potlačen a zachrání ho jen odhodlanost některých soudruhů bojujících za každých okolností. Vše podbarví rychlost a schopnosti gestapa a všech nepřátel partyzánů. ()
Kvalita filmu předčí kvalitu doprovodného textu distributora, který se snažil z jeho pohledu propagandistický film poškodit. A to i přesto, že jsem celou dobu přemýšlela, proč Brzobohatý použil záchrannou brzdu, když se mohl těch Němců zbavit v tichosti a postupně je vyházet z vlaku a vklidu dojet do cílové stanice a ztratit se v davu. Ale asi jednal zkratovitě. ()
Poměrně neznámý snímek s příběhem, který by vystačil na půlhodinovou filmovou povídku. Ono se toho totiž dějově zas až tolik nestane. Do Prahy ze Sovětského svazu přiletí tří odbojáři s cílem navázat kontakty s místním komunistickým centrem. Překvapuje že ze Sovětského svazu a ne z Anglie? No jo. I když se šedesátá léta označují za novou filmovou vlnu, propagandistické dozvuky let padesátých, obzvlášť na počátcích šedesátek, byly prostě ještě znát. Odbojáři coby výsadkáři dopadnou na daleko Prahy a vydají se vlakem k cíli. A celý film je o tom, jak mají na každém kroku smůlu. Nic víc, nic míň. Děj příběhu je skutečně tak skromný, že snad skromnější snad už být ani nemohl. Nezachraňují to ani dramatické situace s přesahem až do akčních scén. Skutečně je to škoda, neboť po technické stránce není co vytknout. Jak se v jedné scéně dozvíme, vše se odehrává v době po atentátu na Heydricha, takže určitá temná stránka ve spojení s všudypřítomným strachem je možná zvýrazněna až moc, neboť je ukazován jeden udavač vedle druhého, ale svým způsobem se tak vyznačuje určitá zásadovost v rámci dané doby pro lepší představu. Jestli je to film o hrdinství je otázkou. V jistém smyslu ano. Ono to totiž svým způsobem připomíná známou partu výsadkářů z operace Anthropoid, jen se pro změnu jedná o smolaře. A to je asi tak vše. Zdánlivě jednoduchý úkol v těžké době, ve které se může stát naprosto cokoliv. Dramatický film z doby okupace za povšimnutí určitě stojí. Čert vem že se tu agituje komunismus. Je to prostě film své doby a podle toho je potřeba k tomu přistupovat. Na filmu je znát dobrá námětová myšlenka o odboji, avšak vlivem nějakých problémů během natáčení to prostě dopadlo tak jak dopadlo. ()
Výborně obsazený film, ale celý dramaturgicky zmršený. Co ti parašutisté měli v Praze pohledávat? To nebylo vůbec zmíněno! ()
Skvělý 60-tkový pohled na život protektorátu v posledních dvou letech války. Nikomu se nedá věřit, udavačství,a u lidí převládá přirozená touha přežít. Super scéna v hospodě, kde odbojář Růžek nemůže vydržet atmosféru všeobjímajícího hlupáctví, opilecké projevy hostů na před-lidské úrovni, jakoby zapomněli, že jsou taky myslící bytosti. ()
To byl spíše polodokument o válečné Praze ne? Štěpán zde chodí sem a tam, a pak zase tam a zpátky. Z tohoto pohledu jistě zajímavé, tedy dokumentaristicky, ale jako film s dějem je to ubohost. Nevím, jak je to možné, že mne to zaujalo, že jsem nepřeskakoval a nezrychloval. ()
Průměrná krimi s dobrou atmosférou a herci, ale scénář mne moc nezaujal. Hodnocení: 60 % ()