L'Ivresse du pouvoir
Geheime Staatsaffären
Comedy of Power
Comedy of Power
A Comedy of Power
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Eduardo SerraHudba:
Matthieu ChabrolHrají:
Isabelle Huppert, François Berléand, Patrick Bruel, Marilyne Canto, Robin Renucci, Jean-François Balmer, Pierre Vernier, Roger Dumas (více)Obsahy(1)
Vyšetřovací soudkyně Jeanne Charmantová je známá jako tvrdá a nesmlouvavá žena. Její manžel by dodal, že je chladná. Je pověřena vyšetřováním případu zpronevěry státních fonců a přijímání úplatků presidentem mocného průmyslového konglomerátu. Humeau si je jist svou pozicí, protože je napojen na významné politiky, kteří jsou zapleteni do jeho machinací. Jeanne je však příliš silný a neovlivnitelný protivník. Ovšem úplatky, to je síť vazeb, ve které každý na každého něco ví a je tedy třeba si vzájemně pomáhat. Film byl nominovám na Zlatého medvěda na MFF v Berlíně. Do hlavních rolí obsadil Chabrol své oblíbené herce Isabelle Huppertovou a Francoise Berléanda. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Z cakaneho vyletu za stratenym umenim franko- a italofonnych politthrillerov sa vyklulo cosi ine: pretoze vsetko sa meni a voda plynie, tak sa plynulo presuvaju i kanony a postupy, to co sa hovori a ako sa to hovori. A tak tu mame jemne kontemplativny, chvilami pregnantne zabavno-ironicky nacrt veci, trochu i naznak studie kontrastu medzi muzskym a zenskym principom. Stava sa zo snahy neopakovat stereotypy stereotyp, alebo ide len o prezleceny klasicky Western, John Wayne v kalhotovom kostyme neohrozene miznuci gen Sonnenschein – „die können mich alle mal“? (videne v nemeckom dabingu). Objektivne dobre, to jest nie vynikajuce, ale da sa to zobrat i z pozitivneho hladiska: radsej desat malych zabavnych veci, ako jedno anticke veľdielo (obvykle). ()
Opojení mocí patří k filmům, který upoutá vaši pozornost ani ne tak zpracováním, jako vybraným tématem vyprávění. Na můj vkus byl záběr příliš povrchní. Krom několika světlých okamžiků, kdy se nám naskytne odhalení konkrétních postupů při obcházení zákonů pro běžné smrtelníky, mi film nenabídl nic jiného, než jen další ujištění v tom, že to všude funguje jako ve školce: Pokud má jeden za kamaráda toho nejsilnějšího, hned má všechny procházky jednodušší. ()
Musím jistě říct, že ačkoli jsem moc neměl v plánu se na tento film koukat, tak mě teda chytil. Děj se sice táhne jako špageta, ale pociťoval jsem v něm dramatické scény. Jen jsem nechápal tu soudkyni, protože často byla přetažena a že by jí to nějak vadilo... Ale určitě to je kvalitní snímek a doporučím ho milovníkům dramatu. ()
Opojení mocí je Chabrolovým politickým pamfletem s karikaturní nezdvořilostí vůči establishmentu. Stylizující romantický idealismus vede lítý boj proti zavedenému zkorumpovanému prostředí zpupnosti moci, Claude Chabrol přizpůsobil příběh z korupčního skandálu případu soudkyně Evy Joly s ropnou společností Elf Aquitaine, autorův černý humor se promítá do toho oboustranného podlehnutí stavu opojení mocí, byť hlavní motivací je zde kritika makroekonomických aspektů potřeby doby v souběhu s ambicemi i zaslouženými prožitky moci. Karikatura establishmentu a prospěšné provázanosti politiky a byznysu hebce laje. Hrdinkou spravedlivého boje proti úplatkářským nešvarům moderní doby je Jeanne Charmant-Killman (šarmantní Isabelle Huppert), vyšetřující soudkyně ekonomických zločinů a též odraz Evy Joly. Boj za spravedlnost je sice ušlechtilým posláním, přesto je tím nejuspokojivějším pocitem jen samotná dosažená pozice moci, a to i za vysokou cenu partnerského rozpadu. První mužskou postavou je tu Michel Humeau (příjemný François Berléand), odraz Loïka Le Floch-Prigenta, generálního ředitele Elf. Dopad ramene spravedlnosti vyvolává v tomto prostředí neočekávaný údiv nemožného. Druhou mužskou postavou filmu je Jacques Sibaud (zajímavý Patrick Bruel), sebevědomý intrikán zákulisních machinací nejvyšších politicko-finančních kruhů moci. Sebejistota je prostředkem i ochranou. Významnější ženskou postavou filmu je Erika (příjemná Marilyne Canto), odraz vyšetřující soudkyně Laurence Vichnievsky. Mužský politický komplot tak naráží na emancipované ženské sebevědomí a její vzájemnou shodu. Hlavní mužskou postavou je Félix Charmant (velmi příjemný Thomas Chabrol), Jeannin synovec a také její nejspřízněnější duše i prostředek k dodávání odvahy. Důležitou postavou je Philippe Charmant (zajímavý Robin Renucci), Jeannin manžel v prohlubujícím se tichu postupného rozkladu manželského svazku ve jménu vyššího zájmu. Z dalších rolí: další vyšetřovaný a přiznávající se finančník Boldi (Jean-François Balmer), pokynům moci poslušný prezident soudu a Jeannin představený Martino (Pierre Vernier), v politických finančních přítocích dokonale zkušený senátor Descarts, v odraze politika Charlese Pasqua (Jacques Boudet), potící se vyšetřovaný finančník Jean-Baptiste Holéo (Philippe Duclos), příkladně úslužný patolízal a Jeannin tajemník Benoît (Yves Verhoeven), či taktéž vyšetřovaný René Lange (Roger Dumas). Film Opojení mocí je politickým thrillerem s poetizujícím karikaturním zlehčením kritizovaného prostředí zkorumpované politicko-finanční elity. ()
Ten film chtěl upozornit na jisté nekalosti na těch nejvyšších místech, ale mám takový dojem, že jestli ho viděli ti, o nichž měl být, tak se jen shovívavě usmáli Chabrolově naivitě, zapálili si doutník a nalili sklenku armagnacu, aby se po chvíli zase pustili do dalšího kšeftu. Kdyby hlavní roli nezahrála výborným způsobem Isabelle Huppert, nebylo by ani na co koukat. Jen díky ní je to film, který i přes svou obsahovou mělkost, upoutá divákovu pozornost. ()
Reklama