Malý Bobeš ve městě

Druhé filmové vyprávění Malého Bobše, tehdy bezesporu nejpopulárnější knihy pro děti a mládež, je, jak už název napovídá, přesazeno z původního vesnického prostředí do malého městečka, spadajícího stále ještě pod rakouské mocnářství. Spíše dramatický než zábavný pohled na první školní krůčky i juniorská léta nevinných lumpáren a navazování opravdových přátelství, nijak nezapírá dobu, ve které se příběh odehrává. Předzvěst prvních dělnických stávek, nezaměstnanost, sociální neukotvenost i hluboká propast mezi bohatými a chudými je zde zobrazena sice jen na pozadí inscenovaných událostí, přesto se neodmyslitelně vrývá do paměti nejen titulnímu hrdinovi, pozorujícímu zatím s dětskou nechápavostí proměny světa kolem. Z okruhu hereckých představitelů je tentokrát pozornost upřena na Miroslava Macháčka v nevelké, přesto klíčové roli liberálního učitele. Matení pojmů a záměrné zesměšňování literární i filmové podoby Malého Bobše by jistě nemělo být tím, čím je česká veřejnost dnes ovlivňována. Každá mince má dvě strany. (27.04.2014)

Příběhy kloučků a holčiček z první třídy za starého mocnářství přinášejí místy velmi krutý pohled do neúprosné logiky dětských her a náročného střetu se světem dospělých. Prostředí městské chudoby není tím dětským ideálem, kde by si kluci mohli formovat charakter, naštěstí mírný a moudrý učitel dohlíží na jejich krize a nejzásadnějším zpestřením pro celou partu se stává setkání s expresivním kouzelníkem Karafou. Dospělý divák si odkazy na založení sociální demokracie vyloží po svém, dětem tato linka naštěstí zůstává skryta. Bouřlivý rok 1905 je naštěstí hlavním tématem pro Zápotockého, nikoli pro Plevu. (30.06.2019)

Děti za Rakouska přeci nepocházely jen z rolnických, řemeslnických a šlechtických rodin. J. V. Pleva ve své diologii zobrazil chlapce z rodiny patřící do dělnické vrstvy nekvalifikované. Jeho svět je samozřejmě nejvíce světem školním (Pleva pracoval jako učitel), i když je i světem domova (s milující maminkou, hodným dědečkem a pracovitým tatínkem) - třebaže v cihelně, kam se rodina musí vystěhovat. Škola se snaží působit na děti neelitářsky a humanisticky rovnoměrně, čemuž by odpovídalo i politické ukotvení autora, který byl členem sociální demokracie, k jejímuž zakládání v díle rovněž dochází. Filmová adaptace Valáškova se dívá na svět udivenýma očima malého kluka, který se těší na vystoupení tajemného kouzelníka Karafy, přesto dokáže udělat radost ještě chudší dívence. Nadšen jsem dokonalostí evokace dobového prostředí, k němuž byly výborně vybráni i herečtí představité (v roli učitele M. Macháček v jedné ze svých nejvýraznějších rolí). (06.02.2012)

Očekával jsem, vzhledem k textu distributora, dobovou ideologickou agitku, ale té se mi nedostalo. Naopak, je to poetický film, který asi dost věrně zachycuje dětsví chudého chlapce někdy koncem 19. století. Ta poetičnost jen zjemňuje dost drsný svět, v kterém hrdina vyrůstá, asi tak jak to dokáže dětské vnímání. A úplně mne okouzlil Miroslav Macháček, kterého mám nějak zaškatulkovaného v rolích rozervanců a jedinců na okraji normality, v roli chápavého a spravedlivého pana učitele. (14.06.2020)

Valasek je pre man doteraz neznamy reziser, a toto je myslim jeho prvy film. Som vedel, ze nejde o budovatelskou agitkua la 50. roky, no tak siny socialny koncept bol aj na mna prilis silny. Dostalo ma to, ako otec nemohol najst pracu, a tak predal dom a odisiel do mesta hladat pracu. Detskemu hrdinovi dost dlho trvalo nez si zvykol, pozeram : 72 % (20.06.2020)