poster

Dveře dokořán

  • USA

    Breaking and Entering

  • Slovensko

    Krádeže a vlámania

  • Slovensko

    Dvere dokorán

Drama / Romantický / Psychologický

USA / Velká Británie, 2006, 113 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • AngelAngie
    *****

    Anthonyho považuji za jednoho z nejlepších režisérů převážně proto, že krom úchvatného zpracování, kamery, střihu, hudby, umí z herců dostat naprosté maximum, tedy uměl .. :( Tenhle film mě pohltil hned v prvních vteřinách a nepustil až do těch úplně posledních. Jude je vynikající, Martin coby jeho parťák mu skvěle sekunduje a ona poblázněnost jeho uklizečkou je roztomilá. Juliette mě konečně po pár opravdu otřesných filmech opět ukázala, co v ní je a k Robin snad není ani potřeba něco psát, je tolik nádherná .. není to pro mě ani tak překvapení, tenhle snímek, podle jména režiséra jsem čekala opravdu srdcovku. Neskutečně silný zážitek .. přála bych každému, aby na něj působil tak, jako na mě.(31.10.2008)

  • nascendi
    ***

    Film na mňa pôsobil veľmi rozpačitým dojmom a mal som problém ho vtesnať do pár viet komentára. Našťastie som naďabil na komentár Mattyho, ktorý to vystihol presne: "Minghella dobře zrežíroval to, co špatně napsal." Scenár bol, matematicky vyjadrené, príliš divergentný na to, aby jednotlivé postavy boli dostatočne prekreslené a jednotlivé témy aspoň náznakovo uzatvorené. Pri takom scenári nemajú ani dobrí herci veľmi čo hrať a bolo to na nich vidieť. Veľmi slabučké tri hviezdičky.(11.4.2011)

  • Chrustyn
    ****

    Oproti "Anglickému pacientovi" nebo "Návratu do Cold Mountain" méně rozmáchlé ale o to působivější drama, rozehrávající známé téma setkávání lidí, pokoušející se nalézt lásku u lidí, které ani skoro neznají. V tomto případě se jedná o architekta, který už nezvládá život s přítelkyni a nevlastní dcerou trpící autismem a bosenskou emigrantkou jejíž syn vykrade firmu zabývající se architekturou a jejíž spolumajitelem je právě zmíněný architekt. Film stojí převážně na výkonech Judea Lawa a Juliette Binoche. Pozadu však nezůstává Robin Wright Penn ani chytrý scénář a citlivá režie. Škoda, že už se od režiséra nedočkáme žádných filmů.(7.1.2009)

  • movie
    *****

    90% | Nenudil sem se ani na chvilku a příběh mě do sebe náramně vtáhnul. Jak už bývá u Minghelly zvykem, tempo příběhu je precizně dávkované a herecké výkony jsou maximální. Jude Law nepoleví ani na moment, Juliette Binoche zase úchvátí naučeným východo-everopským akcentem (samozřejmě ani vedlejší aktéři nejsou špatní, viz. Penn, Freeman ...). Tohle se mi moc libilo, musím říct že už se mi nějakou chvíli nestalo, abych si za celý film ani jednou z nudy nezývnul a čekal až děj zase popojede. Doporučuju.(22.2.2008)

  • Crawler-D
    ****

    Až chorobnou závislost na tématu lásky a jejích různých podobách bychom mohli nalézt v dílech Anthona Minghelly. Vždy okořeněné nějakou zvláštností (druhá polovička je mrtvá a vrací se jako duch, druhá polovička musí do války, druhá polovička trpí popáleninami a duševními problémy z války) a zároveň zůstává pevně na zemi a vykresluje prostředí a dobu do detailů potřebných v příběhu. Se stejným přístupem se vrhnul i na Dveře dokořán, mám ale pocit, že film nebral tak vážně, nebo že byl omámen pohodlností Anglie. Každopádně Dveře dokořán postrádají jeho typickou syrovou naléhavost a přítomnost. Navíc ani oscilace mezi jeho oblíbenou romancí a ne tak typickou sociální sondou není ku prospěchu věci. Do příběhu navíc zatahuje i další motivy, např. dětí bez otce – v případě Mira je mrtvý, v případě Bey je duchem nepřítomen. Všechny se prolínají a zároveň separují a všechny stejným dílem stojí za nezdarem. Otázkou, kterou si totiž budete klást, je, co a zda-li chtěl autor říci a na co chtěl upozornit. Romance mezi Willem a Liv a do ní vstoupivší imigrantky Amiry je provedena s citem a hlavně scénáristicky jsou zvraty, jednání a uvažování jednotlivých postav vyvedeny dokonale, za což přísluší scénáristické polovině Minghelly velká pochvala. Avšak dost zvláštním způsobem byl vytvořen závěr, jež končí (pro diváka nejbolestnějším) happyendem, jaký by ho v tu chvíli mohl napadnout. Minghella si necelé dvě hodiny buduje příběh, aby si uvědomil, že divák se pomalu začíná nudit, a tak mu rychle naservíruje nejkompromisnější konec. S tímto problémem je spjat i sociální příběh Amiry a jejího syna Miry, který je místními podvratnými živly nucen páchat trestné činy. Minghella s ním až příliš sympatizuje, neboť ani náznakem nepředstavuje „zlou postavu“, a my se vlastně ani k podstatě tamních problémů nedostaneme, takže je zvolené prostředí zhola zbytečně nevyužito. Minghellovy úmysly se míjejí s výsledkem.(2.11.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace