L'Ivresse du pouvoir
Geheime Staatsaffären
Comedy of Power
Comedy of Power
A Comedy of Power
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Eduardo SerraHudba:
Matthieu ChabrolHrají:
Isabelle Huppert, François Berléand, Patrick Bruel, Marilyne Canto, Robin Renucci, Jean-François Balmer, Pierre Vernier, Roger Dumas (více)Obsahy(1)
Vyšetřovací soudkyně Jeanne Charmantová je známá jako tvrdá a nesmlouvavá žena. Její manžel by dodal, že je chladná. Je pověřena vyšetřováním případu zpronevěry státních fonců a přijímání úplatků presidentem mocného průmyslového konglomerátu. Humeau si je jist svou pozicí, protože je napojen na významné politiky, kteří jsou zapleteni do jeho machinací. Jeanne je však příliš silný a neovlivnitelný protivník. Ovšem úplatky, to je síť vazeb, ve které každý na každého něco ví a je tedy třeba si vzájemně pomáhat. Film byl nominovám na Zlatého medvěda na MFF v Berlíně. Do hlavních rolí obsadil Chabrol své oblíbené herce Isabelle Huppertovou a Francoise Berléanda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Zlatý Medvěd - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $80,550║Tržby Celosvetovo $8,983,632 ║ ()
Chabrolove filmy posledných rokov často na prvý pohľad takto pôsobia: nedotiahnutý, mdlý scenár, žiadna extra vypointovaná záležitosť, či odhalenie. Šokové dráždidlá tohto druhu sú charakteristické skôr pre mainstream, no režisér chce do neho vtlačiť čosi navyše. Skôr ho zaujíma dostanie sa pod kožu mechanizmom fungovania bohatých a mocných a odkrývanie ich vzťahových motaníc v rámci svojskej morálky, ktorá zakryje akýkoľvek zločin. Dnes si sledovanie jeho filmov touto optikou vychutnávam a teším sa na ne. Mnohé ostáva nevysvetlené, pootvorené, na domyslenie. Podobne aj tu: Razantná vyšetrovateľka tne do korupcie v štáte, ale nedozvieme sa, kto boli tí muži s hrubánskymi cigarami, ktorí si pri poháriku čosi povedali a na druhý deň vyplašený predseda súdu - zamestnávateľ hlavnej hrdinky - skákal podľa ich koktejlových dohôd. Ostávajú len v hmle ukryté neurčité oslovenia "senátor", "bankárov syn" a pod. Pozadie ostáva ukryté, podobne ako v prípade záhadného pokusu o samovraždu v závere a "náhodného" stretnutia vyšetrovaného a vyšetrujúcej na chodbe jednej nemocnice. ()
Vyzrálý Chabrol se opět snaží sdělit něco, o čem všichni ví, ale málokdo se to snaží domýšlet. ()
20. 3. 2010 - 20% ()
Ten film chtěl upozornit na jisté nekalosti na těch nejvyšších místech, ale mám takový dojem, že jestli ho viděli ti, o nichž měl být, tak se jen shovívavě usmáli Chabrolově naivitě, zapálili si doutník a nalili sklenku armagnacu, aby se po chvíli zase pustili do dalšího kšeftu. Kdyby hlavní roli nezahrála výborným způsobem Isabelle Huppert, nebylo by ani na co koukat. Jen díky ní je to film, který i přes svou obsahovou mělkost, upoutá divákovu pozornost. ()
Musím jistě říct, že ačkoli jsem moc neměl v plánu se na tento film koukat, tak mě teda chytil. Děj se sice táhne jako špageta, ale pociťoval jsem v něm dramatické scény. Jen jsem nechápal tu soudkyni, protože často byla přetažena a že by jí to nějak vadilo... Ale určitě to je kvalitní snímek a doporučím ho milovníkům dramatu. ()
Opojení mocí je Chabrolovým politickým pamfletem s karikaturní nezdvořilostí vůči establishmentu. Stylizující romantický idealismus vede lítý boj proti zavedenému zkorumpovanému prostředí zpupnosti moci, Claude Chabrol přizpůsobil příběh z korupčního skandálu případu soudkyně Evy Joly s ropnou společností Elf Aquitaine, autorův černý humor se promítá do toho oboustranného podlehnutí stavu opojení mocí, byť hlavní motivací je zde kritika makroekonomických aspektů potřeby doby v souběhu s ambicemi i zaslouženými prožitky moci. Karikatura establishmentu a prospěšné provázanosti politiky a byznysu hebce laje. Hrdinkou spravedlivého boje proti úplatkářským nešvarům moderní doby je Jeanne Charmant-Killman (šarmantní Isabelle Huppert), vyšetřující soudkyně ekonomických zločinů a též odraz Evy Joly. Boj za spravedlnost je sice ušlechtilým posláním, přesto je tím nejuspokojivějším pocitem jen samotná dosažená pozice moci, a to i za vysokou cenu partnerského rozpadu. První mužskou postavou je tu Michel Humeau (příjemný François Berléand), odraz Loïka Le Floch-Prigenta, generálního ředitele Elf. Dopad ramene spravedlnosti vyvolává v tomto prostředí neočekávaný údiv nemožného. Druhou mužskou postavou filmu je Jacques Sibaud (zajímavý Patrick Bruel), sebevědomý intrikán zákulisních machinací nejvyšších politicko-finančních kruhů moci. Sebejistota je prostředkem i ochranou. Významnější ženskou postavou filmu je Erika (příjemná Marilyne Canto), odraz vyšetřující soudkyně Laurence Vichnievsky. Mužský politický komplot tak naráží na emancipované ženské sebevědomí a její vzájemnou shodu. Hlavní mužskou postavou je Félix Charmant (velmi příjemný Thomas Chabrol), Jeannin synovec a také její nejspřízněnější duše i prostředek k dodávání odvahy. Důležitou postavou je Philippe Charmant (zajímavý Robin Renucci), Jeannin manžel v prohlubujícím se tichu postupného rozkladu manželského svazku ve jménu vyššího zájmu. Z dalších rolí: další vyšetřovaný a přiznávající se finančník Boldi (Jean-François Balmer), pokynům moci poslušný prezident soudu a Jeannin představený Martino (Pierre Vernier), v politických finančních přítocích dokonale zkušený senátor Descarts, v odraze politika Charlese Pasqua (Jacques Boudet), potící se vyšetřovaný finančník Jean-Baptiste Holéo (Philippe Duclos), příkladně úslužný patolízal a Jeannin tajemník Benoît (Yves Verhoeven), či taktéž vyšetřovaný René Lange (Roger Dumas). Film Opojení mocí je politickým thrillerem s poetizujícím karikaturním zlehčením kritizovaného prostředí zkorumpované politicko-finanční elity. ()
Soudkyně: „Jsi naivní, synovče. Na obou stranách je spousta špíny.“ - Nic výstižnějšího mě momentálně nenapadá. Snažím se jen přijít na to, proč mně příběh celou dobu připadal jako pouhá fikce, která nikam nepatří … Filmy jsou přece od toho, aby vzbuzovaly zdání opravdovosti. Nenašla jsem nic konkrétního, proti čemu bych měla mít výhrady, ale protože se nedostavil žádný hlubší dojem, nemohu dát víc než 3*. ()
"Na obou stranách je spousta špíny". Ano a sežerou se navzájem sami. ()
Něco tomu chybí, jde o vcelku průměrný thriller, jako každý druhý. ()
Chabrol vždy očekává divákovu účast, nikdy není polopatistický a nedělá z diváka blbce. Je potřeba přemýšlet a všímat si každého detailu. Už jen ty červené rukavičky, které nosí Isabelle Huppert jsou jasným znamením, pozor! tady se bude bojovat tvrdě. ()
Ne zrovna propracovaný scénář, film by klidně snesl o hodinu víc, takhle konec působí, jakoby scénárista nevěděl, co by ještě vymýšlel. Za zmínku určitě stojí báječná Isabelle Huppertová skvěle nadabovaná Milenou Steinmasslovou. ()
film tématem aktuální v každé době.Spíš ale šlo o osobní život soudkyně kdy zahleděná do své práce byla jako kůň s klapkami na očích...až do doby ,než její manžel neunesl tíhu její nesmlouvavosti... ()
Poměrně dobrý film, v němž jsem se dokázal přes všechny pletichy, které tu byly naznačeny, poměrně dobře orientovat. A protože jde o film skutečně závažný, kdysi by se řeklo "společensko-kritický", tak dávám čtyři hvězdičky. Prostě píchat do vosího hnízda se nevyplácí, tak to chodilo a chodí všude, spravedlnosti se nedosáhne ani tvrdohlavostí a silnou povahou, když proti vám stojí mafie spojená s ekonomicko-politickými špičkami společnosti. Mnozí lidé nad tím v pohodlí svých domovů a hmotného zajištění zlomí hůl s heslem "co tě nepálí, nehas". To já dost dobře nemohu, já se tím trápím. ()
Rutinní zpracování tématu, jehož je Huppertová ozdobou.(max.50%) ()
Syžet korumpujícího průmyslového magnáta (navíc namočeného do vládní politiky) a neústupného soudního vyšetřovatele bylo ve francouzské kinematografii zpracováno nejednou (připomeňme kupř. Cayattea, Costu-Gavrase či Boissseta) . Chabrolův film byl pro mě zajímavý především hereckým výkonem Isabelle Hupertové (ale i Maryline Cantové) a gradujícím se dramatickým dějem. ()
Opojení mocí patří k filmům, který upoutá vaši pozornost ani ne tak zpracováním, jako vybraným tématem vyprávění. Na můj vkus byl záběr příliš povrchní. Krom několika světlých okamžiků, kdy se nám naskytne odhalení konkrétních postupů při obcházení zákonů pro běžné smrtelníky, mi film nenabídl nic jiného, než jen další ujištění v tom, že to všude funguje jako ve školce: Pokud má jeden za kamaráda toho nejsilnějšího, hned má všechny procházky jednodušší. ()
Z cakaneho vyletu za stratenym umenim franko- a italofonnych politthrillerov sa vyklulo cosi ine: pretoze vsetko sa meni a voda plynie, tak sa plynulo presuvaju i kanony a postupy, to co sa hovori a ako sa to hovori. A tak tu mame jemne kontemplativny, chvilami pregnantne zabavno-ironicky nacrt veci, trochu i naznak studie kontrastu medzi muzskym a zenskym principom. Stava sa zo snahy neopakovat stereotypy stereotyp, alebo ide len o prezleceny klasicky Western, John Wayne v kalhotovom kostyme neohrozene miznuci gen Sonnenschein – „die können mich alle mal“? (videne v nemeckom dabingu). Objektivne dobre, to jest nie vynikajuce, ale da sa to zobrat i z pozitivneho hladiska: radsej desat malych zabavnych veci, ako jedno anticke veľdielo (obvykle). ()