Madorakkusu
Madlax
Scénář:
Jósuke KurodaHudba:
Juki KadžiuraHrají:
Sanae Kobajaši, Hóko Kuwašima, Daisuke Namikawa, Kotono Micuiši, Nozomu Sasaki, David Born, Aja Hisakawa, Tošijuki Morikawa, Naoki Bandó, Hiroaki Hirata (více)Epizody(26)
-
Džúbu ~dance~ (E01)
-
Kógecu ~crimson~ (E02)
-
Sógecu ~moon~ (E03)
-
Júwaku ~ask~ (E04)
-
Muzai ~none~ (E05)
-
Juigon ~leave~ (E06)
-
Ehon ~nature~ (E07)
-
Kongen ~soul~ (E08)
-
Zankó ~scent~ (E09)
-
Šinsoku ~dive~ (E10)
-
Ikoku ~object~ (E11)
-
Šoui ~close~ (E12)
-
Kakumei ~awake~ (E13)
-
Bósó ~memory~ (E14)
-
Gisó ~camouflage~ (E15)
-
Džúin ~moment~ (E16)
-
Secuna ~reunion~ (E17)
-
Sóri ~duo~ (E18)
-
Ehon ~holy~ (E19)
-
Šinsó ~wish~ (E20)
-
Kokuhaku ~guilty~ (E21)
-
Gekidžó ~rage~ (E22)
-
Meišin ~doubt~ (E23)
-
Kenšin ~hearts~ (E24)
-
Seikecu ~saint~ (E25)
-
Kakera ~pupil~ (E26)
Obsahy(1)
V jedné zemičce, jménem Gazth-Sonika, zuří již dvanáct let občanská válka. Tam nájemný žoldák Madlax, oplývající takřka nadlidskými schopnostmi, provozuje svou živnost. Ve vzdálené, zdánlivě mírumilovné, zemi Nafrece žije svým pokojným životem děvče Margaret Burtonová. Ač se mohou zdát jejich životy oddělené, jsou ty dvě ženy spojeny tajemným poutem a svatou knihou, po které pátrá tajemná organizace Anfan. Jak Margaret tak Madlax kráčí po cestě svého osudu a blíží se pomalu k odhalení pravdy - aniž by jim bylo zaručeno, že onu pravdu dokáží unést. (Idaho)
(více)Recenze (31)
Tak Madlax je druhou částí gwg, nutno říci, že horší. Ano je tu spoustu zlepšení, co se postupů a scénáře týče, jenž konec nějak negradoval, hlavní záporák byl ke konci příliš průhledný a poslední díly na mě psůobily, že byly šity narychlo nebo málo promyšleny. Je ovšem možné, že se mýlím a nepochopil jsen správně konec a proto tomu ubírám, ale na hodnocení si stojím, ost má samozřejmě u mě plný počet, Yuki je bohyně nejen pro mě. Jako další zápor vidím, klišovitost některých postav, prostě mě to štvalo, třeba služka Eleanor. Nicméně, hodlám to shlédnout ještě jednou, tak uvidíme. ()
Jak píše Marius, jsem jedním z těch znalců (hrůza, teď jsem znalcem samozvancem), kteří skutečně měli problém s hlavním záporákem a závěrečnou velkou "pointou". Tímto na Maria vznáším dotaz, zda-li jméno záporáka naznačuje, že Mashimo s Kurodou chlastali od pátku do pondělí či od pondělí do pátku. Vlastně je to vcelku jedno, ale rozhodně alkohol jako omluvu neakceptuji. Aspoň ne do doby, než se to naučí i náš šéf :). ()
S minimem studu přiznávám, že po 13. epizodě jsem se vzdala, na wikipedii dohledala pointu a celý seriál zkoukla od začátku. Ono totiž přestože se v „Madlax“ objevuje mystika a pátrání po minulosti stejně jako v „Noir“, atmosféra tajemna a záhad není z rodu těch příjemně vzrušivých, ale do krve iritujících. Primárním cílem není poskytovat vodítka a pozvolna odhalovat roušku událostí jako u „Noir“, ale mást. V „Madlax“ neustále kroužíme okolo jednoho bodu, přičemž kvůli nedostatku indicií a vodítek si musíme skutečnosti, které jsou nám předkládány, zasazovat do vykonstruovaných rámců, jež se jeden za druhým hroutí, zcela běžně jsou nám předkládány informace, jejichž podstata se sice ozřejmí během několika dalších dílů, jenomže to už si na ně většinou nevzpomeneme, a tak jediným jejich účelem v danou chvíli je zneklidnit. Na rozdíl od „Noir“ se nejistota nedá připsat ani amnézii hlavních hrdinek, neboť ta není do struktury seriálu zabudována ani zdaleka tak výrazně. Sledování neusnadňuje ani to, že mezi Madlax a Margaret není žádné viditelné pouto, obě postavy stojí samy o sobě a jejich dvě dějové linie se pouze střídají, aniž by byly jakkoli spojeny. Na druhé zhlédnutí seriál působí neskutečně vymakaně a člověk nejspíš teprve tehdy docení krásnou animaci, hudbu i shakespearovské ladění postav (z nichž ta hlavní se objeví až na konci posledního dílu asi na tři minuty), na to první je ale bohužel skoro nekoukatelný. Wikipedie je tu tudíž vcelku ospravedlnitelnou pomůckou. ()
Koichi Mashimo mi po Noiru přivodil další ve všech směrech úžasný seriálový zážitek, narozdíl od příběhů Kiriky a Chloé mi Madlax přišel ze začátku trochu vlažnějšího ražení, pak ovšem nabral neskutečných obrátek a já hltal každou epizodu. Konec přinese velkolepé finále, nad kterým člověk může jen uznale pokývat hlavou, protože něco takového se opravdu nevidí každý den. ()
Po úspechu fenomenálneho Noir sa v roku 2004 dal po tretí krát dokopy režisér Koichi Mashimo a jeho štúdio BeeTrain so skladateľkou Yuki Kajiurou . Z tejto spolupráce vznikol Madlax. Tento seriál je Noiru viac než dôstojným nasledovníkom, po stránke animačnej ho dokonca prekonáva. Príbeh sa tentokrát netočí len okolo niekoľko málo postáv, nájdeme tu množstvo postáv vedľajších, pomerne relevantných pre hlavnú príbehovú líniu. Z takto namnožených „hráčov“ tvorcovia vytvoria akúsi dejovú skrumáž plnú mystiky (chvíľami až Lynchovskej), pri ktorej v prvých asi osemnástich dieloch nemá divák šancu chápať o čo vlastne seriálu ide. Vo zvyšných epizódach potom celý príbeh rozmotajú; to či ste ochotní pristúpiť na záverečné „veľké pointy“ a nakoľko vám pokazí ich pritiahnutosť za vlasy celkový dojem zo seriálu je len na vás. Ak vám to pomôže, vedzte že scenárista Kuroda a Mashimo vymysleli tú najväčšiu spinpoint počas „brainstormingu“, ako oni hovoria poriadnej intoxikácii alkoholom Ja som síce tieto pointy musel pregĺgať (hlavne hlavného záporáka, ktorý bol imho úplne zbytočný), nemal som s nimi ale až taký problém ako iní anime znalci na CSFD. Pokiaľ Madlax scenáristicky trochu škrípe v posledných cca piatich epizódach, režijne je absolútne bravúrne zvládnutý. Už Noir bol príkladom filmovej štylizácie v žánri anime a Madlax ho v tomto aspekte „filmovosti“ dokonca prekonáva. Je to asi preto, že Madlax má originálny scenár a nie je adaptáciou mangy. Po stránke animačnej síce vidíme klasické trademarky BeeTrainu – akési uprednostňovanie podrobnosti kresby pozadia pred animáciou postáv v neakčných sekvenciách , naopak vypiplaná je animácia postáv v sekvenciách akčných. V jednej z posledných častí sa dokonca dočkáte akéhosi „anime bullet time“. Mashimo výborne pracuje so strihom – veľký počet postáv často využíva na zamotávanie či vysvetľovanie strihovými sekvenciami, v ktorých rôzne postavy vyslovujú časti ucelenej myšlienky (podobne ako Besson v Piatom elemente nastrihal scénu „kamene“) a robia tým divákovi z deja buď ešte väčšie klbko, alebo mu dajú návod na jeho rozmotanie. Podobne ako v Noiri tu hrá veľkú rolu hudba Yuki Kajiura. Tu sa opäť prejavilo to , ako inteligentný režisér pracuje nielen s hudbou ale i samotnou skladateľkou; Yuki má totiž od BeeTrain jedinú podmienku – komponovať bez obmedzenia čo len chce a Mashimo potom z predloženého materiálu vyberá to čo sa mu do práve robeného seriálu hodí. OST je jedným slovom skvelý (i keď v jednotlivostiach mám radšej Noir OST) a Mashimo s ním narába neskutočným spôsobom v rôznych montážach scén – vyborná je napríklad scéna atentátu z tretieho dielu, kde je obraz k skladbe Nowhere nastrihaný rovnako dynamicky ako skladba samotná. Madlax je druhou časťou zamýšľanej „girls and guns“ trilógie Koichi Mashima, hodnotím ho na absolútnu 10/10 a týmto vyhlasujem team Mashimo + Kajiura za mojich anime bohov. P.S. Tretí diel „girls and guns“ trilógie „ El Cazador“ je momentálne vo výrobe a tešiť sa naň môžete od apríla 2007. P.P.S. dúfam že Idaho už chápe že dĺžka jeho komentov je v normále ;-). () (méně) (více)
Galerie (26)
Photo © Victor Entertainment
Reklama