poster

Noc bez úsvitu (TV film)

Drama

Československo, 1966, 77 min

Scénář:

Bedřich Kubala

Kamera:

Adolf Navara

Hudba:

Luboš Fišer

Střih:

Miroslav Dufek

Scénografie:

Miloš Ditrich

Masky:

Ota Šejnoha

Kostýmy:

Jarmila Konečná
(další profese)

Komentáře uživatelů k TV filmu (3)

  • Marthos
    *****

    Mlčet nebo mluvit. Andrzejewského nemilosrdná obžaloba totalitních systémů, pečlivě ukrytá pod oděvem dominikánských mnichů, je nejen velkým literárním dílem, ale v českém kontextu nepominutelnou reflexí událostí nedávno minulých i těch budoucích. Jak snadné je získat moc a (zne)užít ji ve svůj prospěch, jak zrádné je podlehnout falešným iluzím o lepším uspořádání světa... Splynutí příslušníků několika hereckých generací (vynikající Vladimír Šmeral, Boháč, Štěpánek, Brzobohatý a Haničinec) vytváří jeden z nemnoha silných a nezapomenutelných okamžiků v dějinách české dramatické televizní tvorby.(15.1.2018)

  • Padme_Anakin
    ****

    Umím pochopit, proč tento snímek musel do trezoru, velice zdařile vyobrazuje, trefně pojmenovává, nastavuje zrcadlo.. Výborný herecký ansámbl - Vladimír Šmeral, Radek Brzobohatý, Ladislav Boháč a nemohu nejmenovat Zdeňka Štěpánka, jehož postava (a osud) mě spolehlivě zdrtila.. Pánové to sice pojali trochu divadelně, ale to mně nevadí, jsem zvyklá, no a skromná výprava mi přesně padla do té doby, neočekávala jsem přepych.. S ohledem na naléhavost sdělení a jeho nadčasovost hodnotím shovívavě, kdo může dnes s jistotou říct, zda-li mluvit nebo mlčet..(5.3.2021)

  • Willy Kufalt
    **

    „Lež zůstává lží, ať je jakákoliv.“ Bohužel i tato bídná inscenace zůstane pro mě bídná a nepříliš povedená, ať už je jakkoliv narvaná hutnými myšlenkami, neb všechno ostatní selhalo. Zase jednou jsem naletěl na oblíbenou nálepku trezorový film a domníval se, že když to soudruzi 20 let zakazovali promítat, musí to být jednoduše pecka. Již párkrát jsem se přesvědčil, že pokaždé nemusí. Jsem proti totalitním ideologiím a proto mi je sympatické, že film se pohybuje ve stejné ideologické vlně a poukazuje na nebezpečí totality, ale to je asi tak všechno. Celých 77 minut se pohybujeme v špatně osvětleném prázdném studiu, kde se postupně prochází skupina herců a všchni s pátosem teatrálně pronášejí agitačně úderné dialogy o moci a řeší inkvizici. Antonína Moskalyka (Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Konec velké epochy) považuji za dobrého režiséra, byť se značnými výkyvy v tvorbě, tady žel myšlenkově zajímavý scénář proměnil v jednu slabou rutinu. Noci bez úsvitu chybí jakákoliv invence, přednes herců připomíná spíše nedělní chvilku poezie a co je nejhorší, film postrádá atmosféru. Pátos a temnota ve studiu atmosférou nenahradí, jako historické drama o inkvizici ve Španělsku je to absolutně nepoužitelné, jako podobenství o vykonstruovaných procesech málo působivé. Oproti mistrovskému Kladivu na čarodějnice Otakara Vávry jde za mě o nesrovnatelnou záležitost, byť tematicky spřízněnou a se stejným hercem v hlavní roli. 40%(3.1.2021)