Režie:
Jana SemschováKamera:
Jiří KolínHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jana Krišicová, Maroš Kramár, Ladislav Mrkvička, Jana Dolanská, Drahomíra Hofmanová, Ladislav Křiváček, Miriam Kantorková, Monika Šeligová (více)Obsahy(1)
Ani přítomnost televizního štábu, který mapuje život a touhy dospívající mládeže, ještě nezaručí opravdovost a věrohodnost pohledu. Televizní tvůrci se v tomto filmu se zaměří na nadějnou sportovkyni, která však vyrostla v dětském domově a nyní se potýká s mnohými nesnázemi, neboť zůstává mnoho věcí, které si ještě musí ohmatat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Nejspíš měl film pojednávat o tom, že přechod z dětskýho domova do normálního života je dost složitej. To se ale moc nepovedlo a spíš jsem měl pocit, že koukám na diskopříběh. Prostě diskotéky, šílený hadry a účesy, bujará mládež a do toho nějakej obstarožní DJ pouští ty největší "pecky" od Michala Davida. Pak se tam řešej problémy typu "hnusná holka nemůže najít žádnýho nabiječe" a podobný kraviny. Moc mě to teda nezaujalo. 40% ()
Hvězdičku navíc za Svobodovu hudbu. ()
Film o tom, ako je zlozity prechod z detskeho domova do normalneho zivota. Scenar je sice OK, ale tu "hudbu" Michala Davida si fakt mohli odpustit. 34 % ()
Podobných filmů z dětských domovů se u nás tenkrát točilo poměrně dost. Tohle pro změnu vypovídá o dospívání dětí a jejich odchodu do běžného života, který bývá pro většinu hodně těžký. Není se co divit , když mají pár stovek na knížce, pak se nemůžou divit , že končí v kriminálech. Práce v takovém domově není jen příjít a odejít v určenou dobu domů je to spíš poslání, nebot ty děti potřebují péči pořád. Kdo z nás se neopil či někde nerandil a pod, to samé zažívají i děti v tomhle filmu. Velice dobře se sem hodí L.Mrkvička jako ředitel, který má celkem trpělivost, ale umí se i našvat. Hlavní hrdinka je taky dobře vybraná, smutné je, že se nechá natáčet do dokumentu o tom jak se jí vede "dobře" po odchodu z děcáku, ale ve skutečnosti nic nemá ani nábytek. Další sonda do života opuštěných dětí. ()
hmm... ()
Zajímavý a řekla bych i stále aktuální snímek z prostředí dětského domova. Můj blízký příbuzný jeden takový řediteloval, tak to z prázdninových návštěv znám. O děti je zde materiálně velmi dobře postaráno, ale když odcházejí do života nevědí jak vypadá kostka cukru, protože čaj i kakao dostávají k snídani už oslazené. Mají svůj vybavený pokoj, pěkné, personálem prané a udržované oblečení, televizi a další technické vybavení, bez něhož si neumí dnešní mládež život představit a najednou se musí postarat o sebe sami a začít od nuly. Tento snímek zůstává někde na povrchu a to je škoda. Je sice z jiné doby, ale podstata zůstává stejná. Martině to vyšlo, ale co ti ostatní? ()
Toto vůbec není špatný film. Krásná Jana Krišicová vede linii, kterou podpírá Ladislav Mrkvička, judo a několik zajímavých dialogů. Překvapil mě Maroš Kramár, doteď jsem měl pocit, že se objevil až nedávno a teď koukám, co už má jako herec za sebou... "Jsou domovy pro děti a domovy pro důchodce. My máme to štěstí, že si to odbudeme hned ze začátku." ()
Nebýt toho okatého moralizování mládeže tak by to nemuselo být tak špatné. Hllavní hrdinka je správná děcákem zocelená ranařka, která si pro upřímnost nechodí daleko. Tristní je utopení krásných melodií Jiřího F.Svobody, jeden smutný motiv se mi tam moc líbil, ale vždycky byl přebit kecáním či ho po pár sekundách utnuli :-( ()
Klasika. Pôvabná Jana Krisicova a skvelý dej. Takéto staré Československé filmy ma vedie dostať ()
tohle snad v TV dávali jen když to mělo premiéru. Od té doby jsem to nikde neviděla a moc ráda bych to zase zkoukla... ()
Pozapomenutý a kupodivu povedený snímek o problémech mládeže v dětském domově. Hlavní postavě Martině už bylo dávno osmnáct a přesluhuje. Její problémy s dospíváním dávají všem zabrat, hlavně řediteli ústavu, kterého výborně ztvárnil Ladislav Mrkvička. I on má své životní problémy. Spoustu let žije sám a bydlí v ústavu také. A proto má pro Martinu určitou slabost a pochopení a snaží se jí všemožně pomoc. Do toho se navíc motá nějaký filmový štáb a natáčí o mládeži dokument. Snímek je jakousi kritickou sondou své doby, která vlastně zůstala aktuální dodnes. Každý se v pubertě někdy opil, s někým randil, chodil na diskotéky a vůbec dělal lumpárny. A to vše se tu řeší. V domově když dosáhnou dospělosti, mají odejít do života, ale jen s několika stovkami na knížce, jako Martina. Ale co dál? Jana Krišicová ztvárnila Martinu opravdu přesvědčivě, jakoby to sama prožila. Je to film tématem skutečně k zamyšlení. ()
Syndrom skupinové inteligence platí v tomto prostředí dvojnásob díky formování. Většina příběhů z děcáků je proto tristní a hloupá už ze své podstaty. Tento samozřejmě není výjimkou. Snad kromě Mrkvičky je většina postav navíc značně nesympatická, s hlavní hrdinkou v čele. Ne náhodou to byla jediná role. ()