Dr. House

Vzít "klasický, optimistický" seriál o chytrých, mladých, hezkých, perspektivních, vtipných a neúnavných mladých doktorech z jedné pěkné, světlé moderní nemocnice a vhodit mezi ně jednoho kulhajícího, neoholeného, sarkastického, zdánlivě nezúčastněného a hlavně černohumorného doktora se ukázalo jako výborný tah. Seriál má v postavě doktora House obrovskou sílu, on je prostě živel ve všech slova smyslech. Výsledek tím vybočuje z řady jemu podobných děl. Navíc diagnostické oddělení, na kterém House pracuje, skýtá velký prostor pro zajímavé a neokoukané zápletky. Tohohle upřímného, věčně hláškujícího nelidu, který se tváří, že myslí zejména sám na sebe (ale ve skutečnosti je jenom upřímný až to bolí) si musí většina lidí zamilovat.___ Po čase jsem se rozhodla zvednout hodnocení na maximum. Protože House, přestože každý jeho díl sleduje stále stejné schéma, mě neuvěřitelně baví a stala se z něj závislost skoro jako třeba Lost. Ten chlap je prostě vtipnej a přestože vím, že v každém druhém díle bude mít jeho pacient nějakou naprosto exotickou chorobu a on na to přijde až na poslední chvíli a urazí aspoň tři lidi, je to prostě pořád ohromně zábavné. (28.09.2007)

Variace na Holmese, univerzální charakter, ze kterého si každý může vybrat něco (a divák ho může nenávidět a milovat zároveň), doktorské případy ani osudy ze soukromí postav se neomrzí, protože jsou tak rozmanité! Asi fakt jeden z nejlepších seriálů dosavadní historie, kterému musí být přičteno k dobru, že skončil v nejlepším. (04.10.2016)

Tenhle seriál jsem si velmi rychle zamilovala, ty "černohumorné" hlášky Dr. House prostě nemají chybu. Jsem moc ráda, že Hugh Laurie konečně dostal roli, v níž naplno uplatní svůj talent i charisma. Navíc několik dílů režíroval producent seriálu Bryan Singer a je to na nich znát, v tom dobrém slova smyslu. (19.10.2006)

Tak co tu máme? Jeden případ lékařského seriálu, který si jde tak trochu (ale vážně jen trochu) svou vlastní cestou - stojí na jedné ústřední postavě a jejím přístupu k medicíně, za který by ji Hippokrates musel (občas) utřískat holí i s hadem a mezi těmihle momenty možná jen občas lísknout stetoskopem přes nějakou měkkou tkáň. A pak tu je to hlavní, na co ovšem přijdete až po několika dílech - tohle není o medicíně ani o Housovi. Tedy, je, ale není to jen o tom. Je to především o lidech. Takže nedochází k tomu, že, jak jsem se původně mylně domníval (hm, jako bych kopíroval stavbu seriálové epizody:)), nebýt hlášek Hugha Laurieho, máme tu jen jakousi další Pohotovost nebo také niečo, pouze s poněkud exotičtějšími případy...a koho by bavilo sledovat každý týden skupinku doktorů jak tři čtvrtě dílu zírá na tabuli a ptá se "co by to jen mohlo..." Nenene, takhle jednoduché to s Housem není. Ani s osobou, ani se seriálem. 80% PS: Lisa Edelstein...oh my...více takových lékařek v našich ordinacích;) Ale ne v těch v růžové zahradě:P (23.01.2007)

Tvůrci House zvolili podobný přístup jako tvůrci Kriminálky Las Vegas – tedy co díl, to jeden řešený případ, akorát nejde o vraždy nýbrž o neobvyklé nemoci. A na ty je dr. House expert, ne už tak na vztahy k pacientům, potažmo k lidem obecně. Léčení případů typu „mám empétrojku v konečníku“ považuje za urážku svých schopností, k pacientům přistupuje jako k výrobkům, ze kterých je nutné odstranit závadu a příliš úcty nechová ani ke svým spolupracovníkům. Jeho těžce ironický náhled na život dodává seriálu potřebnou šťávu a právě díky němu jen těžko sklouzne k nezáživné rutině. (24.10.2006)