Vzpomínky

Filmy Tonyho Scotta příliš v lásce nemám. I když jeho thrillery jsou hodně oblíbené, vzorové a precizně natočené nedokážou mě nijak zabavit a spíše mě nudí. Od Deja Vu jsem čekal něco obdobného, leč na úkor příběhu, který přináší, možná o trochu více než obvykle. V hlavní roli jak jinak Denzel Washington, kterého si režisér oblíbil už v Muži v ohni. A i když tam se mi moc nelíbil, zde mě jako vzdělaná a všeznalá osoba překvapila. Musím ale přiznat, že jsem se ze začátku vcelku nudil, no vcelku, docela dost. Akčních scén je po málu, ale když už jsou, stojí rozhodně za to. Tony Scott je dokáže natočit a je vidět, že se v nich vyžívá. Bohužel slovo přesahuje činy a stejně jako v každém jeho filmu zde bude mít první místo hlavně dialog, který i když je zajímavý a vtáhne do příběhu, mě dokáže unudit k smrti. Popravdě nebýt tak zajímavého příběhu asi bych u toho nevydržel. Jenže, jakmile se film přehoupne do druhé půlky je o napětí postaráno a zastaví se až na samotném konci, kde se spojí jednotlivé kousíčky příběhu jako puzzle a vznikne z toho mišmaš, přesto zajímavý mišmaš na pohled, který vtáhne do jeho děje a diváka pobaví. --- Jak si věděl, že jsou v autě klíče? – To je dobrá otázka, nevěděl. (21.07.2007)

Tak ovšem tímhle Déja Vu si u mě Tony Scott značně polepšil. Poletování z jednoho času do druhého už nejednoho tvůrce stálo natlučený čumák, protože šťourové se vždycky najdou, tady ale není moc za co popotahovat. Mě to tedy do "ok, tak se teda nechám slastně oblbnout" krásně sedlo a když už jsem se v některých místech chystala ježit, dostala jsem vzápětí roubík v podobě excelentního vybruslení. (07.03.2007)

Scénář: Bill Marsilii, Terry Rossio .. Téměř neakční (vzhledem k délce a množství slovní vady) detektivka s barvitým vizuálním kabátem pro duo Bruckheimer / Scott tak typickým. Tentokrát s umírněným střihem, který nenavozuje chaotické momenty, zato kamera poletuje ostošest. Provedení tedy celkově oku lahodí, horší je to po stránce nejdiskutabilnější ingredience, kterou je cestování v čase. Doslovně vysvětlený princip s několika berličkami jako důkaz, že to celé funguje na dnešním technologickém základu je poměrně málo uvěřitelný, byť do sebe některé věci slušně zapadají.O sci-fi se tedy nedá moc hovořit, posun do „nedaleké budoucnosti“ by snímku mnohé ulehčil. A to, že za celým teroristickým činem stojí vlastně jedinec-vlastenec, bez výrazné motivace proč zabít stovky lidí je také dost chabé. No, neodcházel jsem z kina vyloženě zklamán, ale ta trocha popcorn přestřelek a výborně zvládnutých explozí se hodně utápí v dlouhých a prázdných pasážích, kdy pomyslný tempomat padá skoro na nulu. (24.12.2006)

Cestování časem - minulost / budoucnost - paralely, jejichž prolínání je zajímavý samo o sobě. K tomu D.Washington a V.Kilmer jako agenti, na který ze stolice dohlíží T. Scott. To vše je (minimálně) 60% úspěchu filmu. O zbytek se musí postarat příběh, který se sice nevyhne menším ,,zkratům", ale celková atmosféra a napětí je dostačující. Dostačující pro toho, kdo nehledá logiku za každou cenu a chce se ,,jen" pobavit. Pravda - i já mám někdy problémy, ale každá snaha bejvá (většinou) odměněna.... (19.10.2007)

A to mi to zpočátku připadalo jako běžný krimithriller ze současnosti (synopsi jsem předem nečetl). Když se ale na scéně objevilo super-mega-hyper-hitech futuristické sledovací zařízení "Sněhurka", došlo mi, že se dívám na sci-fi. Tony Scott natočil svůj nejzábavnější film za poslední roky, ne tak nudný jako Muž v ohni, ani tak epileptický jako Domino. Příjemně strávený večer. A to mi to zpočátku připadalo jako běžný krimithriller ze současnosti (synopsi jsem předem nečetl). Když se ale na scéně objevilo super-mega-hyper-hitech futuristické sledovací zařízení "Sněhurka", došlo mi, že se dívám na sci-fi. Tony Scott natočil svůj nejzábavnější film za poslední roky, ne tak nudný jako Muž v ohni, ani tak epileptický jako Domino. Příjemně strávený večer. (19.12.2006)