Dveře dokořán

To, co z počátku vypadalo, že to bude nějakej akční film o vykrádání kanceláří pomocí freerunningu, se postupně změnilo v nějakou podivnou love story. Týpek se zamiluje do nějaký starý škatule, jejíž syn mu vykrad kancelář. Tato dějová linie mě teda vůbec nebrala. Občas to vypadalo, že se zase začne něco dít, ale v podstatě to až do konce bylo takový o ničem. No a konec byl taky dost divnej. Pozitivem byla atmosféra a celkem dobrá hudba, ale 3 hvězdičky jsou možná až moc... (25.05.2008)

Aj keď je tento Minghellov námet asi najobyčajnejší z jeho snímkov, podstata a hlavná myšlienka sú tými hlavnými vodiacimi prvkami, ktoré mu pomáhajú povýšiť sa nad nejeden film. A dôkaz, že aj malá zápletka dokáže film rozprúdiť na skvelý myšlienkový, no najmä herecký koncert. Hlavná línia je bez pochýb spracovaná aj zavŕšená na jednotku. A možno to už nedovolila minutáž, alebo zbytočná komplikovanosť, no postavy Bea a Oany si zaslúžili podľa mňa viac priestoru. To už je ale len taká výčitka, keď už skoro nie je čo vyčítať. A teda každú scénu som si vychutnával skvelej réžie so smutným vedomím. 95%. (20.04.2008)

Anthony Minghella byl velký režisér a jeho předčasný odchod z důvodu smrtelné nemoci ochudil divadelní, operní a filmové scény o perspektivu, která není lehce k mání. Breaking and Entering potvrzuje kvality režiséra jak volbou filmových obrazů, hereckými výkony a hudbou, tak i příběhem, který dovede ponořit do hloubky psychologie postav, ale zároveň poutavě vyprávět. Setkání s Minghellou je pro mě vždycky zážitek. (06.02.2011)

Původně jsem zamýšlel tři *, ale nakonec se to ve mně celé rozleželo a jdu směrem nahoru. Oscarový Anthony Minghella se komorní londýnskou romancí vrací po tříleté odmlce a jeho nejnovější dítko je v mnoha ohledech velmi atypické. Sám si napsal scénář a nutno podotknout, že jeho hůře srozumitelné dialogy jsou zřejmě pod vlivem stejnojmenné divadelní hry přeplněny metaforami v už tak komplikovaném podání. Ambiciózní intelektuál a dobrosrdečný spolumajitel dobře prosperující firmy Will Francis v něm podstupuje riziko, aby pomohl neúplné bosenské rodině. Riziko takové, že vedle honby za viníky opakovaných krádeží podlehne kouzlu bosenské muslimky a je ochoten vsadit letitý partnerský vztah, který se vší pravděpodobností uvízl na mrtvém bodě. Minghella se snaží zachytit zdánlivé banality naší každodennosti (postavy působí jako naši sousedé či přátelé), nesoudí, ale zahlcuje nás emocionální plnokrevností životních pravd, které nás den co den obklopují. Škoda jen, že skvěle vykreslené postavy utápí v již zmiňovaných dialozích, které se třeba v případě výměny názorů přetavují na dva monology. Příkladem jest svérázná hádka Willa s Liv, do které zasahuje vřískající dcera. Celé atmosféře naopak přispívají herci i obrazová věrohodnost kameramana Benoîta Delhommea. Neokázalé herectví Juda Lawa nezklame, jak už jsme si ostatně zvykli, a mnohými osočovaná Robin Wright Penn (nominace na British Independent Film Awards) mi tu jednoduše sedla. Zarážející je naopak závěr v podobě nejen Willova ušlechtilého jednání (ušlechtilý je ostatně i v okatém případě možné náhodné nevěry s vlezlou prostitutkou), ale právě i jeho partnerky Liv, která i přes nevěru svého muže křivě vypovídá u soudu a svou těžko uvěřitelnou úlohu s kamennou tváří přijímá. 70%. (16.01.2008)

Hezký příběh s hezkými lidmi, řešení složitých životních situací jsou tu však zabalená do pohádkových pláštíků. Podvědomě cítíte, že problémy všech zúčastněných jsou vážné a zaryté hluboko pod povrch, a přesto nám tvůrci naservírovali něco jako happyend, čímž vlastně sami shodili závažnost situace na všech frontách. Nic z toho mi ovšem nemůže vzít ten zvláštní a hezký pocit někde kolem srdíčka, který jsem po celou dobu měla. Tolik touhy, bolesti, vášně a lásky pohromadě.. Nádhera. (17.04.2008)